Buď v klidu!

Uklidni se! Buď v klidu!

... rady nad zlato

Jak si někdo může myslet, že tyto skvělé "rady" zabírají? No, bylo to zas pár radostných dní...

Bylo vedro, asi poslední v tomhle roce, já jsem byla nějak ze všeho na nervy a prďola poněkud taky. Dělal u kojení cavyky a v noci se asi 10x budil a řval, hezky počtvrt hodince, aby si to máma, co nejvíc užila, když usíná.

Kojení už byla tak trošku poslední kapka na mé nasraté já. Měla jsem sto chutí něco rozkopat, někam vypadnout, teleportovat se na Havaj, sama... prostě aspoň na chvíli utéct. Nešlo to, musela jsem se vyřvat, uklidnit a jít to vztekájící se dítě nakrmit. Nakonec si vždy dal říct, přinejhorším jsem mu vrazila dudlík, nechala ho lehce usnout a vzala jsem si ho zas k sobě. Jak byl takovej mimo, tak se krmil a neprotestoval.

Nějaký den to bylo dobrý, krmil se normálně a pak se zase šprajcnul. A já byla opět na prášky, to bylo nějak v neděli po o. Měli jsme jet na grilování ke známým a já s napuchlým ksichtem se chtěla spíš vypařit než vyrazit do společnosti. No, nějak jsem se zmátořila a nakonec o dvě hodiny pozdějc dorazili na místo určení. Měli jsme fakt štěstí, do té doby hezky a pak už jen bouřky a déšť, jenom pršelo, někdy víc někdy míň a ochladilo se.

Po dvou hodinách jsem s utahanym a ukňouranym dítětem naháněla otce, kterej hnízdil venku pod pergolou a vykecával si s pivem v ruce játra. Ještě že měl aspoň mobil u sebe. Nasratá jsem mu vysvětlila situaci, on nacpal kočár do kufru, já s deštníkem došla s dítětem ve vejci do auta - je už těžkej jak kráva a čekala na příchod pijana. Řídila jsem, jak jinak, řídim poslední ... dlouhou dobu vždycky já když někam jedem... Takže extra eňo ňůňo zakončení skvělého dne. Aspoň jsem si teda přivezla pučenou velkou krabici dalšího oblečení na mrňouse.

Asi jsem byla vynervená z toho, že jsme potřebovali nějak dodělat nahoře ložnici a přestěhovat se. Včera nám totiž přijeli tři nocležníci a to bysme se tady jinak neporovnali. Naštěstí se to zvládlo, i když je to trošku ještě provizorium, ale těšim se až se to tam ošéfuje a budem bydlet už normálně. To bude žúžo labúžo.

Jak je to provizorní?

No, dosud jsme obývali přízemí, kde je vstupní chodba, rovně jsou dveře - vlevo do sklepa a vpravo nahoru, původně na půdu.
Doprava je vstup do velké místnosti - byly to původně dvě místnosti za sebou - kde je vzadu kuchyň s jídelnou a vepředu obývák, kde jsme místo sedačky měli postel, ona je tam teda stále ještě.
Nalevo z chodby jsou blíž dveře do koupelny a dál do pracovny - zatim spíš takový skladiště s gaučem a počítačem.

Tak to tu fungovalo do středy, kdy jsme se přestěhovali nahoru! Ale ... Schody nahoru jsou v děsnym stavu, byly na půdu původně a hrozně vržou, nějak se to budem snažit pořešit.
Hned nad schody jsou vpravo dveře do ložnice, která je už fukční - máme tam novou postel... a jenom půl roku zpoždění...

Naproti dveřím do ložnice jsou dveře do dětského pokoje, který neni, není dodělaná podlaha a našly by se i nějaké další věci drobnějšího rázu. Naproti schodům je chodba která po nějakách těch pár metrech zatáčí doleva a vede vstříc poslednímu pokoji, který je velmi bordelácký a bude se dodělávat jako poslední. V ohybu chodby bude budoucí malá koupelnička se záchodem, malym umyvadlem a sprchovym koutem... doufám že brzo. Abych nemusela vrzat v noci po schodech do přízemí.

Takže tak nějak.

Aktuálně oba moji chlapáci spí nahoře v ložnici, protože prďola mi opět vytuhnul u kojení a velkej prďola byl v práci přes noc a vrátil se před 11. A já mam volno a můžu si dělat co chci! ... a rámusit, a třeba i mejt bez obav nádobí! Juhůůůů

Jdu něco dělat, třeba si jen tak lehnout a civět do stropu! Tě pac :D