Návrat zpět

     Sluneční kotouč visí vysoko na nebi. Jeho druhové, vyhublé štíhlé špagátky snášející se s neobyčejnou lehkostí a zároveň drsností k povrchu zemskému, čechrají vzduch nad tmavými plochami poskytující útočistě tvorům vyměnivším nohy za kola. Nadýchaná hmota z vaječných bílků zakryje chvílemi žlutou kouli. Kde je, kam zmizel bezestopy ten tetelící se prostor?

     Tři jednotky času zmizely v černé díře. Nedávno, tolik vzdálené se přiblížilo na dosah ruky, mihlo se kolem a uteklo tam, kam se ani autem nedá zajet. Využití tohoto prostoru nelituji. Myslím, že byl naplněn tak, jak nejlépe mohl. Doba byla pozřena zacházením s všemožnými přístroji, nástroji, pomůckami i celkem obyčejnými věcmi v místech vedra, když je horko, zimy, když je chladno a vlhka, když prší. Tyto chvíle jsou už pryč. Nadchází okamžik návratu zpět do reality.

     Bude to již celý týden, kdy jsem pronikla do prostoru, kam se všichni zdaleka nemají šanci dostat. Vstoupila jsem do míst jedniček a nul ukrývajících v sobě program mých nadcházejících mnoha týdnů. Poznala jsem svou naivitu. Moje jediné přání, které jsem v tomto směru měla, se nezrealizuje. To jediné, na co jsem se vždy těšila, nebude. Zahnutý kus dřeva zajištěný pomocí tenké, ale pevné niti a kusy úzkých, zašpičatělých trubek s letkami na konci zůstanou protentokrát ode mne odtrženy. Všech jedenáct okamžiků ukrývajících v sobě hvizd proráženého vzduchu se nádherně překrývá s chvílemi, kdy mi jedničky a nuly přikázaly být někde jinde. Ale ne, to není to správné slovo, jedničky a nuly nepřikazují, takovou sílu nemají, ony jenom výhružně doporučují. Jsem tedy nucela chopit se jiného kusu dřeva, mnohem menších rozměrů a o maličko placatější a spolu s malou kulatou věcí se pustit do něčeho jiného...

     Co bude dnes? Uvidí se :D