Kojení
je to něco, co se považuje za zcela normální a přirozenou věc. Dřív nebyly žádné sunary, nutrilony ani nic jiného, jen kojné... a taky se nedonošenci třeba "dopejkali" v troubě :D...
Dneska už jsou různé vymoženosti a také umělé mléko.
Nikdy bych si nikoho nedovolila nějak hanět za to, že nekojí a že krmí UM. Někomu to prostě nejde a nebo nechce z nějakého důvodu. Každý ať se chová v tomto směru dle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Já jsem se kojit snažila a ono to nějak šlo.
Než jsem měla dítě, neuměla jsem si představit, co to to kojení vlastně obnáší a jak je náročné, nejen fyzicky - že jako mnohé jiné jsem byla vyhublejší než normálně, ale především je to děsně na palici. ... a o tom to dneska bude, nejsem žádný odborník, ani žádná laktační poradkyně, jenom někdo, kdo kojil 12 měsíců a občas to byl fakt boj, uf... Jako sama sebe obdivuju, že jsem to tak dlouho vydržela.
Proto se milý čtenáři, kterých vás je jen hrst, posaď a čti, pokud chceš, bude to dneska nasáklé mlíkem, do kafe se taky dá dát :D ...
Co vás možná překvapí?
Teda mě trošku jako jo...
Už na začátku těhotenství je možné si všimnout, že ty prsa se nějak jako zvětší. Ještě než jsem vůbec začla tušit, že se uvnitř usadil vetřelec, bylo to celý nějaký podežřelý. Prostě člověk neví, že se něco děje a hned je vnadnější, no neberte to ...
Někdy kolem 15 týdne jsem si taky všimla, že ty vnady začínaj fungovat. "Á sakra, něco z toho teče!"
To, že z toho opravdu něco teče mě dost překvapilo v porodnici, když jsem se rozkojovala... Ono totiž, jak ten malej přícucák cucá, tak to mlíko neni vidět. Ale po čase jsem měla tvrdou bulku a nějak nechtěla zmizet, tak jsem si pučila erární odsávačku a hle, ono fakt něco teklo! A bylo to bílý. To bylo překvápko.
Je to holt o zvykání na roli kojný.
Co vás možná psychicky zdeptá?
Mě teda jako jo...
Nejhorší to asi bylo pár měsíců po vylíhnutí. Kdy ten prcek závisí s jídlem a jak bude prospívat jenom na vás. Ženská je přivázaná k dítěti jak pes u boudy. Je to dost náročný, zvlášť když se dítko začne vztekat a vy fakt netušíte, co se děje. My měli doma váhu a každý den po koupání jsme prďolu vážili a ještě i teď jednou týdně vážíme, ať tušíme, jak na tom je. No a nějaké asi dva měsíce po porodu najednou přestal přibírat. Netušila jsem, co se děje, dokud jsme nepřešli na pár dní vážení před a po kojení, stejně jako v porodnici... no a bylo to na světě. Málo toho vycucl - i když cucal extra dlouho a byl nerudnej ... neměla jsem mlíko. Ono to nebylo úplně překvapující, protože v noci začal déle spát a já měla až moc velké mezery mezi kojeníma, tudíž bylo míň mlíka.
Ale ono se to zas nějak spravilo, v noci jsem chodila odsávat a snažila jsem se kojit, co to dalo. Prostě furt. Taky mi asi pomohlo homeopatikum Riccinus communis 5ch, to prodávaj asi za stovku v lékárně. Je to malá válcovitá krabička s malejma kuličkama, takové cukříky. Brala jsem to myslim 3x denně po pěti kuličkách a jen se nesmí v tu dobu nic pít a jíst, dá se návod najít na netu. Podporuje to tvorbu mlíka. Taky jsem jela každé ráno na meltě, co prý taky podporuje laktaci a pila jako o závod.
Ještě si vzpomínám, jak mě totálně rozsekalo jednou v noci, asi ve tři ráno, když byl prďolovi asi měsíc, když se po dvacetiminutovym kojení totálně zeblil, kdy vyhodil úplně vše. Já byla mrtvá, myslela jsem jen na to, jak pudu zase spát. A on? Totálně vše vyblil. Tudíž jsem si nemohla jít lehnout s tím, že budu mít další 3 hodiny pokoj, ale musela jsem počítat, že se asi za hoďku opět vzbudí a bude chtít znova... Aaaaaaa
Jak to skončilo?
Postupně jsem přestávala kojit tak často, protože prostě prďola nechtěl. V noci jsem nekojila už asi v 9 měsících a kojila jen přes den. Ke konci jsem skončila jen na ranním kojení - byl hladovej po noci a odpolednim před sváčou, to měl taky hlad, večer ale protestoval, nechtěl. Po roce jsem do něj dostala mlíko už jenom ráno a když pak odmítal i to, vydržela jsem ještě týden to zkoušet a vyprdla jsem se na to. ... To byla úleva, žádné nervy, že nechce... ani umělý nechtěl, tak jsem to zkonzultovala s doktorkou a ta říkala že to se stává, že některý děti nechtěj umělý, stačí prý dvě mléčná jídla denně - dostává jogurty, pudinky, sýry, mléčné kaše - tu má vžycky večer a nějak to tak koulíme.
Je to hrozně fajn, moct vypadnout třeba na celej den a nemuset si hlídat, že se musím už vrátit, abych nakojila... prostě pohoda :)
Nikomu ale nevnucuju, aby končil po roce, kdyby prďola neopičákoval a chtěl, tak bych asi ráno kojila dál, ale prostě nechtěl. Kdo chce kojit do 18, klidně může, nikomu to neberu, jen konstatuju: je to taková pohoda nekojit... hm.... :D
Žádné komentáře:
Okomentovat