Koblihstán na vzestupu

"A je to tady!"

Tímto prohlášením ohlašoval mi můj drahý choť na jaře zprávy o zavírání škol a hranic a všeho... Akorát jsem vždy ze sebe otrávěně vydolovala: "Co zase?"

Fakticky nefanaticky o kojení

Kojení

je to něco, co se považuje za zcela normální a přirozenou věc. Dřív nebyly žádné sunary, nutrilony ani nic jiného, jen kojné... a taky se nedonošenci třeba "dopejkali" v troubě :D...

Dneska už jsou různé vymoženosti a také umělé mléko.

Nikdy bych si nikoho nedovolila nějak hanět za to, že nekojí a že krmí UM. Někomu to prostě nejde a nebo nechce z nějakého důvodu. Každý ať se chová v tomto směru dle svého nejlepšího svědomí a  vědomí. Já jsem se kojit snažila a ono to nějak šlo. 

Než jsem měla dítě, neuměla jsem si představit, co to to kojení vlastně obnáší a jak je náročné, nejen fyzicky - že jako mnohé jiné jsem byla vyhublejší než normálně, ale především je to děsně na palici. ... a o tom to dneska bude, nejsem žádný odborník, ani žádná laktační poradkyně, jenom někdo, kdo kojil 12 měsíců a občas to byl fakt boj, uf... Jako sama sebe obdivuju, že jsem to tak dlouho vydržela.

Proto se milý čtenáři, kterých vás je jen hrst, posaď a čti, pokud chceš, bude to dneska nasáklé mlíkem, do kafe se taky dá dát :D ...