Jaro v Praze

     Včerejšího dne jsem byla nucena vstávat podle budíku - za ranního kuropění téměř... v 7.20 ... jak jsem za těch pár týdnů odvykla tomuto způsobu budění, byla jsem velmi zmatená XD. Naštěstí mně za okamžik došlo, že ten divnej zvuk bude pravděpodobně můj budík a že musim vstávat, aby mi neujel bus.

     Dolezla jsem teda na autobusák a čekala na ten hromadný dopravní prostředek. Jel na čas a hned jsem zas byla za debila... jako vždy XD... div mě ten řidič nesežral, že jsem mu neukázala ihned automaticky průkazku studenta. Když je to těžký, někdo ho nechce vidět někdo zas jo, achjo. Na zastávce jsem potkala jednu známou, tak jsme společně jeli vstříc ku našemu hlavnímu městu. Autobus byl celkem poloprázdnej. Ale nevim, proč musí jezdit přes tu přiblblou Kadaň, navíc jsem s tim samym autobusem a tim samym řidičem jela i odpoledne domu... vrrr Kadaň... taková ztráta času!

     V Práglu bylo stejně jarně, jako když jsem vyjížděla z Klacíkova. Docela tam byl i čerstvej vzduch... a to je co říct. Vždycky je tam smrad, že by vesničan jako já tam snad pad.
     Došourala jsem se do menzy na oběd, posléze zkontrolovala kolej jestli ještě stojí na svým místě a ukradla si z pokoje svojí zapomenutou mptrojku. Na Bubenči jsem se ještě zastavila v sympatickém krámku plněném japonským jídlem a dalšími zajímavými věcmi. Zakoupila zde prášek na šňupání - na palačinky a odkráčela směrem k rychlokrtkovi. Tam jsem si jako poctivý cestující koupila jízdenku za 26,- abych na ní mohla jet ještě zpátky a hodlala nastoupit do metra. To po chvilce přijelo, no, ale neodjelo. Několikrát otevřelo a zavřelo dveře, jako když ryba na suchu lapá po vzduchu, pak kolem vlaku proběhl řidič - to už bylo opravdu docela dost divný. A na závěr přišlo hlášení, že vlak není kvůli poruše určen k přepravě lidí, nebo co a má se vystoupit. Já jezdim metrem jednou za měsíc, skoro, a zrovna to, do kterýho nastoupim, je rozbitý a všichni musej vystoupit :D Naštěstí za pár minut přijel další vláček motoráček a ten naštěstí nečekaně i odjel...

     Radši jsem vystoupila už na Můstku, a dokonce se mi podařilo vylízt na povrch tam, kde jsem chtěla. V Luxoru jsem se moc dlouho nezdržela, pořídila jsem si tam jenom jednoho mazlíka, kterýho jsem chtěla. A podruhý za jeden den jsem ze sebe udělala debila, jako by ten ranní nestačil XD. Tentokrát si chtěla prodavačka prohlídnout isica a já jsem to nějak nepochopila, páč ne všude ho chtěj vidět, kokoti ... a dala jí peníze, no nic, jsem asi debil no... už to tak asi bude... ale co, už jsem si docela zvykla XD
     Pro jistotu jsem raději zalezla pod zem, opět na Můstku. Hledala jsem docela dlouho, kde je vlez do metra v tom podzemí, prošla jsem to tam křížem krážem, než jsem konečně slavila úspěch. Jela jsem jenom dvě zastávky na Malostranskou, páč jsem se v tom jarním počasí chtěla taky trochu vyvenčit. Na zastávce byli revizoři, ale škoda... nekontrolovali mě... elegantně jsem se kolem nich prosmýkla, když měli plný ruce práce a odebrala se do turistického ráje.
     Udýchaně jsem se vyvlekla po schodech k hradu. Kochala jsem se výhledem na Prahu a po nějaké době se ponořila do útrob areálu Pražského hrádku. Dýchala na mě historie na každém kroku a samozřejmě nejvíc u katedrály... je nádherná... nechápu jak něco tak hezkýho mohl vymyslet a postavit člověk :) ... ještě jak bylo blankytně modrý nebe a sluníčko, to byla atmosféra. Viz foto, mezi fotkama je i jedna věnovaná mému věrnému perverznímu čtenáři ... jistě jí odhalí :D
     Dorazila jsem i na Hradčanský náměstí, tam ho trochu obešla a pokochala se opět panoramaty. Přes nádvoří hradu jsem došla k hradnímu příkopu a přes něj zpět do současné civilizace. Cesta do Dejvic je stále rozkopaná kvůli tunelu Blanka, do díry jsem ale neočekávaně nezahučela a úspěšně se vrátila na výchozí místo.

     Téměř po třech týdnech jsem vstoupila do své roztomiloučké školičky na zápiseček. No, zápis trval asi 2 minuty. Fakt nechápu, proč kvůli tomuhle se sem musí jezdit a proč neprotáhnou ten zápis pár dní do semestru... kvůli těmhle dvou minutám jsem jela do Prahy. Byla jsem nucená utratit skoro 200,- za cestu a 224,- za knížku, ona ale ke mně fakt chtěla, já za to nemůžu...
     Po opuštění budovy fakulty jsem bloumala bezradně kolem, prošla kolem hotový budovy fakulty architektury, asi už bude od letního semestru fungovat. Dobloumala jsem k Technický knihovně a sedla si na vydesignovanou docela nepohodlnou lavičku. Za přísného dozoru Helmuta jsem si skoro hodinu četla knížku, která se mnou podnikala dnešní teda vlastně včerejší předůležitý výlet.
     Z lavičky mě vyhnal studený stín. Hodinu jsem tak musela bloudit po Bubenči a někdy jsem se opravdu docela ztrácela, ale ne nadlouho. Pak jsem přesunula bloudění do ulic Dejvic a okolí školy. Zahlédla jsem dokonce i dva svoje učitele, ale naštěstí jeden byl zaměstnán hovorem, tak si mě nevšiml a druhýho jsem zahlídla pouze z dálky. Stejně si mě možná ani nepamatujou, měla jsem je jenom na přednášky... achjo ale budu je mít zas... vrrrr... to zas budu umírat, naštěstí ty přednášky z Geodézie nebudou tříhodinový ale jenom dvou.

     Dokonce jsem při tom svém procházení nalezla vysvětlení, proč se ulice, ve který stojí naše škola jmenuje Thákurova... protože v tý ulici je park. V něm stojí pomník nějakýhosi rabína Dranátha Thákura - inda, kterej dostal v roce 1931 Nobelovu cenu za literaturu... takže za to všechno může ten park XD

     Po čtvrtý jsem nastoupila do busu, již zmiňovaného, se stejným řidičem jako ráno a odjela přes KADAŇ do Klacíkova... A neudělala jsem ze sebe debila potřetí, cha! Možná to nebude se mnou tak vážný XD.

     Při pěší cestě domů, mě kdosi přepadl, ukradl mi jeden ze dvou šňupacích prášků a ještě mi za něj zaplatil. To sou věci...