Může mi někdo říct, co je tak bezva na chlastu? ... Nechápu ... a ani nevim, jestli chápat chci. Neznam horšího a odpornějšího jedince, než toho, co se zlije až po okraj, protože nemá nic kloudnějšího na práci, protože zrovna do práce nemusí. Takovej člověk je akorát tak vůl. Nejlepší ještě je, když takový člověk chce v tomto stavu něco, nejlépe s někým střízlivym řešit.
Já nemám nic proti alkoholu. Nemám nic proti lidem, který se rádi napijou na nějaký oslavě jednou za 100 let, ani proti lidem, kteří jdou třeba každý den na jedno do hospody na pokec. Ale osoby, který se pravidelně zlijou, když maj volno, jsou mimo mé chápání. Umí řešit problémy, nebo já nevim co akorát tím, že se ožerou a chovaj se hůř než dobytek. Nejhorší je sledovat, jak to s nima jde z kopce a ničí sebe i okolí... ale o tom jsem fakt nechtěla psát, měla jsem jenom chuť si někde vybít vztek, vztek ani ne, jenom ten odpor a hnus... to neřešte...
Dneska bylo fakt hezky! Takový pěkný letní počasí, nebylo ani takový hrozný vedro, prostě den jako stvořený na výlet :) Proto jsem se jako správný výletníček vydala se svou družinou na dlouho plánovaný a mnoho let neuskutečněný výlet. Nebylo to jednoduché, ale cíle bylo dosaženo.
Vše viselo pouze na dochvilnosti českých drah. Ty, jak je známo nejsou nikdy dochvilné, když to potřebujete. Ona je spíš výjimka, že jedou na čas, aby člověk vyvěsil vlajky minimálně. Vlak samozřejmě nejel načas. Měl 5 minut zpoždění a nakonec 10. Spoj, který nám na něj akorát navazoval samozřejmě nečekal a ujel nám pár minut před nosem.
Ve Varech, kde jsme takto neplánovaně ale očekávaně zkejsli, jsme váhali nad naší blízkou budoucností. Další dostihy nás však od našeho původního plánu neodvedly. Vyrazili jsme hledat následující spoj. Jel za necelé 2 hodiny z druhého nádraží. Pobrouzdání po městě a nasycení zabralo většinu času. V jednu hodinu po poledni, přesně, se lokálka pocházející z Německa vydala na cestu do vnitrozemí, do Mariánským lázní. My jsme však vystoupili dříve, uprostřed krásné krajiny v malém městečku Bečov nad Teplou.
Pomalými loudavými kroky jsme zamířili k ostrohu nad řekou, kde se nachází monumentální hrad ze 14. století, novější část hradu a sladký, bílorůžový zámek ukrývající ve svém nitru druhý nejcennější český klenot, poklad nevyčíslitelné hodnoty - po korunovačních klenotech, které jsou cennější jen díky jejich státotvorné hodnotě. Myslím tím relikviář sv. Maura.
Relikviář byl nalezen týmem kriminalistů 5. listopadu 1985 v kapli místního hradu. Přivedla je na stopu kniha sepisující hodnotné věci v kraji před 2. sv. v. a fakt, že podivný americký týpek chce dát státu jen tak 250 000 dolarů za to, že si bude moci vyvést ze země jakousi nespecifikovanou věc velikosti konferenčního stolku a ležícího vzdušnou čarou 150 km od Norimberku.
V místnosti u relikviáře může člověk strávit pouze 5 minut, ale i těch 5 minut stojí za to. My jsme si prohlédli nejen relikviář ale i celý zámek. Jenom škoda, že není ještě zpřístupněný původní hrad, který se v současnosti rekonstruuje.
Ve čtvrt na šest jsme se opět nalodili na vlak a odcestovali směrem příjezdu.
Pomalými loudavými kroky jsme zamířili k ostrohu nad řekou, kde se nachází monumentální hrad ze 14. století, novější část hradu a sladký, bílorůžový zámek ukrývající ve svém nitru druhý nejcennější český klenot, poklad nevyčíslitelné hodnoty - po korunovačních klenotech, které jsou cennější jen díky jejich státotvorné hodnotě. Myslím tím relikviář sv. Maura.
Relikviář byl nalezen týmem kriminalistů 5. listopadu 1985 v kapli místního hradu. Přivedla je na stopu kniha sepisující hodnotné věci v kraji před 2. sv. v. a fakt, že podivný americký týpek chce dát státu jen tak 250 000 dolarů za to, že si bude moci vyvést ze země jakousi nespecifikovanou věc velikosti konferenčního stolku a ležícího vzdušnou čarou 150 km od Norimberku.
V místnosti u relikviáře může člověk strávit pouze 5 minut, ale i těch 5 minut stojí za to. My jsme si prohlédli nejen relikviář ale i celý zámek. Jenom škoda, že není ještě zpřístupněný původní hrad, který se v současnosti rekonstruuje.
Ve čtvrt na šest jsme se opět nalodili na vlak a odcestovali směrem příjezdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat