O smyslu vševesmíru

Jak jsem už nějaký ten čas na mateřské, či spíše rodičovské a po psychické stránce se až tak moc nezaměstnávám, bloudí mi mozek v různých uličkách a serpentinách a přemítá o různých věcech. Pokud si milý potulný čtenáři chceš přečíst nějaké ty mé hloubavé bludy vstup dále, přeji pěkné počtení.

Čas od času mi vyplave na hladinu otázka otázek, "Co je smyslem života?" Naštěstí ji nemusím jako posledně řešit v německém jazyce, což byl skvělý a úchvatný úkol do školy, ale můžu si na toto téma hloubat, jak chci a kdy chci. Mozkové závity si otázku zebrubně od obrubně k obrubni zkoumají a do této chvíle na odpověď nepřišly. Možná je odpovědí 42 a možná třeba taky 142. Bůh ví a to já nejsem. Na jedno jsem ale přišla a to, že jsme akorát prd ve vesmíru, který se zanedlouho rozplyne a nezůstane nic, jen asi nějaké éterično, či smrad. Možná nakonec zbyde jen nějaký lehounký sen o chlebech v chlebníku, které tam kdysi byly. Mám poslední dobou nějakou melancholickou náladu. Co s tím?

Taky tak nějak hloubám "k čemu ten náš život jako je?". Je to zajímavá otázka, na kterou naštěstí také nemusím odpovídat německy. No, k čemu by měl být? Asi k ničemu, jsme jen prdy ve vesmíru, nejsme nějaká součástka, která k nečemu slouží, prostě jen jsme, kdybysme nebyli, skončil by vesmír? Vůbec... 

I když to vypadá, že tyto filozofické otázky vedou ještě k větší melancholii a depkám, vedou taky k uvědomění skutečnosti, že tu opravu jako jsme a máme možnost žít život. Není třeba bádat nad těmito otázkami, jsou vlastně nesmyslné.

Každý si přeci přeje žít spokojeně, nemít hlad a žízeň, mít kde spát, mít tam teplo, sucho. Mít kolem sebe lidi, které má rád a oni mají zas jeho. To je smyslem života. Nějaké zevrubnější myšlenky jsou zbytečné.

Také jsem dospěla k tomu, že lidé bez komplexů a psychických problémů jsou sami se sebou spokojení a nemají potřebu někoho urážet, někomu se vysmívat, snažit se někoho ovládnout... Chtějí jen žít. Na co by jim bylo na někoho útočit, snažit si nahrabat, snažit se uchopit moc. K čemu? Budu moci nosit dvoje kalhoty, budu moct spát v pěti postelích, jezdit dvaceti auty? Budu mít dvacet sluhů, aby mi naklepali polštář? Ehm? Kam mířím? K tomu, že vůbec nechápu pošahané "vládce", kteří mají to neodolatelné nutkání všechny ovládnout, jsou rozpínaví a zbavují se všech, kteří s nimi nesouhlasí. Takoví lidé jsou zakomplexovaní a mají opravdový problém. Nejhorší je, když se tito magoři opravdu dostanou k moci. Podle mě by v současnosti nikdy nikdo nerozpoutal žádnou válku, kdyby v tom neměl prsty nějaký magor. Dříve šlo o žvanec, dnes jde pouze o zakomplexovanost a debilitu.

Přála bych si, aby těch magorů u moci bylo co nejmíň, pokud možno vůbec žádný. To bych si přála, třeba k těm letošním coviďáckým Vánocům.