Dinosauři na útěku

     Poslední dny volna už jsou pomalu ale jistě v tramtárii nebo někde tím směrem. Po takové dlouhé době bude docela šok vrátit se do reality z té bestarostné pohody.

     Není to jako před rokem, kdy jsem vůbec neměla tucha, kam to probůh lezu. Teď jsem o rok moudřejší, no po pravdě si to moc nemyslím, ale říkává se to. Jednoduše, již tuším, co se ode mě bude tak přiblížně očekávat. Co se však bude dít??? To ani Šmajdalf jistě netuší... Jé, to mi připomíná, že jsem dlouho neviděla Pár pařmenů... tuhle jsem ho hledala po cdčkách a on nikde, hm hm XD, kde se ten Šmajdalf schoval se svým kloboukem? Ale to jsem asi trochu odbočila, tak zpět k věci :D

     Co se bude dít, či se stane, je ve hvězdách. Byla by docela nuda vědět všechno dopředu že :) ... a ty deprese z toho pak taky XD

     Tenhle týden jsem asi nejaktivnější z celých prázdnin, každý den je vyplněn "něčím", ne flákáním z kterého si pak vůbec nic nepamatuju a dny se slévají v jednolitý barevně neidentifikovatelný flek vzniknuvší ze smíchání všech temper či jiných barviček.

     Včera jsem se kupříkladu vydala se dvěmi tvory do hor. Na asi 12 km trase jsme se pěkně prošli a vyvětrali a ani jsme nebloudili, moc. Zprvu nás sice trochu pomýlila cesta končící u velehromady hnoje, ale posléze jsme se nedbaje na pěšinky vrhli do lesa a podél potoka si klestili cestu. Jaké bylo zklamání, když jsme zanedlouho našli cestu vypadájící téměř jako dálnice a samozřejmě jsme na ní narazili i na auto. Naše tajné přání dostat se do nedotčené přírody, či jenom přírody bez lidí, se nevyplnilo. To mě tak nahněvalo, že jsem dopravní prostředek označila neslušně za Scheißeauto a traktorobagr, rvoucí se s kládami stromů a blokující nám trasu, za Scheißetraktor. Kvůli tomuto Scheißetraktoru jsme jako srnky utekly do lesa XD, zanedlouho se ale traktor odporoučel na stranu a vylekané srnky se vrátily a v klidu ostražitě prošly :D

     Na konci údolí potůčku, kterým jsme procházeli a nenáročně u toho nabírali nadmořskou výšku, jsme narazili na ohradu. Byla docela vysoká a také poněkud zvláštní. Všeobecně je známo, že ohrada něco ohrazuje a zamezuje něčemu uvnitř, či venku, dostat se na druhou stranu plotu. Tato ohrada tuto zákonitost asi neznala, obě její brány byly dokořan otevřené. Dinosauři zde chovaní byli na útěku, mezi námi. Trošku vylekaně jsme pokračovali dál, do kopce, na luka. Prerodaktilové nám létali nad hlavami, ale po žádném tyranosauříkovi ani vidu ani slechu, škoda. Prošli jsme jednou, téměř opuštěnou osadou z divokého západu, zde i vrátka sama zavrzala a druhou, kde psi chtěli pozdravit, ale to jsme ještě netušili. Nad třetí osadou jsem potkali romantický G-bod, v zatáčce na sebe shlížely dvě tyčky s nápisy, tak jsme ho náležitě zdokumentovali. Dehydratace se nám sápala na paty, ale utekli jsme jí a v pořádku dorazili do výchozích míst.

     Dneska jsem vyrazila vlakovitým stvořením do místa nazývající se jako část předních pacek, takový ten kloubíšek uprostřed, Loktík, teda pouze obyčejně Loket. Vláčky byly tři na cestě tam, jeden z toho dokonce parní. Přivítali nás na nádraží strážníci od V-B, asi dostali na nás hlášení. V jednom z vlaků nás asi třikrát chtěla kontrolovat průvodčí, očivodně neměla moc dobrou paměť, možná by si zapamatovala dinosaura, kdyby tam seděl, kdo ví, třeba taky ne. Ta nás asi bonzla bezpěčnosti...

     V Lokti se řeka obtáčí kolem výběžku jako had, na výběšku je centrum města a hrad. Procourali jsme obojí a přitom stihli spořádat i zmrzlinu a navštívit muzeum knižní vazby. Po půl pátý se jelo dom.

 

     A zejtra se musim zabalit a odvalit se pryč... ou nou.... ale jooou XD

Bože ten Pář pařmenů je kokotinka, ale dobráá :D .... vzpomínky na mládí XD
...

Čauky hošku, já jsem velký hodný hobitofil.

Já se tě nebojim.

Já tebe jo, máš hodně velký a ostrý zoubky.

Myju si je.

To jo. Jsem sice tvrďák, umím zhasnout svíčku prstama, ale zuby mám menší.

Kdo jsme?

Nevím a vy?

Hm?

Tak tys viděl upoutávku žejo?

Pusť ho nebo ti rozmlátím koleno!

...