Jak jen je úžasné procházet se po pěšinách, po kterých se promenádovala smetánka již před více než dvěstě lety. Po místech, kde se vám nad hlavami klenou větve staletých dřevin, někdy až téměř tisíciletých. Ve srovnání s těmito mohutnými duby, si člověk uvědomí, kterak je lidský tvor pouho-pouhým prdem ve výřivce, ničím. Úchvatné je posadit se alespoň na chvilku pod takový strom, ještě stylově na původní, kamennou lavičku a pouze si užívat chvíle neuvěřitelného ticha.
Dneska jsem navštívila Krásný dvůr. I když cesta tam byla dosti spletitá a plná objížděk, na cestu zpět jsme se připravili a díky mapě zvolili vhodnější trasu, která se objížďkám vyhla. I přes tyto obtíže jsme se tam úspěšně dopravili.
Nechali jsme se nejprve provést po zámku a posléze jsme podstoupili asi 4 km okruh po parku. Zatažená obloha slibující co nevidět nejlépe silný déšť se postupně zcela neočekávaně protrhala téměř až na polojasno.
Tento park vybudovaný na konci 18. stol. je v anglickém stylu a je zajímavý tím, kromě starých stromů, že obsahuje řadu staveb; různých pavilonků, obelisk a dokonce i neogotickou rozhlednu, tu bohužel v žalostném stavu. Když se to tak veme, on ani zámek není v bůhví jakém úžasném stavu, nová omítka by mu rozhodně neuškodila. Je škoda, když se nechávají takové stavby chátrat...
Zámek si zahrál také v několika filmech, nejznámější jsou asi Básníci...
Tyjo, ono není ani půl osmí a už zapadlo slunce, hm hm... to je divný XD
... na závěr ještě jeden z mých nejnovějších výtvorů, Pejsci, je to taková optimistická A3, kterou si vezmu na kolej :D
Žádné komentáře:
Okomentovat