Oddych před obdobím tmy

     Chvíle vyslouženého volna se pomalu ale jistě chýlí ke svému smutnému konci (nebo veselému ?). Dny vánoční atmosféry a pohody mne letos příliš nezasáhly. Mizerné teplé počasí na tom zaručeně mělo svůj podíl. Čas vhodný k lelkování jsem prožila v obětí knížky, která se ocitla pod vánočním jehličnanem. Čtyři dny jsem byla jinde, čtyřista stran uteklo, ani nevím jak :)

Zrádcův měsíc

Lynn Flewelling

     Tato kniha je třetím dílem série Noční běžci. Hlavními postavami jsou opět Alek se Seregilem, kteří se vydávají na přání skalské královny Idrilain do Seregilovi domoviny, do Aurënenu, odkud byl v mládí vyhnán. Jejich úkolem je doprovázet princeznu Kliu během jednání o otevření přístavu Gedre skalským lodím a možnost tak získávat zásoby během probíhající války s Plenimarem.

Vianoce

Zvláštní

     Tenhle rok se pomalu ale jistě chýlí ke svému závěru, ano, je to novina.  Přijde mi, že rok se dvěmi jedničkami na konci byl až neuvěřitelně dlouhý... možná je to pouze můj dojem. Možná to také bude tím, že žiji v jiné časové dimenzi :D

Nuda povznáší

     Ach, to dočasné volno a nuda je úžasná XD

The letzte víkend

     Škola už skončila. V pondělí musim do školy. Budu psát test. Zápočtovej. Musim ho napsat. Pak bude volno. Vánoce. Ježíšek. Svátky. Silvestr ... učení ... asi tak miliarda zkoušek, možná dvě...

     Na tenhle víkend jsem zůstala na koleji, asi poprvé, co jsem v Práglu zůstala na víkend a budu ho celý trávit na koleji... achjo, přijde mi, že jsem tady už věčnost. Asi jo. Ale nejsem tady sama, nemusím se bát...

Že by láska...?

... bude to asi láska, nic jiného to být nemůže :D

     Jsem s ním už od září. Je se mnou každý den, už ani v noci na něj nepřestávám myslet, zdají se mi o něm často sny. Trávím s ním každou volnou chvilku, nikdy na něj nezapomínám, stále je v mé mysli. I vánoční svátky s ním budu trávit. Máme spolu opravdu velice intimní vztah...

Del moe, woe aneb autobus konečně přijel

     Bylo, nebylo, za devatero horami, lesy, řekami, poli, loukami, pěšinami, cestičkami, silnicemi, dálnicemi, městečky, městy a sídlišti se rozkládá město střední velikosti. Svou kulturní vybaveností, však nestačí dvou či vícero jedincům, a ti jsou nuceni ve tmě za svitu luny využít hromadný dopravní stroj a odfrčeti do vedlejší obce, když jede. Před rokem dopravní prostředek zklamal a jedinci si mohli jít leda tak oloupat brambory...

Kníč kníč

     Už nevim co tady mám psát, poddala jsem se depresivním pocitům a ty mě ani v nejmenším nechtějí opustit, mají samou ruku, samou nohu, drží mě pod hladinou bezmoci a já se pomalu začínám topit.

Doléhající vlčí vytí

     Vlčí vytí se pomalu začíná opět ozývat jako dávno zahojený zvrklý kotník. Odmítaná část skutečnosti se plíží při zemi napodobujíc šelmu před smrtícím úderem, který kořist nemá šanci přežít se zdravou kůží.

"Už je prosinec!" - "Ne! Neřikej to!" vykřiknou mnozí, když k nim slovo jako prosinec, či Vánoce proniknou. Je snadné tento fakt odmítnout, mnohem těžší je si ho ochočit, podmanit a ovládnout - získat na svou stranu...

Mononoke hime

     Nadešlo to správné úterý a já navštívila po dlouhé době zdejší filmový klubík. Na film, který se promítal jsem se těšila od chvíle, kdy jsem uviděla plakát na nástěnce :D Už dlouho jsem se na něj chtěla podívat, ale mám krátkou paměť a jednoduše nebyla správná příležitost ani pevná vůle...

Princezna Mononoke

Hayao Miyazaki

1997

     Tentokráte se Miyazaki zaměřil na trošku dospělejší diváky. Pokud člověk není zvyklý na japonský styl filmů a seriálů anime a má utkvělou představu, že vše animované jsou jen seriály ála Pokémon... asi bude maličko překvapen :)

Exploze hlavy

"Občas mívám zvláštní pocit. Exploduje mi hlava, její poloměr se rychlostí světla začne blížit nekonečnu a po dosažení rovnovážné polohy imploduje do nekonečně malého bodu a vznikne buď nový vesmír a nebo černá díra..."

Pohlcena melancholií

     Přišel svátek, přišlo volno, přišel víkend a opět všichni tito tři blízcí kamarádi odešli pryč.

Sváteček

     Je to tu, je tu svátek, teda ještě chvíli je tu, za necelou hodinu už tu nebude... zase melu krávoviny... XD

     Od rána až do odpoledního večera jsem seděla nad matikou a snažila jsem se jí naučit, v úterý, sice až v úterý, budem psát druhej test, ale do tý doby asi nebudu mít zrovna moc času. Volno jsem měla dneska, další bude možná v neděli odpoledne... achjo...

     Počítala jsem furt, teda skoro furt, s přestávkama na jídlo, záchod a odreagování. Chvíle tohoto "volna" jsem vyplnila sledováním dílů jednoho "hnusnýho" anime, který je tak "hnusný", až je fakt hodně dobrý *závislá* - Rainbow.

     Večer jsem se na všechno už vyprdla, sice bych chtěla mít už úplně všechno hotový, ale to nebudu, ani když nad tim budu sedět 20 let v kuse, bohužel. Budu muset načerpat inspiraci z okolí :), nic jinýho mi nezbyde... *někdy jí to fakt hodně štve*...

     Večer jsem se teda na všechno vyprdla a šla do kina, teda spíš jela XD

Ocelová pěst (Real steal)

Shawn Levy

2011

     Fakt jsem si řikala, že to bude velká ptákovina a ono ani moc ne... jenom taková střední ptákovina XD

To pude, musí

     Deprese se u mě střídají s optimismem vysokou rychlostí, jež hravě překonává světlo. Takže jsem v průměru, kdybychom tuto sinovu či kosinovu křivku aproximovali přímkou. Už zas melu kraviny XD... ale škola na mě nemá vůbec vliv!

Zobáci

Jedničky jsou na stráži,

komu tady překáží?

Přišly sem

a půjdou pryč.

Nedojdou až do Prčic?

Přijdou zas za století,

kdo za nimi však poletí?

Leda tak ztrouchnivělých kostí hejno,

to nám může býti už lejno XD

Listo pádek

     Listí padá a škola stále stojí, ta je asi věčná... XD

Že by?

Bílé nic pojednou zmizelo, dalo tak příležitost k seberealizaci modrému nedotknutelnu... nepoeticky řečeno, konečně byl den, kdy po dlouhé době nebyla inverze... ale to nebylo, doufám, jediné dnešní plus :D

Nadzvukovou rychlostí

Proč? proč? proč?

Podzimní souboj depresí a neutichající naděje

"It can't rain all the time"

     Všudypřítomná šedá požrala veškeré výrazné barvy, které podzim nabízí. Občas mám dojem, že se k mlze přidám, rozpustím se, rozprostřu se po okolí a budu strašit tichým čvachtínám stromů náhodné kolemjdoucí. Slepí lidé mnou zahlcení sedí tiše doma a zívaje bez nálady hledí doblba. Nikomu se nechce nic dělat. Jen se topí v depresích, které jim přinesl ten nepříjemný čas. Někomu leží na srdci práce, jinému zas sedí na hlavě škola. Každý má něco...

Nebezpečná kružnice

"Poloměr kružnice nasranosti se limitně blíží nekonečnu. Tomu se říká nebezpečná kružnice."

Mimo

     Byl další úterek večer a další film.

Outsider

Dagur Kári

2005

     Děj černobílého filmu se odehrává v hlavním městě Dánska.

Bacha, něco padá!

     Už je to nějakou dobu, co jsem se tady nevyjadřovala o školních škamnech...

Sonda

     Další úterý, další film, tentokrát studentský - absolventský z FAMU. Pochází ještě z doby tvrdé normalizace. Dá se nazvat sondou do dřívější doby :)

Evžen mezi námi

Petr Nýdrle

1981

     V době svého vzniku se zřejmě někomu znelíbil, a byl proto zakázán. Svého jakéhosi uznání se dočkal až po revoluci. Autor zde však nečekal a emigroval do USA, kde se prosadil s tvorbou videí, klipů a reklam.

Bek tu skůl aneb po dvanáctý taky dobrý

     Moje neaktivní a téměř pasivní já se schoulilo do rohu pod náporem aktivního já. Toto já přestalo bavit pouhé ke zblbnutí opakující se navštěvování školního ústavu a rozhodlo se vyrazit, někam. Příhodná k tomu byla akce na výstavišti. Proč nejít na fesťáček, který je zdarma a je v podstatě za rohem? No, spíš za Stromovkou. XD

Dědula

     Po dlouhé době, v novém školním roce, se opět uvedl do provozu takýsi místní filmový klubík. Začátek v půl deváté se maličko protáhl kvůli obrovskému zájmu postupně přicházejícího diváctva. Jeho počet dosáhl téměř kapacity klubovny, i když to trochu přeháním. Ještě by se někdo vtěsnal. I tak se ale dá říct, že bylo vyprodáno XD... asi okolo 25 lidí, to oproti 5 lidem minulý semestr je opravdu trošičku rozdíl... :D

Gran Torino

Clint Eastwood

2008

     Film Gran Torino, má velmi dobré hodnocení na csfd, proto jsem předpokládala, že bude dobrý, ale stejně jsem do něj nevkládala příliš velké naděje. Byla jsem proto, a stále ještě jsem, mile překvapená. Od jeho konce neuběhlo ani půl hodiny...

Smích léčí

     Jeden by nevěřil, jak může být čtvrtek vtipným dnem. Už dlouho jsem se tak nenasmála XD...

Bloudění

     Bloudění bude mojí výplní všedních i nevšedních dní... jinak to nevidím...

Zdrhající mozek

    Uběhl pouhopouhý jeden týden a už mám mozek na útěku.

S absťákem

     To by si jeden nedokázal představit, jaké to je být na koleji bez netu. To je snad horší než nemít ruku XD. Člověk si na něco vzpomene, co by si zrovna našel, na co by se podíval, co si potřebuje stáhnout a ono prd...

Dinosauři na útěku

     Poslední dny volna už jsou pomalu ale jistě v tramtárii nebo někde tím směrem. Po takové dlouhé době bude docela šok vrátit se do reality z té bestarostné pohody.

Jako na severu

     Babí léto přicupitalo a ujalo se vlády. Vystřídalo letošní upršené léto, které se projevilo svým typickým počasím pouze týden, či dva z celých prázdnin. Mně to rozhodně nevadilo, léto s teplotama přes 30 stupňů, či blížící se k 30-ce opravdu nemám ráda. Aktuální denní teploty mi jsou mnohem příjemnější a připomínají mi Island, tam bylo takhle úžasně. Ve stínu bylo chladno ale na sluníčko tak akorát teplo a ten příjemný větřík, fakt úplnej letní Island :D

Ve stínu dubů

     Jak jen je úžasné procházet se po pěšinách, po kterých se promenádovala smetánka již před více než dvěstě lety. Po místech, kde se vám nad hlavami klenou větve staletých dřevin, někdy až téměř tisíciletých. Ve srovnání s těmito mohutnými duby, si člověk uvědomí, kterak je lidský tvor pouho-pouhým prdem ve výřivce, ničím. Úchvatné je posadit se alespoň na chvilku pod takový strom, ještě stylově na původní, kamennou lavičku a pouze si užívat chvíle neuvěřitelného ticha.

Vstříc novým zítřkům

     Téměř čtvrt roku uteklo od okamžiku, kdy jsem naposledy páchla do školy, až do včerejška. Mohla bych tady psát, jak jsem úpa nejvíc smutná, že budu muset zanedlouho zas do tý blbý školy. Ale nebudu, ne že bych se zrovna těšila, jenom se začínám opět nudit. Vidim, jak až budu ve škole, bude mě štvát škola a budu se zase chtít flákat XD ... člověk furt chce něco, co mít zrovna nemůže a pořád je nespokojenej :D ... že ho to stále baví :)

Temná věž III.

     Během tří týdnů strávených navštěvováním práce jsem přežvýkala další díl této série. První díl, Pistolník, měl necelých 200 stránek, druhý díl, Tři vyvolení, měl už přes 420 a tehle třetí díl se protáhl ještě o 40, čtvrtý díl se prodlouží o dalších 200... na ten sedmý díl bude potřeba asi dvoukolák XD ...

Pustiny

Stephen King

JAK CHÁPU PRAVDU
John Chambers

"Ukážu ti strach v hrsti prachu."

- T. S. "BUTCH ELIOT"

"Moje první myšlenka zněla, že každé jeho slovo je lež."

- ROBERT "SUNDANCE" BROWNING

Pistolník je pravda.
Roland je pravda.
Vězeň je pravda.
Paní stínů je pravda.
Věžeň a Paní se stali manželi. To je pravda.
Dostavníková stanice je pravda.
Mluvící démon je pravda.
Prošli jsme pod horami a to je pravda.
Pod těmi horami byly příšery. To je pravda.
Jedna z nich měla mezi nohama benzínové čerpadlo Amoco
a předstírala, že je to penis. To je pravda.
Roland mě nechal zemřít. To je pravda.
Pořád ho mám rád.
To je pravda.

Kdy brána není brána? Když je dána, a to je pravda.
Blaine je pravda.
Blaine je pravda.
Který vůz nic neuveze? Velký vůz, a to je pravda.
Blaine je pravda. Musíš stále sledovat Blainea, Blaine je svízel, a to je pravda.
Co je celé černé a bílé a červené? Červenající se zebre, a to je pravda.
Chci se vrátit a to je pravda.
Musím se vrátit a to je pravda.
Zblázním se, jestli se nevrátím domů, pokud nenajdu kámen růži dveře,
a to je pravda.
Šš-šš, a to je pravda.
Šš-šš. Šš-šš.
Šš-šš. Šš-šš. Šš-šš.
Šš-šš. Šš-šš. Šš-šš. Šš-šš.
Bojím se. To je pravda.
Šš-šš.
Pustiny - Stephen King; 114,115

Návrat zpět

     Sluneční kotouč visí vysoko na nebi. Jeho druhové, vyhublé štíhlé špagátky snášející se s neobyčejnou lehkostí a zároveň drsností k povrchu zemskému, čechrají vzduch nad tmavými plochami poskytující útočistě tvorům vyměnivším nohy za kola. Nadýchaná hmota z vaječných bílků zakryje chvílemi žlutou kouli. Kde je, kam zmizel bezestopy ten tetelící se prostor?

Chodící mrtvola

Deadman Wonderland

2011

12 dílů

     Celkem nedávno jsem dokoukala zase jedno anime. Od svého dodavatele jsem dostala dávku dvanácti dílného seriálu Deadman Wonderland. Po úvodním díle jsem mohla stejně jako hlavní postava jenom čučet. Vůbec jsem nechápala. Připadalo mi to jako divná krvavá opičárna. Tohle, že má slušné hodnocení a všeobecný názor že je to dobrý? Nepřišlo mi...

Vrrr...

Jak já nesnášim vedro... proč je takový vedro, když musim bejt každej den několik hodin venku na staveništi, kde neni ani mikrogram stínu??? Proč??? Vrrrr Vrrrr.....
Oooo bohové, ať jsou mraky, ať je zataženo... hlavně ať nás nekouká to hnusný světle žlutý e-e!

Islande, Islande, kde jsi s tou svou rozkošnou zimou??

Alergie na práci

     V pondělí se přihodila taková zvláštní věc...

Země ohně a ledu IV

     Že byl byl čtvrtý díl, dílem posledním? Možná...

Země ohně a ledu III

     Jak to tak vypadá asi budu muset napsat aspoň milion dílů, než se konečně dostatečně vymáčknu a budu s tim spokojená. XD Včera jsem si naivně myslela, že popíšu aspoň dva dny, ale to se fakt nedalo. Je to na dlouho :D

     Včera odpoledne jsem se konečně dozvěděla, že mám od pondělí brigádu, chňa chňa. Po dvou měsících volna docela úspěch. :)

Země ohně a ledu II

PAŘÍCÍ ISLANĎANÉ

     Den třicátého, sobota. Odjezd byl stanoven na půl devátou a snídaně na půl osmou. Toto se stalo pravidlem až do konce pobytu na Islandu.

     Na snídani jsme poznali, že někteří naši spolucestující jsou opravdu typickými Čechy. Toto podezření v nás přebývalo už od předchozího dne, kdy se nebyli schopni a ochotni rozdělit ze čtveřic (dva manželské páry) do dvoulůžkových pokojů, protože čtyřlůžkové již byly rozebrané. Naše trojice pouze mohla čekat, kdo na nás zbyde.
     Snídaně probíhala taktéž v ryze českém duchu nenažraných kobylek. Raději již před půl osmou nedočkavě stepovali hladoví jedinci před budovou a ihned jak se dostali k jídlu, vrhli se na něj a urvali si toho hned asi pro deset lidí, aby jim to náhodou někdo nevzal. Takže islandští hostitelé nezvyklí na větší počet strávníků najednou, doplňovali sýry, salámy, pečivo, talíře, horkou vodu a další pomalu. Samozřejmě, že naši kolegové vše co si nabrali, nesnědli a nechali to na talířích... ne všichni, abych někomu nekřivdila...

     Ráno ještě trochu pršelo, ale když jsme šli na snídani, vypadala obloha trochu pozitivněji, ve smyslu, že nepršelo. Docelo nás překvapilo, když jsme v okolí nespatřili tu známou rovinu ze včerejšího dne, ale hory, přesněji sopky, či sopku, která se stala minulý rok tak slavnou, Eyjafjallajökull; má na sobě sníh.

Země ohně a ledu I

     Jednoho zimního dne zrodila se myšlenka na dalekou cestu na sever. "Ale kam, kam?", klokotalo v hlavách přítomných. "Tam, či tam?" Když tu jedna hlava konečně vyplivla to jediné jméno: Island. Druhá hlava přikyvovala, když už se nám tam už tak dlouho chce, proč ne zrovna teď? I třetí hlava souhlasila.

     Vše se zamluvilo, vše se zařídilo a koncem července se vyrazilo na cestu, s dvoudenní mezizastávkou našem milém v podstatě hlavním městě.

Šestina roku

     Dva měsíce jako rozpláclé nic rozplynuté v povětří. Díky pomazánkovému máslu, které bylo již dávno snědeno a obal vyhozen, byly tyto dva měsíce vyplněné prázdnotou, jež rozhodně nebyla bezvýznamná, i když by se to možná na první pohled mohlo zdát.
     V podstatě nicnedělání bylo v posledních dvou týdnech vyměněno za pobyt v téměř úplné divočině vzdálené tři a půl hodiny vzdušnou čarou od Mnichova, v Zemi ohně a ledu, ... koní, ovcí, racků, tuleňů a dalších severských živočichů.
     Dneska byl den návratu, ztráty dvou hodin života související také s nevyspalostí a prostřídání tří dopravních prostředků, od letadla přes autobus až po auto.

víc někdy příště, půjdu dočerpat ztracené síly...

Islandsky fantom

     .... blblblum zblunk.... Ziju.

Hej hou

     Nazdar, končím, mizím pryč... možná se za dva týdny objevím a když ne tak se objevím snad za půl roku, záleží na tom jesli si zrovna nějaká sopka něco neusmyslí, snad ne ^.^

Týpek Kočík

... Týpek Kočík, mňau mňau mňau mňau, týpek Kočík mňau mňau mňau mňau ...
...hej hou jipijá hej...

Temná věž II.

     Ve skutečnosti ji nikdy neviděl, ale ví, že je. Neví kde stojí, ale přesto jde k ní. ... Věž ...

Tři vyvolení

 Stephen King

     Série knížek nesoucí souhrný název Temná věž je označována jako fantasy, jediná fantasy, jejíž je Stephen King autorem. Pomalu už uběhlo 30 let od vydání prvního dílu s názvem Pistolník a jen sedm od vydání posledního 7. dílu s názvem Temná věž. Jak lze z těchto informací odvodit, Temná věž provází Kinga po mnoho let a obsahuje tudíž celkem zajímavé počtení. Nejsem tak světaznalý čtenář fantasy, ale i tak se odvážím říct, že je to velmi zvláštní a neobvyklé fantasy.

Hm, aha, nojo... Bečov!

     Může mi někdo říct, co je tak bezva na chlastu? ... Nechápu ... a ani nevim, jestli chápat chci. Neznam horšího a odpornějšího jedince, než toho, co se zlije až po okraj, protože nemá nic kloudnějšího na práci, protože zrovna do práce nemusí. Takovej člověk je akorát tak vůl. Nejlepší ještě je, když takový člověk chce v tomto stavu něco, nejlépe s někým střízlivym řešit.

     Já nemám nic proti alkoholu. Nemám nic proti lidem, který se rádi napijou na nějaký oslavě jednou za 100 let, ani proti lidem, kteří jdou třeba každý den na jedno do hospody na pokec. Ale osoby, který se pravidelně zlijou, když maj volno, jsou mimo mé chápání. Umí řešit problémy, nebo já nevim co akorát tím, že se ožerou a chovaj se hůř než dobytek. Nejhorší je sledovat, jak to s nima jde z kopce a ničí sebe i okolí... ale o tom jsem fakt nechtěla psát, měla jsem jenom chuť si někde vybít vztek, vztek ani ne, jenom ten odpor a hnus... to neřešte...

     Dneska bylo fakt hezky! Takový pěkný letní počasí, nebylo ani takový hrozný vedro, prostě den jako stvořený na výlet :) Proto jsem se jako správný výletníček vydala se svou družinou na dlouho plánovaný a mnoho let neuskutečněný výlet. Nebylo to jednoduché, ale cíle bylo dosaženo.

Na východě svítá

     Trio posledních dní jsem strávila opět pryč. Zahrála jsem si bowling, kulečník. Zajezdila jsem si zas jednou na kole a posléze i autem. Neodřela jsem ani sebe, ani kolo, ani auto. Takový zázrak se občas stane.

     A po pár letech jsem se dostala opět k filmu

Tmavomodrý svět

Jan Svěrák

     Už v roce 2001 byl natočen tento celovečerní snímek o českých letcích v Anglii za druhé světové války. Náročný retrospektivní příběh, který mohl být natočen zejména díky zisku Oscaru za film Kolja a s tím souvisejícím ziskem sponzorů, vznikl v nešťastnou dobu. Nebyl oceněn, tak jak by si zasloužil. Důvodem tomu byl americkým film Pearl harbor. Pearl harbor se stejným tématem slízl smetanu a Tmavomodrý svět zůstal v jeho stínu. Můžeme se jen dohadovat, jestli zde opravdu došlo k okopírování tématu ze strany Američanů. Už je to stejně jedno.

Kviff

     Dnešek nebyl ve znamení flákání jako ty předchozí splývající dny. Musela jsem si přivstat - v osm hodin XD. Po desáté jsem osedlala železného oře a vydala se západním směrem do lázeňského města, kde jsem byla již v neděli. Tehdy byla ale zima, dnes, o tři dny později, bylo překvapivě zase léto.

     Pár hodin do promítání snímku jsme strávili procházením se městem po vyvýšených místech. Cestou nás také přepadla točená zmrzlina z višní a vanilky. Od půl druhé byla ta pravá chvíle na promítání filmu. Proto jsme se odebrali půl hodiny předem do blízkého okolí místa, kde se mělo promítat. Byli jsme ale bez listů, ty naštěstí po čtvrt hodině dorazily. Před začátkem filmu byl snímek uveden krátkým proslovem a vyjádřením ruského režiséra mluvícím anglicky a žijícím v Americe.

     

Generation P

Victor Ginzburg

Winter is coming

      Bývávalo léto, hic, vedro, dusno ... přišla zima, včera bych se ani moc nedivila, kdyby začalo fakt sněžit.

Ve stínech

      Po hlavě jsem se vrhla do druhého dílu série Nočních běžců. Připravila jsem se na Příchod tmy...

Příchod tmy

Lynn Flewelling

Tuhá

     Už ani nevim, co jsem tenhle uplynulej týden dělala. Mám takový pocit, že asi nic. Jo už vim XD ... jela jsem v úterý naposled tenhle školní ročníkovec na kolej a ve středu jsem se z ní úspěšně odhlásila a odstěhovala.

    Celý čtvrtek, v podstatě, jsem byla pohlcena knížkou a v pátek jsem ji dočetla *velmi smutní*. Posléze jsem zmizela do jiného města a tam pobývala až do dneška.

Zaklínač II.

Proč se ty knížky vždycky tak rychle přečtou?!

     Jak lze z předchozí věty snadno vyvodit, dočetla jsem další knížku. Achjo, jestli já začnu teď číst další... tak ji za chvíli zase dočtu, a to mě ale opravdu naštve... XD

Meč osudu

Andrzej Sapkowski

     Druhý díl povídek nás opět zavede do světa, kde magie je stejně běžná jako vzduch, při nedorozumění se ozývá řinčení mečů a v lese se musíte bát dryád, v tom lepším případě.

Tma

     Moc volna mi asi nedělá dobře... pohltila mne tma... Projdi tmou... hm, to je přesný... připadam si jak blbec, achjo...

Poflakování

      Tento týden, konkrétně od pondělního odpoledne přispívám svou osobou osobně ke zvýšení počtu obyvatel hlavního našeho milého města. Nechtělo se mi poflakovat bezcílně v domovském městečku plného klacíků. Proto jsem se rozhodla využít příležitosti a strávit pár volných chvílí v místě školní docházky. Ne, že bych se tady zrovna nenudila, ale není to zas tak hrozné, jenom jsem líná něco dělat a následkem čeho se dostaví ten nepěkný pocit nudy.

        Za uplynulé dva dny jsem nachodila opět dalších pár jarních kilometrů, kdyby ale nebyl takový hic, byly by to mnohem přívětivější procházky. Během toulek se ke mě přidalo pár všelijakých věcí a dle zákona zachování hmoty mne na oplátku opustily kovové kulatosti a nějaké ty papírově hranaté placatosti.

Mezi Pozorovateli

     Stal se ze mě po dobu několika dní velmi závislý člověk. Nevím, jestli za to mohla pouze skutečnost, že jsem neměla měsíc, či ještě déle přístup k normální četbě, či jsem narazila na skutečně velmi čtivou knížku. Asi budou oba odhady správné. Už tomu bude dýl, co se mi stalo, že jsem se u knížky potutelně usmívala a s velkou nelibostí sledovala slábnoucí tloušťku nepřečtených stránek.

Štěstí ve stínech

Lynn Flewelling

     Tuto knihu nelze označit jako žhavou novinku. Na světě se povaluje už 15 let. U nás první a do tohoto roku jediné vydání vyšlo v roce 1999. Není divu, že dostat se k Nočním běžcům (jak se tato série nazývá => Štěstí ve stínech je prvním dílem) bylo téměř nadlidským výkonem. Letošní rok byl rok s velkým R pro příznivce a nedočkavé čtenáře. V březnu po celých 12 letech vyšlo konečně druhé vydání prvního dílu a dva měsíce na to i druhé vydání druhého dílu  (Příchod tmy).

Feťák tělem i duší

     Osoba sedící v rohu místnosti na proleželé posteli nevnímá své okolí. Uši kvalitně ucpané sluchátky, z kterých se linou libé tóny nepozorovaně mizící v nedohlednu. Ona je bere jako zeď ochraňující ji před hlučným, nepřátelským světem rozprostírajícím se všude kolem. Po měsíční abstinenci se poprvé znovu plně oddává závisloti. Hroutí se do propasti, z níž se nedá snadno vyškrábat ven. Jí to nevadí, ba naopak. Libuje si ve svém novém světě plném nebezpečí, tajemna, magie, pronásledování, podivného přátelství, věrnosti... je toho tolik...

     Shluky písmen, vět, odstavců ba celých stránek jsou bez slitování pozřeny. ... co bude až nebudou?

     Nenápadně se ušklíbne, ... budou další ... a vrací se ke své droze...

Ave Pomazánkové máslo

     Je to tu, je to tu... ehm ... co já budu dělat?! XD

"Sci-fi"

     Poprvé v tomto semestru trávím víkend v hlavním tom našem městě. Včera jsem ušla asi 200 jarních kilometrů, jak se mi zdálo. Po pravdě to bylo asi jenom pouhopouhých 19 km. Cíl trasy - Prokopské údolí ale zdoláno nebylo, kvůli bouřkám. Ale chtěla jsem psát úplně o něčem jiném. Ve středu jdu na poslední zbylou zkoušku - z máti a proto se na ní musim nějak připravit, abych alespoň těch zbylých 11 bodíků doklepala a měla od školy na pár měsíců klid. O tom jsem také nechtěla psát. Pomalu se však blížím k cíly.

Starfighter

      Nevím, jak pojmout tento článek... Případní čtenáři si stejně o mně pomyslí bůhví co. I stane se... XD

ps. jenom 18+ :D, jak autor komixu upozorňuje...

Geo

     To byl zas den dneska ^.^

Hurra

Všechno je skvělý, všechno je supr :D

aspoň doufam, že v pátek bude XD

Vydírání

     Delší doba uplynula a další yaoi připlulo. Samozřejmě jako vždy není to tím, že já jsem úchyl... To ne, koho to snad mohlo jenom napadnout??? Je to tím, ovzduším. Blbá výmluva. No, tak je to školou! Taky nic moc originálního. Tak za to může absťák! Ano, to je ono, už jsem dlouho nečetla žádnou normální knížku, čtu jenom přiblblý skripta, kde se o ději zrovna mluvit moc nedá... no v yaoi taky ne, tam tušíte už od samého začátku, jak to skončí, holt se ten můj absťák trošku zvrhnul XD ... ehm...

Kirai ja Naikedo

Mei Sakuraga

     Celý děj pěti chapter se odehrává kolem školy, kam samozřejmě dvě hlavní postavy chodí (v šesté kapitolce vystupují trochu jiné postavy).

Filmové odpoledne

     Dneska jsem konečně měla trochu volno a začala jsem se nudit. Proto nadešla chvíle vhodná na nějaký ten déle uchovávaný film. Zabloudila jsem tudíž do tajemné složky s názvem 'filmy' a hned první, na který jsem narazila bylo 127 hodin, posléze to byla Denní hlídka, ale o tom dále.

Opičárna

     Tak fyzika úspěšně zdolána... jaký nervy zbytečný to stálo :D

Fyzikálně na dně

... píp, píp, píp, píííp, píííp, píííp, píp, píp, píp ...

Hlouběji už to nejde

Šíření tohoto textu je zakázáno, protože poškozuje věc Světla

Noční hlídka

Šíření tohoto textu je zakázáno, protože poškozuje věc Tmy

Denní hlídka

     Je to už nějaký ten týden, co jsem zhltla závěrečnou stránku čtvrtého dílu Hlídek, prý je to poslední díl... ale co zatím není, může být :)

Poslední hlídka
Sergej Lukjaněnko

     Jak už je zvykem, Lukjaněnko posouvá celý svět Jiných i v tomto díle opět o krok dál. Jemně se dotkneme historie Jiných a poznáme tajemného velkého Světlého-Temného Merlina.

Kongo

     Kongo... a nemyslím tím stát ve střední Africe :D

Ďasy

     První 'normální' zkouška za mnou. Dneska 16. 5. jsem se od 10. hodin zúčastnila předtermínu z dasy. Bylo nás tam celkem 14. Tuto zkoušku lze označit za lehkou, když se na ní průběžně připravujete, nebo jednoduše, když nad příklady strávíte dostatek času a vynaložíte nějaké to úsilí.

Zpráva z ostrova šílenství

     Bláznovství, jež ovládlo zdejší oblast světa, zasáhlo veškeré živočišstvo v okolí. Týden plný zápočtových blbin se chýlí ke konci a je již pomalu každému jasné, že sice něco končí, ale zároveň i začíná, jako vždy 8)

Uběhárna

     Chich, tak jsem zatim všechno dala :D Mám i ten zatracenej zápočet z fyzikálního semináře... chňachňa XD ... a zejtra je volno... co já asi budu dělat... asi nějaký nezáživný věci ... chmň ... ^!^

Procitnutí

Ve vězení

     Jako ve vězení si připadám, možná je to ještě horší, ve vězení člověk většinou nemusí od rána do večera sedět na zadnici a dělat takové nezáživné věci jako se učit, aby všechno uměl, teda ne všechno, stačí alespoň to, co bude po něm vyžadované. Venku takový nádherný počasí... Doufám, že tenhle čas strávený u fyziky, matiky a zítra i geodézie bude k něčemu a přinese užitek, jestli ne ... tak ať si mě někdo nepřeje!
     Tiše trpící

Sbohem

     Sbohem Bobíčku, pět let jsi s námi byl a dneska jsi nás opustil. Přežil jsi i jízdy se mnou, a to už je co říct :D

Stačí jen dodat:

Měj se hezky *uronila slzu*

Achich ouvej

     Je to tu, tentokrát cosi jiného než před pár dny :D ... něco mnohem horšího než je být cet. Konec semestru se blíží mílovými kroky, a to znamená kolektizace zápočtů v našich milých sbírkách a s tim související učení, či přesněji mučení.

Cet

     Je to tady... :D

Takže ありがとう za všechno dnes, bolo to fajné... a bude ze mě blankyťák...XD

Poslední náctiletý den

     Je to zvláštní pocit vědět, že zítra už bude všechno jinak. No pravda, ne všechno, ale podstata se změní. Už nebudu ten samý člověk jako uplynulých 9 let a 364 dní. Budu muset jiskřit nezávislostí, samostatností a moudrým chováním, jak jsem si jako malý špunt představovala dospělého jedince. Asi to nezvládnu ze dne na den... ale časem možná ... XD ... taky ne :)

Opět tu

     Škola byla, škola je, škola bude... my už tady nebudem... to ne, to zní moc vzdělaně... nevim, co mam psát, tak radši budu písemně mlčet, ale z toho případný zbloudilý zoufalý čtenář bude mít prd. I když tak je to možná lepší...

Velké noce

aneb Velikonoce
- pomlázky, vejce, zajíčci, slunce, pampelišky ... a posléze škola, testy, zkoušky...
"O né," říká si člověk a snaží se nemyslet na ty nepříjemné věci, které teď okamžitě nemusí řešit. Musí to překousnout, nebo se na vše vykašlat?! Člověk má život ve svých rukou. Tak ať si rozhodnutí dělá sám, jak uzná za vhodné, nikdo jiný to za nás neudělá...

Limba nulová

     Dnešek byl dnem návratu do civilizace. Do toho surového světa, kde povinosti školní výuky převládají nad kdejakými ostatními činostmi a radostmi všedního dne. Vpád však není ještě tak tvrdý, jaký blázen by po příjezdu domů ihned vytáhl své nedodělané úkoly, odkládané projekty a pustil se do nich? ... cvok... nebo co já vím ... prostě nenormální to tvor...

Fantom

Hlásí se fantom.... ještě nezemřel XD ... de psát test... od sedmi ... chňachňa... ^!^

Na shledanou

     Je tomu opravdu tak. Opouštím civilizaci a zítra odjíždím téměř na dva týdny do hor, do divočiny.

Ehm

     Před pár dny, konkrétně předevčírem, jsem dokoukala jedno anime. Kdyby jste si  googlili, či seznamili jeho název, naleznete mnoho odkazů na recenze pějící chválu a šířící do okolí své nadšení. Já nadšení nesdílím ani v nejmenším, proto ho tu ani nečekejte. Většinu doby, kdy jsem toto anime sledovala, jsem vzývala boha, nebo nadávala. I když pár výskanců se vlastně obejvilo :D ... ale asi tak dva v úplně posledním díle. Celkově bylo anime příšerné díky jedné, promiňtě mi tento výraz, DEBILNÍ postavě a také díky přiblblému ději.

Uraboku
(Uragiri wa Boku no Namae wo Shitteiru)

2010

     Nevím, proč jsem se na toto anime dívala. Jo, už vím, bylo to nejspíš kvůli animaci, ta je hezká, ale to je asi všechno. Postavy jsou udělány tak, aby se líbily. Proto se nedivím, že náctileté slečinky tolik nad tímto úkazem výskají. Mně se zdáli tyto seksy postavy, místy až příliš seksy...

Hledání bodu G

„Každý člověk ho má, i když je často obtížné zrovna ten svůj najít...“

Nasratá

Tenhle týden se mi nelíbí...

Mr. Nobody

     Opět březnové úterý, opět film z MFF KV 2010... tentokrát už poslední...

Pan Nikdo

Jaco van Dormael

2009

     V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. (oficiální text distributora) csfd

Bob

     Před deseti dny se narodil - vyklubal a očkama poprvé zašilhal na svět. Na Gabriela se konečně dostal do rukou svých páníčků. Nyní, stále ještě jako novorozeně, brázdí ulice v okolí... možná časem přijde k rozumu...

Ufo

„Každý je přeci úchyl, i když si to někteří možná nepřipouští...“

     Přesně před týdnem jsem samozřejmě opět vlivem povětrnostních podmínek prostředí zkonzumovala další dávku yaoi. Tentokrátež to nebyla manga ale dvou-oveáčkové anime s poetickým názvem...

Ikoku Irokoi Romantan

2007-08

     Neboli, dle MAL: The Romantic Tale of a Foreign Love Affair. Toto dvoudílné anime je a není typickým yaoi. Dějem, zápletkou a vyvrcholením... děje samozřejmě ano, ale je tam jednou z hlavních postav... ženská!

Osamocený

     Dnes se opět přes počáteční technické problémy se zvukem nakonec přeci jen promítalo...

Single man

Tom Ford

2009

     Učitel na vysoké škole ztratil svého dlouholetého přítele (byli spolu 16 let). Psychicky narušen se snaží zvládnout svou samotu. Nemá chuť do života až do chvíle... Děj se odehrává v roce 1962, zrovna v době, kdy svět stojí na pokraji atomové války.

     Skvěle umělecky ztvárněný film propleten úvahami o životě.

     Lze jedině doporučit...

Odsouzenec

     Asi ze mě bude mrtvola. Zažalujou mě za pomluvu, či za vážnou psychickou újmu, nebo mě rovnou srazí na kole, protože nemaj naštěstí ještě řidičák a nebo... mě jednoduše k smrti utlučou polštářem s Yukim....

Zaklínač I.

(...)

     Krčmář zvedl hlavu od bečky kvašených okurek a změřil si hosta pohledem. Cizinec, stále ještě v plášti, stál před šenkýřem bez hnutí a mlčel.

     „Přeješ si?“

     „Pivo,“ odpověděl příchozí. Neměl zrovna nejpříjemnější hlas.

     Krčmář si otřel ruce o zástěru a naplnil otřískaný hliněný korbel.

     Neznámý nebyl starý, avšak vlasy měl už dočista bílé. Pod pláštěm měl odřenou koženou kazajku se sněrovadly pod krkem a na pažích. Když plášť odložil, všichni viděli, že mu na řemeni na zádech visí meč. Na tom by nebylo nic zvláštního, ve Wyzimě nosil v těch časem zbraň každý, nikdo si ale nevěšel meč na záda jako luk či toulec.

     Neznámý si nepřisedl k nepočetným hostům u stolu, ale zůstal stát u šenku a upíral na krčmáře své pronikavé oči. Napil se.

     „Hledám nocleh.“

     „Nemám,“ zabručel krčmář s pohledem upřeným na hostovy zaprášené a špinavé boty. „Zeptej se ve 'Starém Narakortu'.“

     „Raději bych zůstal tady.“

     „Nemám,“ rozpoznal krčmář konečně jeho přízvuk. Návštěvník byl Riv.

     „Zaplatím,“ pronesl cizinec tiše a jakoby nejistě.
     A tím právě začal ten hrozný příběh. (...)
Poslední přání, Andrzej Sapkowski, překlad Stanislav Komárek a Jiří Pilch, 2011: strana 48-49

Poslední přání
Andrzej Sapkowski

     Zaklínač, Sapkowski - dvě slůvka připomínající zasvěceným zvuk řinčících mečů...

„Druhý Vietnam“

     V úterý jsem viděla další film, který byl promítán minulý rok na 45. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tentokrát se v naší klubovně pouštěl i přes mírné technické problémy dokumentární film dánského původu.

Armadillo

Janus Metz Pedersen

2010

Chudinka Máťa

     Tentokráte jsem do Prahy byla nucena přicestovat už v neděli večer, jelikož jsme šli v pondělí dopoledne na střechu vrhnouti se na praktickou část semestrálky na geo.

„Voice“

     Po delší době jsem se opět pustila do mangy. Ano a opět ne do seriozní, tudíž šup s ní do houští... XD

Yokan Premonition

Tateno Makoto

     Yokan je druhá manga od této autorky, co jsem četla. První bylo Yellow, z něhož jsem byla nadšena. Nemohu říct, že by se mi tohle dílko nelíbilo, ale Yellow nepředčilo :) ...

Howl

     Kvílení, Beatníci, Ginsberg, ... pohled na skupinu lidí, kteří se vymykali společnosti, vyjadřovali se otevřeně o svých pocitech a ostatními byli povětšinou nepochopeni a jejich díla nesla označení obscénní...

Kvílení

Rob Epstein, Jeffrey Friedman

2010

     Asi před čtvrt hodinou jsem dokoukala tenhle rozpačitý snímek. Pro jedny propadák, pro druhé veledílo, přikláním se spíš k těm druhým... Pokud vás Beatníci někdy zaujali, rozhodně by vám tento snímek neměl utéct.

Horké nudle do jedenáctice...

5. 3. 2011 - Kadaň, Orfeum

     O sobotním večeru, čili včera, navštívili opět Horkýže Slíže Kadaň, tentokrát v rámci turné V dobrej viere tour u příležitosti vydání alba písniček z let 2001-2011 V dobrej viere. Spolu s nimi  v Orfeu vystoupili i kokoti, či přesněji Cocotte Minute.

Nabla

     Jojo, zas byl čtvrtek... a ještě k tomu lichej...

Gay plus plus

     Včerejšího večera se konala taková akce...

Geodeti na Měsíci

     Konec druhého týdne se chýlí pomalu, ale jistě, ke svému závěru, zítra mě čeká ještě tříhodinová přednáška z matiky, na které asi už po sté opustím tento svět...

Aký je namakaný ten život.
Skvelý ako Karel Gott,
krásny ako Johny Deep.
ako by mu z oka jééb!

Žluťásci

     Tak jsem se pod nátlakem školy opět dala na yaoi... tentokráte se mi dostalo do pařátků trošku delší dílko než minule. Manga má čtyři volume a celkem 16 kapitol. A jak se vlastně jmenuje?

Yellow

Tateno Makoto

     Řádným úchylákům, kterým jde pouze o to jedno, asi nebude zcela vyhovovat. Trvá docela dlouho než se k vyhledávané podívané jako čtenáři dostanou. Budou muset "přežít" děj. A to akční děj!

Tři zlaté vlasy děda školy

     Už tři dny utekly jako beznohý plaz... prosmýkly se kolem kotníků, zasyčely, člověk jim syčení oplatil a zahrabal se raději urychleně pod zem do bezpečí.

     Včera jsem si opět hrála na emaře, ne že bych seděla v koutě, to snad ani ne, ale nebyla jsem jednoduše osobou optimistou. Mohla za to fyzika. Přežila jsem den, který začal v deset a skončil někdy po čtvrtý (jinak mi bude končit po půl šestý) - samý cvíka: databáze, ájina, geometrie a seminář z fyziky, kterej jsem si dneska za poplatek nechala dneska ráno zapsat do KOSu, když ho splnim - odpustí se mi písemka u zkoušky. A to se vyplatí! Pokud ho teda dokážu splnit, to je zas jinčí otázka XD ...

Chní chní

     Na co jsem se to proboha dala... Jsem vyřízená po dvou prvních přednáškách v druhym semestru. Sice to jsem byla i minulej semestr, to nebylo jiný... no, ale stejně mam takovej pocit, že tenhle bude asi trochu horší... jsem cvok XD

Bobík a Bob

Jednoho dne je to tak,

odjede nám kamarád.

Jaro v Praze

     Včerejšího dne jsem byla nucena vstávat podle budíku - za ranního kuropění téměř... v 7.20 ... jak jsem za těch pár týdnů odvykla tomuto způsobu budění, byla jsem velmi zmatená XD. Naštěstí mně za okamžik došlo, že ten divnej zvuk bude pravděpodobně můj budík a že musim vstávat, aby mi neujel bus.

Ústav, nákup, obří činčila a chlupatý autobus

     Na dnešní den si dva divní jedinci naplánovali návštěvu jakéhosi Ústavu. Krátce po půl desáté se potkali na place před budovou a pokusili se ji neodkladně dobýt. První pokus se nezdařil, druhý zprvu také nevypadal dobře. Sadílkovitý tvor ale zachránil situaci a při kopírovaní papírů zvládl nejen otevřít dveře, ale také i vyzpovídat příchozí.

     Přes sklepení se dvě bytosti probojovali až do druhého patra. Minuli nástěnku, která mimo jiné hlásala, že seminář zeměpisu se Živnůstkovitým tvorem odpadl a fotografii svých dvojníků?! na schodech. Z kabinetu vyšťourali Nackovitého tvora a hovorně s ním prožili celou velkou přestávku. Při odchodu je nadšeně pozdravilo dějepisné stvoření slovem nazdár.

Freizeit

     Jak se člověk těší na chvíli, kdy nebude muset nic dělat... a když ta chvíle zrovna přijde, tak po pár dnech se nudí jak veš. Předtím si jedinec představoval, kolik věcí bude dělat, jak si bude užívat ty vzácné chvíle nicnedělání A hle, ono prd. I když jako musím uznat, že tohle je milionkrát lepší než to mučení XD.

     Tak jsem se z nudy vrátila ke hře Dragon age, kterou jsem už dohrála před Vánoci. Vzala jsem si jinou postavičku, tentokráte Dálského elfíka a po 10 hodinách uhraného času jsem zas získala Zevrana do party :D... a je to děvka, ale roztomilá ... chichichi XD

Den první

      Jen s obtížemi by jste narazili na knihu, které by se na internetu dostávaly pouze kladné recenze. Výjimky se však přeci jenom čas od času objevují. Takovýto osud byl přiřknut i této knize, rozdělené v Čechách do dvou netenkých svazků. Ve světě skrytém v optických kabelech se na ni pějí povětšinou samé ódy. Je to neobvyklé, ale ne překvapující.

Jméno větru

Patrick Rothfuss

     V zahraničí vyšlo Jméno větru pouze v jediném svazku, rozdělení do dvou je, odhaduji, pouze marketingovým tahem. Kdo by si koupil drahou tlustou knihu čítající přibližně 650 stránek, když si není jistý, zda se mu bude zamlouvat? Navíc, když jde o autorovu prvotinu.
     Jména větru se ale nemusíte obávat, zklamaní rozhodně nebudete, ba naopak. Vaším jediným přáním po dočtení bude, aby tato baculatá knížka byla o pár set stránek tlustší, nebo ještě lépe, aby se už pokračování spokojeně válelo ve vaší knihovně.
     Tato kniha spatřila světlo světa v roce 2007, o rok později vyšla i u nás v podobě již zmiňovaných dvou dílů.

Upíři versus vampýři

     Asi před pěti lety jsem narazila ještě jako docela malý Kooky na knížky od do té doby pro mě neznámého spisovatele Darrena Shana, celým jménem Darren O'Shaughnessey. V době, kdy jsem  tyto knihy potkala, byly u nás přeloženy a vydány pouhé 4 díly. Současně v Británii už bylo v prodeji všech 12 dílů. Tato sága o upírech, vznikla v čase, kdy se ještě ve světě neválely hromady bichlí o těchto krvechtivých tvorech a nešílely tu ani miliony fanynek bezdějových romantických upírských příběhů ani jiní jim podobní.

Sága o Darrenu Shanovi

Darren O'Shaughnessey

     První díl ságy vyšel v Británii v roce 2000, tedy v době, kdy se teprve začínalo rozjíždělo šílenství kolem Harryho Pottera. U nás vyšel pod nakladatelstvím Albatros o dva roky později. Kniha je určena pro děti od 12 let. Troufám si prohlásit, že příběh osloví i kdejakého dospělého.
     Mě a mnoho dalších provázela tato sága po mnoho let kvůli jejímu pomalému vydávání. Vždy jeden či maximálně dva díly za rok. Poslední, čili dvanáctý díl vyšel minulý, teda vlastně už předminulý rok, na podzim roku 2009, ve školním roce, kdy se mnoho věrných dětských čtenářů  ságy chystalo skládat maturitu.
     Celá série je psána jednoduše, srozumitelně a neuvěřitelně čtivě. Sám autor se vydává za hlavní postavu, která v ich-formě popisuje své ne zrovna hezké zážitky.

FUARAN - pravda nebo smyšlenka?

     Třetí ze série knížek od ruského autora Sergeje Lukjaněnka nás opět vnese po světa Velkých mágů, kouzelnic, upírů - od prachsprostých až po ty nejvyšší, vlkodlaků, vědem a dalších. Tentokrát nás tímto světem skrytým lidským očím provadí, stejně jako v prvním díle - mág druhé úrovně, člen Noční hlídky Anton Goroděckij.

Šerá hlídka

Sergej Lukjaněnko

     Od děje druhého dílu - Denní hlídky, uplynuly už tři roky. Za tu dobu se tolik změn zase neudálo, až na to, že Velká Světlá - kouzelnice Světlana, velká podpora moskevské Noční hlídky, z hlídky odešla. Důvodem tohoto jejího rozhodnutí nebyl nikdo jiný než Anton, její muž a otec dvouleté Naďušky.

Máťa

     Matika přišla a odešla. Od devíti v posluchárně C202 do dvanácti... tři hodiny. Přítomna byla samozřejmě naše přednášející - Kočandrlová a po chvíli dorazil i Boři XD, který tam s náma zůstal většinu času, Kočandrlová byla spíš pryč než přítomna. Já jsem seděla úplně v poslední řadě úplně u dveří.
     Tři hodiny byly opravdu velmi vyčerpávající. Napřed jsme dostali papír s doplňováním - teorie a pak byl na řadě po odevzdání teorie další papír A4 se dvěma příkladama (rozebrat funkci a čtyřstěn - analytika), viz zadání.

Maťička vlast

Zítra... už zítra... teda pozítří ... bude taky den XD

Opťiká se hlásí o slovo

No, optika, aplikovaná optička...

    To byla teda zkouška, zase jsem se na ní moc nevyspala, to studium vážně není zrovna zdravá věc. Na 6.55 byl budík, jasně, že nebyl potřeba ... Sklepení A s-135 to bylo to místo pravé. Malá posluchárnička jako stvořená pro třicet vydeptaných studentů čekajících na osmou hodinu ranní, na písemnou zkoušku z optiky.

V ?!

     Překrásně strávených 5 dní od rána do večera nad optikou...

V zadnici

     Je to v řiti, je to v řiti... mám velmi optimistickou náladu...

2011

     Je tu další rok... hm... 2011... tak ať ho ve zdraví přežijem :) nějak...
Tak přeju za celý kolektiv blogu... čili za jednoho člověka - mě, všechno dobrý, hodně štěstí a zdraví (to se vždycky hodí) a aby nikdo netrpěl zimou... tak aby byl taky teplej ten novej rok, ale ne zas moc... tak akoráte XD

Happy new year XD