„Druhý Vietnam“

     V úterý jsem viděla další film, který byl promítán minulý rok na 45. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Tentokrát se v naší klubovně pouštěl i přes mírné technické problémy dokumentární film dánského původu.

Armadillo

Janus Metz Pedersen

2010

oficiální popis:

     V únoru 2009 přijíždí na základnu Armadillo v jihoafghánské provincii Helmand skupina dánských vojáků v doprovodu dokumentaristy Januse Metze. Ten zde společně s kameramanem Larsem Skreem celých šest měsíců sleduje, jak probíhá život mladých vojáků necelý kilometr od tálibánských pozic. Výsledkem jejich práce je strhující a navýsost autentické válečné drama, které bylo na letošním festivalu v Cannes po zásluze odměněno hlavní cenou v Týdnu kritiky. V Dánsku vzbudil snímek bouřlivé reakce ohledně kontroverzního chování některých vojáků během přestřelky s bojovníky Tálibánu. Při natáčení této napínavé, brilantně sestříhané a vizuálně vytříbené sondy do psychiky mladých mužů uprostřed nesmyslné války, jejímiž oběťmi jsou především místní vesničané, tvůrci nejednou riskovali svůj život. Ještě znepokojivější než scény, kdy kulky tálibánců sviští kolem jejich kamery, jsou však záběry mladých vojáků, snažících se každý po svém vyrovnat se situací, při níž jde o holý život. (MFF Karlovy Vary), csfd

     Sto minut trvající film začíná odjezdem nováčků a jejich loučením s rodinou a končí návratem zpět do Dánska. Celý snímek je opravdu zajímavou sondou do pro mě  zbytečné války v Afgánistánu. V opevněném táboře Armadillo obklíčeni nepřáteli, které lze jen stěží rozpoznat od normálních civilistů, mají vojáci své útočiště po půl roku. Čas od času se vydávají na průzkum okolí, kde se snaží navazovat přátelské kontakty s místními. Ale jak je mají navázat, když jim musí vysvětlovat, proč někomu zabili část rodiny, zabili jedinou krávu, která živila celé příbuzenstvo, nebo jim pouze pošlapali oseté pole? To se nedá vysvětlit. Důvod, že chtějí očistit oblast od Talibanu, se mi nezdá moc dobrý. Místní se bojí s vojáky spolupracovat, Taliban jim vyhrožuje. Když vojáci "omylem" zničí dům, zabijí někoho z příbuzenstva, tak si místní mohou dojít na základnu pro náhradu - pěněžní, musí projít důkladnou prohlídkou, jestli nemají u sebe zbraně, samozřejmě. Ale jak si mohou být vojáci jistí, že zrovna tenhle člověk neni špicl od Talibanu?! Nemůžou...

     Ve filmu jsou dva zásahy, kde šlo opravdu o život, nejen vojáků, ale i kameramana. Během tohoto půl roku zemřeli tři vojáci, kteří s obrněným transportérem najeli na bombu. Jinak jich docela dost bylo zraněno, někdo přišel o nohy, někdo byl "jenom" postřelen... Talibanců zemřelo o něco víc... ale o tolik víc jich nebylo...

     Fakt tuhle válku nechápu...

Je to silný zážitek, když si člověk uvědomí, že nic není hrané, ale opravdu se to tak stalo...

ps. dánština je zajímavý jazyk :D