sobota 29. října 2011

Podzimní souboj depresí a neutichající naděje

"It can't rain all the time"

     Všudypřítomná šedá požrala veškeré výrazné barvy, které podzim nabízí. Občas mám dojem, že se k mlze přidám, rozpustím se, rozprostřu se po okolí a budu strašit tichým čvachtínám stromů náhodné kolemjdoucí. Slepí lidé mnou zahlcení sedí tiše doma a zívaje bez nálady hledí doblba. Nikomu se nechce nic dělat. Jen se topí v depresích, které jim přinesl ten nepříjemný čas. Někomu leží na srdci práce, jinému zas sedí na hlavě škola. Každý má něco...



... achjo ... :)

6 komentářů:

  1. Jéé, zrovna na tuhle krásnou písničku sis vzpomněla! :) Můžu potvrdit, že každýmu leží na hlavě jiný starosti, ale "It can't rain all the time", každý se s tím nějak popere a jede se dál. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, nesmí se upadat do depresí! nebo jenom na chvíli, aby se vzápětí vrátil optimismus a chuť se rvát a nevzdávat se ... ono přece musí být někdy konečně líp nebo-li "Nemůže pršet věčně" :D

    OdpovědětVymazat
  3. Přesně tak! Musí se pak načerpat nové síly a jít si za svým cílem! I kdyby to znamenalo to, že se k němu člověk bude muset doplazit za pomoci hole! :D

    OdpovědětVymazat
  4. :DDDD teď si mě dostala XD... živě vidim, jak se pomocí jí plazíš XD ... ale máš praudu :)

    OdpovědětVymazat
  5. co si asi říkali lidi za potoby, když čtyřicet dní chcalo xD

    OdpovědětVymazat