Země ohně a ledu I

     Jednoho zimního dne zrodila se myšlenka na dalekou cestu na sever. "Ale kam, kam?", klokotalo v hlavách přítomných. "Tam, či tam?" Když tu jedna hlava konečně vyplivla to jediné jméno: Island. Druhá hlava přikyvovala, když už se nám tam už tak dlouho chce, proč ne zrovna teď? I třetí hlava souhlasila.

     Vše se zamluvilo, vše se zařídilo a koncem července se vyrazilo na cestu, s dvoudenní mezizastávkou našem milém v podstatě hlavním městě.

Dne sedmadvacátého vyjela dvojice hlav severním směrem do míst, kde se to zvěří jen hemží, do zoo. Již tam dlouho nebyla a proto se docela těšila, co nového zde objeví. Zjevilo se toho dost a dost.

 zlomený krokodýl

 křepčící sloni

zcela vyčerpaný hrošík

ISLAND 2011

 Dne osmaadvacátého byl odjezd. V půl jedné na jednom z mnoha autobusových nádraží se měl uskutečnit odjezd, proběhl však téměř o půl hodiny dříve. Všichni nedočkaví účastníci byli již tak brzy na místě. Autobusem se jelo směr Německo, nach München. Zde se od půl sedmé čekalo na místním letišti Franze Josefa, prý druhém největším letišti v zemi.
     Letadlo mělo naplánován odlet na desátou hodinu večerní. Než jsme se zbavili kufrů a prošli bezpečnostní prohlídkou, kde jsem jak jinak pískala, uběhlo čekání celkem rychle.
     Ještě nám stačili změnit gate, kde jsme měli nastupovat, z 26 na 11. Vše jsme nakonec úspěšně našli a kolem půl jedenácté se odlepili od Německa. Na západě bylo lehce růžovo od zmizelého slunce. Jak jsme tak letěli západním směrem, obloha stále světlala, růžovo červenalo a před přistáním v Keflavíku nabrala obloha velmi kýčovitých barev. Po ponoření do mraků se vše ztratilo ve tmě.
     Letěli jsme Boeingem 737-800 a jak jsme se z obrazovek během letu dozvěděli, letěli jsme v 11-ti km, přes 800km/h a za okýnkem bylo příjemných -50°C. Na palubě jsme dostali pití a dokonce i sedvič!
     Přistáli jsme ve dvě, o půlnoci místního času. Asi hodinu trvalo než jsme dostali zpět své pomlácené a studené kufry a přesunuli se do autobusu, který nás odvezl na ubytování nedaleko letiště, do městečka Vogar, do Motelu Best.

 

REYKJAVÍK
Dne devětadvacátého. Probudili jsme se do zamračeného, nevlídného a poprchávajícího světa. Bolely mě záda, měla jsem ztuhlej krk a vyčlochtanou levou půlku čelisti, byla jsem tudíž dosti jetá, ale na Islandu. Snídaně byla až v devět a odjezd v deset. Snídaně ve stylu švédských stolů byla luxusní. Bylo tam vše, co je třeba na dobrou snídani, od sýrů přes salámy, zeleninu, uzeného lososa až po všemožné müsli, pečivo nepočítaje.
     Jako první zastávka na naší pouti po lávových polích bylo město hlavní, Reykjavík, neboli kouřící zátoka. Město ve kterém žije většina z 300 000 obyvatel ostrova - ca 200 000 je roztahané. Když se ale nepočítají okolní "sídliště" - domky max 3 patrové, je střed města docela malý. Příjemnou atmosféru nám trochu kazilo nevlídné, podmračené, přeháňkovité počasí.
     První na řadu přišel dům Höfði stojící na břehu Atlanského oceánu, který se proslavil zejména tím, že zde byl zahájen konec Studená válka. Zde se mezi sebou dohodli Gorbačov s Reaganem v říjnu 1986.

     Nedaleko domu Höfði stojí plastika vikingské lodi, ale už nevim, jak se jmenuje. Za ní by měla být vidět sopka Esja na druhé straně zálivu, ale není.

     V centru města jsme si prohlédli moderní kostel z betonu Hallgrímskirkja s věží vysokou přes 70m. Před ním stojí socha prvního objevitele Ameriky Leifura Eiricssona.

 

 

     Přemístili jsme se k radnici stojící na břehu rybníka, uvnitř prozkoumali plastickou mapu Islandu a projeli se po naší budoucí okružní cestě. Poté následovala hromadná procházka městem a asi dvouhodinové volno. Sraz byl u místní opery, moderní prosklené budovy nacházející se na břehu moře poblíž přístavu. Nechtěla bych tam teda mejt okna...

 

 

     Před opuštením města jsme se zastavili ve vodárně Perlan, na vršku nad městem. Dal by se přirovnat pražskému Petřínu s trochou fantazie... :D

 

 

     Odpoledne jsme se přesunuli na druhou stranu zátoky k hoře Esja, na kterou jsme měli plánováno vylézt. Celou jsme ji bohužel nezdolali kvůli špatnému počasí. Dostali jsme se asi do půlky. Chodit nahoru nemělo cenu, stejně bychom prd viděli.

 

     Hodinu a půl trvala posléze cesta na jihozápad ostrova na ubytování na farmu Smáratún asi 10 km za městečkem Hvölsvöllur. Okolí a osada Hveragerdi, kterou jsme projíždili a která se měla stát za týden jedním z cílů naší cesty nevypadala v tu chvíli ani trochu přívětivě kvůli mlze a dešti.
     Po drobných zmatcích jsme se ubytovali na dva dny. Za okny to připomínalo mlhavá blata z Psa Baskervillského.

nakonec mapa našich potulek

pokračování příště...