Třetí ze série knížek od ruského autora Sergeje Lukjaněnka nás opět vnese po světa Velkých mágů, kouzelnic, upírů - od prachsprostých až po ty nejvyšší, vlkodlaků, vědem a dalších. Tentokrát nás tímto světem skrytým lidským očím provadí, stejně jako v prvním díle - mág druhé úrovně, člen Noční hlídky Anton Goroděckij.
Šerá hlídka
Sergej Lukjaněnko
Od děje druhého dílu - Denní hlídky, uplynuly už tři roky. Za tu dobu se tolik změn zase neudálo, až na to, že Velká Světlá - kouzelnice Světlana, velká podpora moskevské Noční hlídky, z hlídky odešla. Důvodem tohoto jejího rozhodnutí nebyl nikdo jiný než Anton, její muž a otec dvouleté Naďušky.
ein bisschen SPOILER
Autor se drží své tradice a knížku rozdělil opět na tři části. V první části s názvem Ničí čas, dostává Anton vracící se předčasně z dovolené do práce od svého šéfa úkol hodný agenta. Noční hlídka, stejně tak i ta Denní a Inkvizice obdrželi anonymní dopis, upozorňující na zrádce z řad Jiných, který vše vyklopil jednomu obyčejnému člověku a dal mu slib, že mu splní jakékoliv přání. Tento obyčejný člověk, však není blbec, aby si přál slávu nebo bohatství, ale přeje si být Jiným, ale to nelze provést, to prostě nejde. Proto se tento zrádcovký Jiný dostal do problémů, přání musí splnit a pokud ho nesplní bude odhmotněn.
Anton je vyslán na místo, odkud byl dopis odeslán - do moderní téměř opuštěné obytné čtvrti Assol, s moderními drahými byty, aby zde jako zástupce Noční hlídky vyšetřoval a snažil se odhalit zrádcovského Jiného a jeho lidského klienta. Přestrojen za podnikatele byl ubytován přímo v jednom bytě z bytového komplexu. Na místě se účastní vyšetřovaní samozřejmě i zástupce Denní hlídky, bývalý Antonův soused a kamarád, mladý dvacetiletý nemrtvý, nejvyšší upír Kosťa. Za inkvizici se případem zabývají také staří známí z předchozích dílů - Edgar (temný, Estonec) a nejvyšší upír Vítězslav (z Prahy). Jak pátrání dopadlo? No, vyřešilo se to šalamounsky...
Druhá část: Ničí prostor se odehrává na vesnici, nějakých 120 km od Moskvy. Na pokračování dovolené, sem doráží, kdo jiný, než Anton. Přijíždí na chalupu ke tchýni, kde jsou na prázdninách Světlana s Naďou. Pro Antona se ale pohodová dovolená s rodinou znenadání přemění v pracovní povinnosti.
Dvě děti se zatoulaly do lesa a narazily na vlkodlaky, kteří lovili bez licence, naštěstí je před sežráním překvapivě zachránila temná vědma, vzala je k sobě do srubu ukrytého v lese nedaleko vesnice, uvařila jim čaj a nakonec jim zapomněla dostatečně upravit paměť. Děti jí sice uvěřily, že je botanička, ale nezapomněly ani na mluvící vlky, ani na knížky, které u té mladé paní zahlédly. Anton se samozřejmě opět pustil do vyšetřování - vyhledání vlkodlaků a ověření registrace vědmi. Copak Anton u vědmi Ariny našel? Proč se do případu s ní zapojila i Inkvizice? A čím Arina dokázala poběla rozzuřit Světlanu? ... to se tady taky všechno dozvíte a samozřejmě o mnoho více :)
Ničí síla - tak se jmenuje třetí a závěrečná část knížky. Protože knížky měly být původně pouze tři, celý děj zde graduje. Anton, který se od prvního dílu, kde byl pouhým zapáleným nováčkem, velmi změnil, nejen, že dosáhl svého stropu - druhé třídy (což není málo, ale na Světlanu a ostatní nejvyšší - kteří jsou mimo kategorie nemá a nikdy mít nebude), ale také se změnilo jeho nadšení pro proměnu celého světa a všech lidí v naprosté svatoušky. Odhalil skutečnou pravdu o Jiných a jejich magické síle, kterou disponují, zjistil jaký je pravý vztah mezi Denní a Noční hlídkou a Inkvizicí a změnil svůj postoj k těm, které tak ochraňují, k lidem. Jednoduše se stal opravdovým Jiným, psychicky dospěl.
Celý děj této knížky se motá kolem otázky, zda lze z obyčejného, prostého člověka bez jakéhokoli daru (předpokladu) k magii udělat nějakým způsobem Jiného. Všichni, včetně nejvyšších Jiných jsou přesvědčeni, že je to blbost. Ve vzduchu se však vznáší pověst o kouzelnici Fuaran, která po řadu let trvajících pokusech, na způsob přišla. Sebe silově posílila natolik, že byla nepřemožitelná a v Jiné proměnila lehce během chvíle mnoho svých poddaných. Nakonec, ale byla s velkým úsilím poražena a kniha Fuaran - její zápisník, se ztratil. Toto se však událo před několika tisíci lety a bůh ví, jestli vůbec.
Děj třetí části Šeré hlídky začíná v podstatě v lesním příbytku Ariny (Arina zdrhla). Našla se u ní tajná skrýš, což by zase nebylo tak važné, kdyby se v ní nenašla mrtvola Inkvizitora, teda spíš to, co z něj zbylo a jeho vrah si neodnesl skutečnou knihu Fuaran. Společné pátrání hlídek i Inkvizice se proto rozjíždí na plné obrátky, je totiž ohrožena samotná existence Jiných. Kdo to je? Kdo všechny převezl a stal se Absolutním Jiným?! Koho chce z lidí proměnit na Jiného? Někoho z rodiny? Nebo chce jenom ovládnout svět? Jak to teda skončí? ... Jak by asi mohl skončit naivní Jiný?!
Ende des SPOILERs
Jenom škoda, že se nemůžu víc rozepsat a víc vše rozebrat... Nechci nikomu kazit počtení, a už tak jsem se rozkecala víc než dost XD. Genialita těchto knížek snad není ani změřitelná, čtenář si při zasvěcení do tohoto propracovaného světa, nedokáže ani představit, že to není pravda. Možná budu vypadat jako cvok, ale já bych tomu opravdu věřila, že je to celé skutečností :)
Jen odpadová roura v podlaze, ucpaná dřevěným špalkem.
Tak to vám pěkně děkuju Gesere!
Ačkoli klid a žádnou paniku, v takovýchhle bytech bývá koupelen a záchodů několik. Musí tu být minimálně ještě jedno hygienické zařízení - pro děti, pro hosty nebo pro personál.
Vběhl jsem zpátky do "ateliéru" a v koutě hned vedle vchodu jsem objevil ještě jedny dveře. Předtucha mě nezklamala - byla to koupelna pro hosty. Tady se s vanou předem nepočítalo a sprchovací kout byl podstatně jednodušší.
Jenže místo záchoda jsem zase našel jen zaslepený odpad.
No to je hrůza!
To jsem to dopracoval!
Jasně, já všechno chápu - skutečný profesionál na takových maličkostech nebazíruje. Protože když občas na záchod zajde takový James Bond, činí tak jen proto, aby si mohl odposlechnout důvěrnou rozmluvu nebo aby tu zlikvidoval padoucha, ukrývajícího se ve splachovadle.
Jenže já tu mám bydlet!
Šerá hlídka, Sergej Vasiljevič Lukjaněnko, překlad Libor Dvořák 2005: strana 37
A domek se nenápadně celý proměnil.
Místo rychlovarné konvice jsem na stole objevil malou březovou nádobku. Ještě z ní stoupala pára. Televizor tu mimochodem zůstal, ale šňůra už nevedla k neexistující zásuvce, ale do velkého rudohnědého rajčete.
"To je originální řešení," kývl jsem směrem k televizoru a rajčeti. "Jak často musíte měnit zdroj?"
"Rajčata každý den," pokrčila rameny vědma. "Hlávka zelí vydrží i tři dny."
Ještě nikdy jsem neviděl tak pozoruhodný způsob získávání elektrické energie. Jistě, teoreticky je to myslitelné..., ale v reálu...
Šerá hlídka, Sergej Vasiljevič Lukjaněnko, překlad Libor Dvořák 2005: strana 175-176
"Už se otevírá portál...," zatáhl mě Edgar za ruku a posadil na dolní lůžko. Usedli jsme vedle sebe a nohy podtáhli pod sebe. Kupé zalila chvějivá bílá záře. Pak se ozvalo tlumené zakletí - jako první se vynořil Geser a hned se praštil o horní palandu do hlavy.
Hned po něm tu byl Zavulon - naopak usměvavý a málem roztomilý.
Geser si třel naražené místo a oba si nás nakvašeně měřil: "Ještě že ten portál nekončí někde v trabantu... Tak jak vypadá situace?"
Šerá hlídka, Sergej Vasiljevič Lukjaněnko, překlad Libor Dvořák 2005: strana 355-356
Autor se drží své tradice a knížku rozdělil opět na tři části. V první části s názvem Ničí čas, dostává Anton vracící se předčasně z dovolené do práce od svého šéfa úkol hodný agenta. Noční hlídka, stejně tak i ta Denní a Inkvizice obdrželi anonymní dopis, upozorňující na zrádce z řad Jiných, který vše vyklopil jednomu obyčejnému člověku a dal mu slib, že mu splní jakékoliv přání. Tento obyčejný člověk, však není blbec, aby si přál slávu nebo bohatství, ale přeje si být Jiným, ale to nelze provést, to prostě nejde. Proto se tento zrádcovký Jiný dostal do problémů, přání musí splnit a pokud ho nesplní bude odhmotněn.
Anton je vyslán na místo, odkud byl dopis odeslán - do moderní téměř opuštěné obytné čtvrti Assol, s moderními drahými byty, aby zde jako zástupce Noční hlídky vyšetřoval a snažil se odhalit zrádcovského Jiného a jeho lidského klienta. Přestrojen za podnikatele byl ubytován přímo v jednom bytě z bytového komplexu. Na místě se účastní vyšetřovaní samozřejmě i zástupce Denní hlídky, bývalý Antonův soused a kamarád, mladý dvacetiletý nemrtvý, nejvyšší upír Kosťa. Za inkvizici se případem zabývají také staří známí z předchozích dílů - Edgar (temný, Estonec) a nejvyšší upír Vítězslav (z Prahy). Jak pátrání dopadlo? No, vyřešilo se to šalamounsky...
Druhá část: Ničí prostor se odehrává na vesnici, nějakých 120 km od Moskvy. Na pokračování dovolené, sem doráží, kdo jiný, než Anton. Přijíždí na chalupu ke tchýni, kde jsou na prázdninách Světlana s Naďou. Pro Antona se ale pohodová dovolená s rodinou znenadání přemění v pracovní povinnosti.
Dvě děti se zatoulaly do lesa a narazily na vlkodlaky, kteří lovili bez licence, naštěstí je před sežráním překvapivě zachránila temná vědma, vzala je k sobě do srubu ukrytého v lese nedaleko vesnice, uvařila jim čaj a nakonec jim zapomněla dostatečně upravit paměť. Děti jí sice uvěřily, že je botanička, ale nezapomněly ani na mluvící vlky, ani na knížky, které u té mladé paní zahlédly. Anton se samozřejmě opět pustil do vyšetřování - vyhledání vlkodlaků a ověření registrace vědmi. Copak Anton u vědmi Ariny našel? Proč se do případu s ní zapojila i Inkvizice? A čím Arina dokázala poběla rozzuřit Světlanu? ... to se tady taky všechno dozvíte a samozřejmě o mnoho více :)
Ničí síla - tak se jmenuje třetí a závěrečná část knížky. Protože knížky měly být původně pouze tři, celý děj zde graduje. Anton, který se od prvního dílu, kde byl pouhým zapáleným nováčkem, velmi změnil, nejen, že dosáhl svého stropu - druhé třídy (což není málo, ale na Světlanu a ostatní nejvyšší - kteří jsou mimo kategorie nemá a nikdy mít nebude), ale také se změnilo jeho nadšení pro proměnu celého světa a všech lidí v naprosté svatoušky. Odhalil skutečnou pravdu o Jiných a jejich magické síle, kterou disponují, zjistil jaký je pravý vztah mezi Denní a Noční hlídkou a Inkvizicí a změnil svůj postoj k těm, které tak ochraňují, k lidem. Jednoduše se stal opravdovým Jiným, psychicky dospěl.
Celý děj této knížky se motá kolem otázky, zda lze z obyčejného, prostého člověka bez jakéhokoli daru (předpokladu) k magii udělat nějakým způsobem Jiného. Všichni, včetně nejvyšších Jiných jsou přesvědčeni, že je to blbost. Ve vzduchu se však vznáší pověst o kouzelnici Fuaran, která po řadu let trvajících pokusech, na způsob přišla. Sebe silově posílila natolik, že byla nepřemožitelná a v Jiné proměnila lehce během chvíle mnoho svých poddaných. Nakonec, ale byla s velkým úsilím poražena a kniha Fuaran - její zápisník, se ztratil. Toto se však událo před několika tisíci lety a bůh ví, jestli vůbec.
Děj třetí části Šeré hlídky začíná v podstatě v lesním příbytku Ariny (Arina zdrhla). Našla se u ní tajná skrýš, což by zase nebylo tak važné, kdyby se v ní nenašla mrtvola Inkvizitora, teda spíš to, co z něj zbylo a jeho vrah si neodnesl skutečnou knihu Fuaran. Společné pátrání hlídek i Inkvizice se proto rozjíždí na plné obrátky, je totiž ohrožena samotná existence Jiných. Kdo to je? Kdo všechny převezl a stal se Absolutním Jiným?! Koho chce z lidí proměnit na Jiného? Někoho z rodiny? Nebo chce jenom ovládnout svět? Jak to teda skončí? ... Jak by asi mohl skončit naivní Jiný?!
Ende des SPOILERs
Jenom škoda, že se nemůžu víc rozepsat a víc vše rozebrat... Nechci nikomu kazit počtení, a už tak jsem se rozkecala víc než dost XD. Genialita těchto knížek snad není ani změřitelná, čtenář si při zasvěcení do tohoto propracovaného světa, nedokáže ani představit, že to není pravda. Možná budu vypadat jako cvok, ale já bych tomu opravdu věřila, že je to celé skutečností :)
pár ukázek:
Záchodová mísa tu taky nebyla!Jen odpadová roura v podlaze, ucpaná dřevěným špalkem.
Tak to vám pěkně děkuju Gesere!
Ačkoli klid a žádnou paniku, v takovýchhle bytech bývá koupelen a záchodů několik. Musí tu být minimálně ještě jedno hygienické zařízení - pro děti, pro hosty nebo pro personál.
Vběhl jsem zpátky do "ateliéru" a v koutě hned vedle vchodu jsem objevil ještě jedny dveře. Předtucha mě nezklamala - byla to koupelna pro hosty. Tady se s vanou předem nepočítalo a sprchovací kout byl podstatně jednodušší.
Jenže místo záchoda jsem zase našel jen zaslepený odpad.
No to je hrůza!
To jsem to dopracoval!
Jasně, já všechno chápu - skutečný profesionál na takových maličkostech nebazíruje. Protože když občas na záchod zajde takový James Bond, činí tak jen proto, aby si mohl odposlechnout důvěrnou rozmluvu nebo aby tu zlikvidoval padoucha, ukrývajícího se ve splachovadle.
Jenže já tu mám bydlet!
Šerá hlídka, Sergej Vasiljevič Lukjaněnko, překlad Libor Dvořák 2005: strana 37
A domek se nenápadně celý proměnil.
Místo rychlovarné konvice jsem na stole objevil malou březovou nádobku. Ještě z ní stoupala pára. Televizor tu mimochodem zůstal, ale šňůra už nevedla k neexistující zásuvce, ale do velkého rudohnědého rajčete.
"To je originální řešení," kývl jsem směrem k televizoru a rajčeti. "Jak často musíte měnit zdroj?"
"Rajčata každý den," pokrčila rameny vědma. "Hlávka zelí vydrží i tři dny."
Ještě nikdy jsem neviděl tak pozoruhodný způsob získávání elektrické energie. Jistě, teoreticky je to myslitelné..., ale v reálu...
Šerá hlídka, Sergej Vasiljevič Lukjaněnko, překlad Libor Dvořák 2005: strana 175-176
"Už se otevírá portál...," zatáhl mě Edgar za ruku a posadil na dolní lůžko. Usedli jsme vedle sebe a nohy podtáhli pod sebe. Kupé zalila chvějivá bílá záře. Pak se ozvalo tlumené zakletí - jako první se vynořil Geser a hned se praštil o horní palandu do hlavy.
Hned po něm tu byl Zavulon - naopak usměvavý a málem roztomilý.
Geser si třel naražené místo a oba si nás nakvašeně měřil: "Ještě že ten portál nekončí někde v trabantu... Tak jak vypadá situace?"
Šerá hlídka, Sergej Vasiljevič Lukjaněnko, překlad Libor Dvořák 2005: strana 355-356
Žádné komentáře:
Okomentovat