Pohlcena melancholií

     Přišel svátek, přišlo volno, přišel víkend a opět všichni tito tři blízcí kamarádi odešli pryč.

     Volno jsem využila ve čtvrtek k již zmíněnému prohloubení matematických dovedností, i když nevím jestli to k něčemu bude, můžu jen doufat. To jsou zas deprese...

... chce se mi spát, nic nedělat, uniknout do dalekých světů vysokých hor s ledovci na špicích zalitých slunečními paprsky a z té výšky pozorovat nedotčenou krajinu kolem, ležet na měkké travičce a kochat se kýčovitou modrou oblohou a všemi barvami zaplavujícími okolí. Cítit svěží vzduch, lehké sluneční paprsky na kůži a tu krásnou volnost...

... místo toho sedim na koleji, bolí mě záda, padá mi na hlavu škola a nejhorší na tom je, že nevim, co s tim...

     V pátek a včera jsem byla na nákupech, v Ikei která praskala ve švech a všemožně jinde, bylo to náročné. Včera jsem odpoledne vyrazila na Chodov do KC Zahrada, kde jsem se zúčastnila Akiconu. Připadala jsem si tam tak trochu jako kůl v plotě, ale jinak to bylo fajn, dobrý přednášky a tak :)
     Ještě dneska ráno jsem se tam stavila na jednu přednášku o slashi, ale na slashovou přednášku o ponících jsem nečekala, užíraly mě školní výčitky... a taky bych tam musela přes hodinu čekat a to jsem nechtěla, jela jsem tedy přes celé velkého město z jihu na sever.

     Asi bych teď neměla poslouchat to ost Wolf's rainu, kde to melancholií jen srší, ale má nálada je na toto naladěna a násilné přelaďovaní by jí asi neudělalo dobře a nebo jo?... třeba to někdy přejde :) ... snad... no stále mě uklidňuje, že je za rok konec světa XD