O smyslu vševesmíru

Jak jsem už nějaký ten čas na mateřské, či spíše rodičovské a po psychické stránce se až tak moc nezaměstnávám, bloudí mi mozek v různých uličkách a serpentinách a přemítá o různých věcech. Pokud si milý potulný čtenáři chceš přečíst nějaké ty mé hloubavé bludy vstup dále, přeji pěkné počtení.

Koblihstán na vzestupu

"A je to tady!"

Tímto prohlášením ohlašoval mi můj drahý choť na jaře zprávy o zavírání škol a hranic a všeho... Akorát jsem vždy ze sebe otrávěně vydolovala: "Co zase?"

Fakticky nefanaticky o kojení

Kojení

je to něco, co se považuje za zcela normální a přirozenou věc. Dřív nebyly žádné sunary, nutrilony ani nic jiného, jen kojné... a taky se nedonošenci třeba "dopejkali" v troubě :D...

Dneska už jsou různé vymoženosti a také umělé mléko.

Nikdy bych si nikoho nedovolila nějak hanět za to, že nekojí a že krmí UM. Někomu to prostě nejde a nebo nechce z nějakého důvodu. Každý ať se chová v tomto směru dle svého nejlepšího svědomí a  vědomí. Já jsem se kojit snažila a ono to nějak šlo. 

Než jsem měla dítě, neuměla jsem si představit, co to to kojení vlastně obnáší a jak je náročné, nejen fyzicky - že jako mnohé jiné jsem byla vyhublejší než normálně, ale především je to děsně na palici. ... a o tom to dneska bude, nejsem žádný odborník, ani žádná laktační poradkyně, jenom někdo, kdo kojil 12 měsíců a občas to byl fakt boj, uf... Jako sama sebe obdivuju, že jsem to tak dlouho vydržela.

Proto se milý čtenáři, kterých vás je jen hrst, posaď a čti, pokud chceš, bude to dneska nasáklé mlíkem, do kafe se taky dá dát :D ...