Limba nulová

     Dnešek byl dnem návratu do civilizace. Do toho surového světa, kde povinosti školní výuky převládají nad kdejakými ostatními činostmi a radostmi všedního dne. Vpád však není ještě tak tvrdý, jaký blázen by po příjezdu domů ihned vytáhl své nedodělané úkoly, odkládané projekty a pustil se do nich? ... cvok... nebo co já vím ... prostě nenormální to tvor...

     Ano, byla jsem pryč, a to celých 10 dní. Moc lidí si toho jistě nevšimlo... jsem jako nevýrazný flek na pestrobarevné dece od borůvek. Už kydám hnůj, než abych se vyjadřovala poněkud srozumitelně, pokusím se teda o komplexněji ucelenou výpověď.

     V pondělí jedenáctého se uskutečnila cesta na daleký východ, do hor, do Města, které není nové a neleží v údolí ale pod kopcem nesoucím své jméno podle ušatých, chlupatých zvířátek vybavených dlouhými slechy a osudem být uvařen na smetaně a po bílém svinstvu, co padá v zimě z nebe, nebo třináctého dubna, ale o tom za chvíli...

     Ubytování proběhlo až asi po hodině od příjezdu, jako první mezi všemi jsme si mohli vybrat obytné prostory bungalovu přiděleného pro pobyt dívčin, hošíci a korigující jedinci ze školy (Pavlík, Rádímek, Johny, Šmoula, ...) měli pro svůj odolnější vzhled vybrány chatky nedůvěry hodnějšího vzezření se socialistickým zařízením blízké budově. O šesté hodině večerní proběhl úvodní brífink, z kterého nebylo naší skupince příliš dobře v břišní dutině, jako jedné ze čtyř šestičlenných pracovních skupinek nám hrozilo odtrhnutí jednoho člena do skupiny čtyřčlenné. Rozdělit se dokonce musely dvě šestičlenné skupinky... a my... jsme to nebyli, ani naši sousedé při práci XD... chňa chňa :D

     Strava plné hodnoty byla v celkovém pohledu dobrá a netrpěli  jsme celých deset dní hlady, teda já ne... neměla jsem potřebu jít na prý odpornou pizzu do pizzárny XD

     Úterý nás přivítalo skoro jasnou oblohou, která se ani ne za hodinu změnila na oblohu zcela zataženou a pršivou, ne však na dlouho, den se dal považovat za vyloženě aprílový... na tento den na nás připadla úloha Polygonový pořad.

     Středeční ráno nevypadalo ani trochu pozitivně, spíš naopak, i když se to vezme kol a kol, byla to taková vánoční atmosféra... napadl sníh, to znamenalo zpracovávat úlohu Podrobného měření v teplotě kolem nuly - čili v zimě a vlhku (sněžilo až pršelo celou dobu) - takže náčrt podle toho vypadal XD ... ještě sme měli furt vybité baterky v přístroji. Sranda byla teda :D ... mrzli jsme, a to jsme si po tomhle dnu mysleli, že nemůže už přijít horší počasí, ale může...

     A taky ve čtvrtek přišlo, jak jinak ... Nesněžilo už, jenom chcalo, celej den. Byli jsme asi čtyři hodiny venku, teplota byla těsně nad nulou, na kopečku, na větru jsme museli dělat observaci - měřit osnovy vodorovných úhlů... a chudáčci naše ručičky - totálně zmrzlé, my jsme se klepali u měření a zapisování jako ratlíci. Jedinou společnost nám dělaly krávy XD...

     Počasí v pátek na nás bylo přívětivější, druhý den observací nám zpočátku znepříjmenila mlha, kvůli které jsme opravdu hovno viděli, ale ta se naštěstí po hodince vybrala a na body bylo konečně vidět. Představa, že bude mlha a nebude se moct měřit a my jsme se zbytečně vlekli ty tři kilometry s přístrojem, parapletem a stojanem na kopec, nebyla rozhodně příjemná. Chudáci kolegové, kteří se vlekli s námi na bod a zjistili po rozplynutí mlhy, že mají rozbitý stroj a musí s věcmi zpátky... My jsme si zaměřili osnovy a vydali se na druhý bod, nějaký ten kilometřík na druhý kopec, byl to teda čundr v plné polní, opravdu jsme měli sto chutí ty věci odhodit do pangejtu.

     Jojo, v sobotu bylo krásně - počasí nádherný - a my hnili na pokoji a celej den propočítali. Nádhera, vlastně jsme byli na hodinku dopoledne ve městě v krámu a pak doměřit nějaký ty oměrky. To byl volnej den...

     V neděli byla asi nejlehčí úloha na měření a nejrychlejší, měřili se akorát délky elektronickym dálkoměrem a určovaly se pomocí GPS souřadnice bodu. Akorát ty matematické redukce délek byly náročnější... ale šlo to nakonec

     Na pondělí bylo naplánovaná úloha vytyčení objektu, výpočty byly připraveny od našeho poctivého spolupracovníka, takže to šlo rychle. Horší byl kružnicový oblouk v úterý... ten nám nevyšel o půl metru XD... ale co co ... holt jsme to pásmem blbě vytyčili no... a pěkně jsme se připálili XD

     Na včerejšek jsme měli úlohu nepřístupné vzdálenosti ... už toho všichni měli plné kecky... a to zpracovávání zprávy už všechny řádně sralo XD. Naštěstí nám tu zprávu nevrátil.

     Dneska cesta zpátky byla docela zajímavá, v malý starý fábijce 1.2 jsme ve čtyřech obsypány tunami věcí jely do Hradce. A z Hradce jsem jela domu já osobně, chachá, a ani jsem po třech měsících bez řízení neměla krizi za volantem... až jsem se divila :D