Zaklínač I.

(...)

     Krčmář zvedl hlavu od bečky kvašených okurek a změřil si hosta pohledem. Cizinec, stále ještě v plášti, stál před šenkýřem bez hnutí a mlčel.

     „Přeješ si?“

     „Pivo,“ odpověděl příchozí. Neměl zrovna nejpříjemnější hlas.

     Krčmář si otřel ruce o zástěru a naplnil otřískaný hliněný korbel.

     Neznámý nebyl starý, avšak vlasy měl už dočista bílé. Pod pláštěm měl odřenou koženou kazajku se sněrovadly pod krkem a na pažích. Když plášť odložil, všichni viděli, že mu na řemeni na zádech visí meč. Na tom by nebylo nic zvláštního, ve Wyzimě nosil v těch časem zbraň každý, nikdo si ale nevěšel meč na záda jako luk či toulec.

     Neznámý si nepřisedl k nepočetným hostům u stolu, ale zůstal stát u šenku a upíral na krčmáře své pronikavé oči. Napil se.

     „Hledám nocleh.“

     „Nemám,“ zabručel krčmář s pohledem upřeným na hostovy zaprášené a špinavé boty. „Zeptej se ve 'Starém Narakortu'.“

     „Raději bych zůstal tady.“

     „Nemám,“ rozpoznal krčmář konečně jeho přízvuk. Návštěvník byl Riv.

     „Zaplatím,“ pronesl cizinec tiše a jakoby nejistě.
     A tím právě začal ten hrozný příběh. (...)
Poslední přání, Andrzej Sapkowski, překlad Stanislav Komárek a Jiří Pilch, 2011: strana 48-49

Poslední přání
Andrzej Sapkowski

     Zaklínač, Sapkowski - dvě slůvka připomínající zasvěceným zvuk řinčících mečů...

     Zaklínač. Pro mnohé zrůda, přeměněnec bez citů, nemilosrdný vraždící stroj. Takoví vetšinou jsou. Stejně jako jejich oběti - všemožná havěť - strigy, upíři, ... tak i zaklínači pomalu vymírají. Jen málo žáků přežije tvrdý výcvik a mutace, dělající zaklínače zaklínači. Geralt je ale jiný. Přežil mutační experimenty, které před ním nikdo jiný. Zběleli mu vlasy a proto není divu, že je nazýván Bílým vlkem.

     Poslední přání je jednou ze dvou povídkových knih předcházející celé pětidílné sáze. Sedmice vzpomínkových příběhů je propojena jedním ústředním - rozsekaným Hlasem rozumu odehrávajícím se ve svatyni Melitelé, kde se zaklínač léčí ze svého zranění.

     První povídka Cesta, z níž není návratu se docela podstatně liší od zbylých šesti. Nevystupuje zde Geralt z Rivie, čili hlavní hrdina celé knihy. Ústředními postavami jsou čarodějka Visenna a muž Korin, co jsou to za postavy, a proč zde vůbec tato povídka je, si každý může domyslet sám...

     Zaklínač - odtud pochází ústřední ukázka. Poprvé zde potkáváme Geralta a poznáváme jaké zaklínači mají schopnosti, a co jsou vlastně zač. V této povídce se Geralt zraní a následně se léčí v Hlasu rozumu v již zmíněné svatyni.

     V dalších příbězích - Zrnko pravdy a Menší zlo, řeší Geralt problémy, na které narazil během svého putování za prací. Kdyby byl opravdovým zaklínačem se vším všudy, tudíž nelidským popravčím netvorů, nikdy by se do všeho tak nezamotal.

     V páté povídce Otázka ceny narážíme na události na něž navazuje celá sága. Geralt nás seznámí s tím, jak se jeho osud zkřížil s osudem nenarozeného dítěte.

     Předposlední Konec světa a poslední příběh Poslední přání nám osvětluje zaklínačovo seznámení s Marigoldem - potulným trubadůrem a okouzlující mocnou čarodějkou Yennefer.


     Pochvalné komentáře opěvující tuto knihu nelhaly. Je výborná. Jsem ráda, že jí můžu konečně mít ve své knihovničce XD a nechávat se kdykoli odnášet do světa, kde lze narazit na propracované sympatické postavy. Pro čtenáře fantasy lze považovat za klasiku...