Poflakování

      Tento týden, konkrétně od pondělního odpoledne přispívám svou osobou osobně ke zvýšení počtu obyvatel hlavního našeho milého města. Nechtělo se mi poflakovat bezcílně v domovském městečku plného klacíků. Proto jsem se rozhodla využít příležitosti a strávit pár volných chvílí v místě školní docházky. Ne, že bych se tady zrovna nenudila, ale není to zas tak hrozné, jenom jsem líná něco dělat a následkem čeho se dostaví ten nepěkný pocit nudy.

        Za uplynulé dva dny jsem nachodila opět dalších pár jarních kilometrů, kdyby ale nebyl takový hic, byly by to mnohem přívětivější procházky. Během toulek se ke mě přidalo pár všelijakých věcí a dle zákona zachování hmoty mne na oplátku opustily kovové kulatosti a nějaké ty papírově hranaté placatosti.

Mezi Pozorovateli

     Stal se ze mě po dobu několika dní velmi závislý člověk. Nevím, jestli za to mohla pouze skutečnost, že jsem neměla měsíc, či ještě déle přístup k normální četbě, či jsem narazila na skutečně velmi čtivou knížku. Asi budou oba odhady správné. Už tomu bude dýl, co se mi stalo, že jsem se u knížky potutelně usmívala a s velkou nelibostí sledovala slábnoucí tloušťku nepřečtených stránek.

Štěstí ve stínech

Lynn Flewelling

     Tuto knihu nelze označit jako žhavou novinku. Na světě se povaluje už 15 let. U nás první a do tohoto roku jediné vydání vyšlo v roce 1999. Není divu, že dostat se k Nočním běžcům (jak se tato série nazývá => Štěstí ve stínech je prvním dílem) bylo téměř nadlidským výkonem. Letošní rok byl rok s velkým R pro příznivce a nedočkavé čtenáře. V březnu po celých 12 letech vyšlo konečně druhé vydání prvního dílu a dva měsíce na to i druhé vydání druhého dílu  (Příchod tmy).

Feťák tělem i duší

     Osoba sedící v rohu místnosti na proleželé posteli nevnímá své okolí. Uši kvalitně ucpané sluchátky, z kterých se linou libé tóny nepozorovaně mizící v nedohlednu. Ona je bere jako zeď ochraňující ji před hlučným, nepřátelským světem rozprostírajícím se všude kolem. Po měsíční abstinenci se poprvé znovu plně oddává závisloti. Hroutí se do propasti, z níž se nedá snadno vyškrábat ven. Jí to nevadí, ba naopak. Libuje si ve svém novém světě plném nebezpečí, tajemna, magie, pronásledování, podivného přátelství, věrnosti... je toho tolik...

     Shluky písmen, vět, odstavců ba celých stránek jsou bez slitování pozřeny. ... co bude až nebudou?

     Nenápadně se ušklíbne, ... budou další ... a vrací se ke své droze...

Ave Pomazánkové máslo

     Je to tu, je to tu... ehm ... co já budu dělat?! XD

"Sci-fi"

     Poprvé v tomto semestru trávím víkend v hlavním tom našem městě. Včera jsem ušla asi 200 jarních kilometrů, jak se mi zdálo. Po pravdě to bylo asi jenom pouhopouhých 19 km. Cíl trasy - Prokopské údolí ale zdoláno nebylo, kvůli bouřkám. Ale chtěla jsem psát úplně o něčem jiném. Ve středu jdu na poslední zbylou zkoušku - z máti a proto se na ní musim nějak připravit, abych alespoň těch zbylých 11 bodíků doklepala a měla od školy na pár měsíců klid. O tom jsem také nechtěla psát. Pomalu se však blížím k cíly.

Starfighter

      Nevím, jak pojmout tento článek... Případní čtenáři si stejně o mně pomyslí bůhví co. I stane se... XD

ps. jenom 18+ :D, jak autor komixu upozorňuje...

Geo

     To byl zas den dneska ^.^

Hurra

Všechno je skvělý, všechno je supr :D

aspoň doufam, že v pátek bude XD

Vydírání

     Delší doba uplynula a další yaoi připlulo. Samozřejmě jako vždy není to tím, že já jsem úchyl... To ne, koho to snad mohlo jenom napadnout??? Je to tím, ovzduším. Blbá výmluva. No, tak je to školou! Taky nic moc originálního. Tak za to může absťák! Ano, to je ono, už jsem dlouho nečetla žádnou normální knížku, čtu jenom přiblblý skripta, kde se o ději zrovna mluvit moc nedá... no v yaoi taky ne, tam tušíte už od samého začátku, jak to skončí, holt se ten můj absťák trošku zvrhnul XD ... ehm...

Kirai ja Naikedo

Mei Sakuraga

     Celý děj pěti chapter se odehrává kolem školy, kam samozřejmě dvě hlavní postavy chodí (v šesté kapitolce vystupují trochu jiné postavy).

Filmové odpoledne

     Dneska jsem konečně měla trochu volno a začala jsem se nudit. Proto nadešla chvíle vhodná na nějaký ten déle uchovávaný film. Zabloudila jsem tudíž do tajemné složky s názvem 'filmy' a hned první, na který jsem narazila bylo 127 hodin, posléze to byla Denní hlídka, ale o tom dále.

Opičárna

     Tak fyzika úspěšně zdolána... jaký nervy zbytečný to stálo :D