Temná věž II.

     Ve skutečnosti ji nikdy neviděl, ale ví, že je. Neví kde stojí, ale přesto jde k ní. ... Věž ...

Tři vyvolení

 Stephen King

     Série knížek nesoucí souhrný název Temná věž je označována jako fantasy, jediná fantasy, jejíž je Stephen King autorem. Pomalu už uběhlo 30 let od vydání prvního dílu s názvem Pistolník a jen sedm od vydání posledního 7. dílu s názvem Temná věž. Jak lze z těchto informací odvodit, Temná věž provází Kinga po mnoho let a obsahuje tudíž celkem zajímavé počtení. Nejsem tak světaznalý čtenář fantasy, ale i tak se odvážím říct, že je to velmi zvláštní a neobvyklé fantasy.

     V prvním díle se seznámíme s hlavní postavou, s posledním pistolníkem Rolandem. Nedozvíme se mnoho o jeho minulosti, ani o důvodech, proč se tak odhodlaně žene za tajemným Mužem v černém, který mu může pomoci v cestě za temnou Věží. Nedostane se nám ani odpovědi, proč míří k ní a jde doslova přes mrtvoly. Nedostane se nám odpovědi v podstatě na vůbec nic. Objevují se pouze další a další otázky.

     Nejinak je to i v druhém díle; Tři vyvolení, i když se zdá, že je tento díl poněkud ucelenější, než byl díl předcházející. Možná k tomu přispělo i dalších 200 stránek navrch. Pokud by jste měli občas problém u Pistolníka dojít až nakonec knihy, zde u Třech vyvolených, i přes dvojnásobnou baculatost, takový problém s největší pravděpodobností nenastane.

     Já jsem se docela této knížky bála. Asi dva týdny mi tady jen tak ležela bez užitku. Bála jsem se, že to nebude nic moc a celkově se mi do ní moc nechtělo. Mýlila jsem se. Zhltla jsem ji za tři dny, myslim. XD Už ani nevim, ale dlouho to nebylo :)

     Ve druhém díle to jde s pistolníkem z kopce a zahrává si několikrát se smrtí. Hlavně za to mohou tvorové připomínající humra, humroidi, ale krapet větší a poněkud nebezpěčnější. Na pobřeží Západního moře, kam se Ronald dostává, to jsou krvelačné bestie mající tlamu plnou všetečných nesmyslných otázek; "Did-a-čik? Dam-a-čam? Ded-a-čem? Ded-a-ček?". Pistolníka připraví o palec u nohy a pár prstů na ruce, což je původem zánětu, přiněmž si na něj brousí zuby zubatá. Jako zázrakem se na pobřeží objevují podivné dveře, které mu jako jediné mohou zachránit život. Nejsou jediné, celkem jsou troje.

Eddie Dean ... Odetta Holmesová a Detta Walkerová ... Jack Mort
mladý feťák ... schizofrenička ... vrah
     Zajímavá trojice lidí, zajímavé příběhy a ještě zajímavější celkové zpracování. Nelze dělat nic jiného než číst a číst :D

ukázka:

(...)

Kolena se mu podlomila, srovnala, podlomila, opět srovnala.

     Když mu vlasy znovu padly do očí, už se neobtěžoval je shrnovat; neměl na to sílu. Díval se na ten předmět, který nyní vrhal úzký stín směrem k pevnině, a stále šel.

     Už rozeznal, co to je, bez ohledu na horečku.

     Byly to dveře

     Ani ne čtvrt míle před nimi se Rolandovi znovu podlomila kolena a Roland tentokrát nedokázal klouby včas zpevnit. Upadl, pravou ruku zaryl do hrubého písku a zlomků škeblí, až pahýly prstů zařičely, protože čerstvé strupy se strhly. Začaly znovu krvácet.

     Plazil se tedy. Plazil se a v uších mu neustále syčelo, burácelo a šumělo Západní moře. Pomáhal si lokty a koleny, vyrýval pískem brázdu nad změtí špinavých zelených řas, které označovaly hranici přílivu. Nejspíš pořád foukal vítr - určitě, protože jím stále zmítala třesavka - ale jediný vítr, který slyšel, byla svištivá vichřice, jež mu proudila z plic a do plic.

     Dveře byly stále blíž

...

     Ty dveře. Dveře tam, kde žádné dveře neměly být. Prostě stály na šedivém pobřeží dvacet stop nad hranicí přílivu, zdánlivě věčné stejně jako moře, a hranou vrhaly šikmý stín k východu, protože slunce už pomalu zapadalo.

     Ve dvou třetinách jejich výšky bylo černými písmeny v ušlechtilé řeči napsáno slovo:

VĚZEŇ

     Nakazil ho démon. Ten démon se jmenuje HEROIN.

Tři vyvolení - Stephen King: str. 31, 32

(...)

     "Půjdeme," řekl a se šklebením se postavil na nohy.

     "S váma nikam nejdu, vy hajzlové," plivla Detta.

     "Ale jo, půjdeš," ozval se Eddie. "Je mi moc líto, drahoušku."

     "Kam si myslíte, že půjdu?"

     "No," řekl Eddie, "To, co bylo za dveřma číslo jedna, nebylo nic moc, a to, co bylo za dveřma číslo dvě, bylo ještě horší, takže teď, místo abychom přestali jako rozumní lidé, půjdeme rovnou za nosem a koukneme se za dveře číslo tři. Podle toho, jak to jde, si myslím, že tam bude něco jako Godzilla nebo Trojhlavá hydra, ale zůstávám optimistou. Pořád doufám, že tam bude nerezocelový kuchyňský nádobí."

     "Nikam nejdu."

     "Ale jdeš." (...)

Tři vyvolení - Stephen King: str. 269-270