Vítr čechrající větve stromů, které svou průzračnou zelení lahodí oku každého tvora, jenž tuto krásu spatří. Svěžest nového dne se rozprostírá kolem. Ticho. Nenápadný, vtíravý zvuk bublajícího pramínku vniká nepozorovaně do myšlenek. Líná moudrá řeka klidně hledí na tohoto nepokojného, dovádivého mladíčka. Slunce shlížející z výšky se kochá tímto obrazem, jehož je součástí. Vzduch. Ta čerstvá vlahá prázdnota dotváří všudypřítomnou neodmyslitelnou kulisu...
...aneb už vím, čím chci být :) ... zahradník před 300 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat