Země ohně a ledu IV

     Že byl byl čtvrtý díl, dílem posledním? Možná...

SLUNCE A SMRAD

     Den třetího, středa. Po probuzení jsme téměř nemohli věřit svým očím. Modrý nebe! Ona se předpověď počasí nemýlila! Ve středu opravdu vykoukl zpoza hutných šedivých mraků sluneční kotouč a nejen on.

     Na dnešním programu bylo na řadě asi nejznámější a nejnavštěvovanější jezero na Islandu, jezero Mývatn. Bydleli jsme pouhých 50km daleko. Na silnici na nás opět čekala roztomilá značka, konec asfaltu, a tak jsma byli nuceni pár desítek km jet s cvakajícími zuby. Nám to však nevadilo. Představa modrého nebe povznášela, že bychom poprvé za pobyt na ostrově strávili den, nebo alespoň pár hodin, zaplaveni sluncem?

     Jezero Mývatn, neboli Komáří jezero leží na severovýchodě ostrova a vyplňuje starou ledovcovou kotlinu. Je proto velice mělké, v průměru 4,5m. Jeho rozloha činí 38km2. Pobřeží je členité.

     První zastávka byla u pseudokráterů, které nejsou skutečnými sopečnými krátery, ale vznikly pouze po vývěru plynů.

     Přesunuli jsme se kolem pobřeží o pár km dál, k rozeklaným břehům porostlým dokonce lesíkem.

     Od jezera jsme kousek popojeli, k dalšímu tentokrát většímu kráteru Hverfell. Zde trénovali Američané v roce 1969 pohyb po Měsíci. Ani se jim nedivím, je to fakt pustina připomínající Měsíc.
     Na kráter jsme se vyškrábali. Byl odtud krásný výhled na okolí, včetně jezera. Cesta nahoru byla docela pohoda, dolu jsme se snažili o kontrolovaný pád, protože celý kráter je tvořen jemným pískem. Po sestupu bylo potřeba vyklepání bot.

     Pěšky jsme došli až do oblasti tzv. skalních hradů, Dimmuborgir.

     Nedaleko odtud se rozkládá pustina, která tak úplně pustá není. V podstatě za kopcem je oblast Námafjall. Tato oblast je geotermálně aktivní. Je tu mnoho jezírek s bublajícím horkým bahnem a fumaroly - místa, kde ze zemského nitra uniká plyn (tam to smrdí nejvíc). V těchto místech je zemská kůra poměrně mělká (okolo 1000m). Teplota pod povrchem dosahuje až 200°. Voda se tak v těchto místech rychle mění na páru. Vznikají zde četná ložiska síry, proto tu to tak úděsně páchne po zkažených vejcích. Ještě teď to cejtim, když se podívam na fotky. Dříve se tu síra těžila pro výrobu střelného prachu. Dnes se v této oblasti využívá teplo k výrobě energie.

     Téměř poslední bod tento den byla nedaleká oblast sopky Krafli, samozřejmě aktivní sopky. Naposledy soptila v letech 1975-84, předchozí aktivita byla v 18. stol. Není to typická sopka, která soptí vrcholkem kuželu, ale má na boku trhlinu. Prohlédli jsme si jezírko Víti (peklo) na jejím úpatí a prošli se lávovým polem.

     Úplně poslední zastávka byla v nedalekém městečku Reykjahlíð, kam v 18. stol dotekla láva a zničila všechny domy kromě kostela, místní farník se asi dostatečně modlil.
     Návrat do Húsavíku. Využili jsme hezkého večera a šli se projít. Po návratu jsme z okna sledovali nekonečný západ slunce.

SEVER A TULENI
     Den čtvrtého, čtvrtek. Jak bylo večer krásně, tak ráno byla mlha a nebylo vidět téměř nic. Moře jsme mohli jen tušit.
     Na pár hodin jsme z očí pustili moře. Zastavili jsme u vodopádu Goðafoss, Vodopádu bohů. Zde prý skončilo pohanství na Islandu. Místní náčelník tady odhodil do vodopádu své pohanské bůžky s tím, že je už nebude potřebovat.

     Vrátili jsme se opět na pobřeží a probrouzdali druhé největší město Islandu, metropoli severu, 16-ti tisícové město Akureyri. Kromě centra města, jsme si prohlédli i botanickou zahradu a potkali místního tygra, tak velkou kočku jsme snad nikdy neviděli, škoda, že to na tý fotce nevynikne. :D

     Pod botanickou zahradou měli stráň plnou bolševníků, myslím, že netuší co si tam zatáhli. Brzy jim to přeroste přes hlavu a to doslova. Už teď mají někteří jedinci blízko ke 4 m.

     Cestou k ubytování jsme udělali ještě několik zastávek. Po překonání průsmyku Öxnadalsheiði byl jednou z nich skanzen farmy Glaumbær z 16.? stol., kde hospodařil první bílý Američan. Dalším zastavením byl moderní kostel v Blönduós, stylizovaný do tvaru sopky.

 

     Protože jsme měli dobrý čas a na ubytování bychom přijeli zbytečně brzo, rozhodl se náš průvodce s řidičem, že si uděláme ještě malou zajížďku nad rámec programu. Kam a co bude cílem, nám nechtěli prozradit. Z tajemného výletu se nakonec vyklubal poloostrov Vatnsnes. Na tomto řídce osídleném místě jsou rozesety pouze farmy chovající převážně koně. Kvůli těm jsme sem však nejeli. Hlavním důvodem byl zkamenělý troll Hvítserkur, který vypadá spíš jako slon a kolonie tuleňů. V tomto místě žije kolem 15 000 jedinců, což je polovina světové populace. Docela na pobřeží foukalo, fotit a příp. natáčet se dalo s drobnými obtížemi. :)

 ještě jedna fotka z kamery, foťák takovej zoom nemá, můj teda XD

     Ubytovali jsme se na farmě Dæli.

VERNEOVA SOPKA
     Den pátého, pátek. Před sebou jsme měli další den plný přejezdů. Do první zastávky jsme seděli v autobuse úmorné tři hodiny. Tentokrát byl v plánu poloostrov Snæfellsnes na západním pobřeží Islandu. Ještě západněji se na ostrově můžete dostat pouze v oblasti severozápadních fjordů, kam se ale téměř nejezdí, je to tam velmi řídce osídlené.
     První pořádnou zastávkou bylo městečko Stykkishólmur, když nepočítám několika minutové vyvětrání u silnice. Vylezli jsme zde na ostroh nad městem, kde stojí maják, prošli si trochu centrum a jelo se dál.

     Ve městečku Ólafsvík jsme si jen prohlédli kostel, opět moderní. Posléze jsme dojeli na nejzápadnější místo našeho putování, na úplnou špičku poloostrova, který má délku cca 100km. Tady na nás konečně zpoza mraků vykoukla sopka Snæfell, známá z Vernovy knížky Cesta do středu Země. A já jsem tady ztratila baterku do foťáku, samozřejmě tu dobrou, náhradní špatná mi zůstala. Byla jsem přímo nadšena.

     O pár kilometrů dál jsme měli vycházku kolem rozeklanného pobřeží u Arnastapi. Trošku se protáhla - z hodiny na asi dvě a půl. Večer jsme se ubytovali v hostelu v Borgarnes.

 

 

HORKÝ POTOK A PRVNÍ PARLAMENT
     Dne šestého, sobota. Tento den jsme uzavřeli okružní cestu kolem celého ostrova. Dorazili jsme do míst, v jejichž okolí jsme se už vyskytovali. Cestu jsme si zkrátili podmořským tunelem, pod fjordem.
     Zamířili jsme do vnitrozemí do osady Hveragerdi, kudy jsme projížděli hned první den, když bylo tak odporně. Nepoznávali jsme to tam.
     Městečko Hveragerdi leží v geotermální oblasti, nemají tudíž problém s vytápěním ani s teplou vodou. Přímo ve středu města leží park, či jak to jinak nazvat, prostě je tam místo, kde vyvěrá horká pára a voda. Obešli jsme si ho a popojeli za město. Tady jsme uskutečnili malou túrku do hor k teplému potoku.

     Odpoledne jsme se vydali do oblasti, která je prolezlá všemi turisty, co na Island dorazí, do národního parku þingvellir. Oblast je významná nejen tím, že se zde stýkají dvě litosférické desky - evropská a americká a vzniklo zde jezero, ale i tím, že se zde od desátého století scházel každý rok parlament - náčelníci a představení ze všech kmenů na ostrově. Byl to nejstarší parlament na světě. V průrvě, kde probírali všechna ožehavá témata měli určitě dobrou akustiku. Ještě dnes, ale pouze při slavnostních příležitostech, tady zasedá i současný parlament.

     Večer jsme se přesunuli do sportovního střediska Laugarvatn rozprostírajícího se na břehu jezera. Měli jsme tu poslední nocleh.

ZBYTEK ZLATÉHO TROJÚHELNÍKU
     Den sedmého, neděle. Poslední den pobytu na ostrově jsme navštívili ta nejprofláklejší místa, nejprve oblast Geysiru - gejzíru, který dal tomuto jevu jméno, ale jehož v současné době zastupuje poněkud menší gejzír Strokkur (máselnice). A v krámku se suvenýry měli zajímavý kulichy XD

     Dalším nejprofláknutějším místem je vodopád Gullfoss (zlatý vodopád).

      Ještě před cestou do civilizace jsme se zastavili u malého vodopádu Taxi, kde mysleli i na lososy, ve Skáltholtu, místě prvního biskupství na Islandu a u kráteru Kerið.

     Odpoledne jsme se vrátili do hlavního města Reykjavíku a dostali tříhodinový rozchod. Překvapivě utekl neuvěřitelně rychle. Procházeli jsme si pod zcela vyfoukanou jasnou oblohou střed města a užívali si tu neuvěřitelnou pohodu. Já jsem jenom litovala, že jsme tu nebyli o den dřív, v sobotu. Konal se tu průvod Gay pride a podle videí, co jsem viděla na netu, bylo v těhle místech neuvěřitelné množství lidí. Vrrr... Docela bych ten průvod chtěla vidět, mohla být sranda. :D Že se tu něco takového konalo, se tu dalo poznat podle vyzdobených krámků do duhových barev.

     Bylo tu tak krásně, na sluníčku nebylo vedro, ale příjemně, protože od moře pofukoval větřík. Když jsem si představila, že další den touhle dobou budu doma, tak se mi to moc nelíbilo. Bych tam nejradši zůstala :D
     Večer se jelo do Modré laguny, do termálních lázní. Docela chytrý tah udělat u eletrárny z použité vody, která je ještě dost teplá, koupaliště za pořádně mastné vstupné...

     S Islandem jsme se romanticky rozloučili při západu slunce na pobřeží u majáku ve městečku Garður. Koukala na nás i 100km vzdálená sopka Snæfell.

     Z keflavického letiště jsme letěli asi v jednu hodinu v noci. Cestou jsme přišli o dvě hodiny života (časový posun) a po půl sedmé jsme se vrátili zpět do srdce Evropy. Když jsme vzlétli, obloha byla opět kýčovitá, tentokrát jsme viděli i zemi pod sebou, bylo zcela jasno. Nad obzorem se rýsoval krvavě rudý proužek červené, který přecházel přes všechny barvy duhy až po tmavě modrou a opět černou.
     Chvíli trvalo než nám dorazily kufry a než přijel autobus. Následoval tranzit z Mnichova do Prahy a odtud cesta domů. Až někdy ve tři jsme přijeli asi se třemi hodinami spánku domů.

Pokračování už nebude, toto je už vše, uf... XD Pokud si ještě na něco vzpomenu, tak to dodám :D
Na tomhle zájezdu jsme byli s cestovkou Periscope a jmenoval se Islandská mozaika, kdyby to někoho mooooc zajímalo ^.^
<<

kdyby někoho lákalo podívat se živě na Island, má možnost; když vydrží pár minut může zahlédnout i vyšprycnout gejzír Strokkur, pokud kamera funguje :D

http://live.mila.is/