sobota 18. června 2011

Zaklínač II.

Proč se ty knížky vždycky tak rychle přečtou?!

     Jak lze z předchozí věty snadno vyvodit, dočetla jsem další knížku. Achjo, jestli já začnu teď číst další... tak ji za chvíli zase dočtu, a to mě ale opravdu naštve... XD

Meč osudu
Andrzej Sapkowski

     Druhý díl povídek nás opět zavede do světa, kde magie je stejně běžná jako vzduch, při nedorozumění se ozývá řinčení mečů a v lese se musíte bát dryád, v tom lepším případě.

     Hlavní postavou je samozřejmě Geralt z Rivie, nebo-li Bílý vlk - zaklínač - bezcitný stroj na zabíjení u jehož proměny se cosi tak trochu nepodařilo. Kamenná tvář chladného profesionála je jen maskou.
     Povídek je 7 - Hranice možností, Střípek ledu, Věčný oheň, Trochu se obětovat, Meč osudu, Něco více, Něco končí, něco začíná. Setkáme se zde znovu s Marigoldem - potulným básníkem a pěvcem - přesněji řečeno: cynikem, prasákem, kurevníkem a lhářem, jak se o svém příteli citlivě vyjádřil Geralt, Yennefer - namyšlenou čarodějkou a poznáváme osobně Dítě překvapení, Dítě starší krve, Dítě které je Geraltovým osudem.

     Nelze říct, která povídka je nejlepší, nebo která je lepší než ta druhá. Každá je originální, výborná, něco víc. Špatně se to vysvětluje. Celá sága včetně povídek je něco úžasného. Kdo nečetl nepochopí. Já jsem tyto povídky četla až po přečtení celé ságy (už to budou asi pomalu 3 roky) a konečně se mi celý příběh nějak tak doplnil, propojil a zcelil. Možná je lepší si nejprve přečíst povídky a až poté ságu...
     Mám takový pocit, že si teď ságu asi přečtu celou znova :D

Žádné komentáře:

Okomentovat