Příchod domů

Dočkala jsem se, šlo se v sobotu domů, juhů!

V sobotu nadešel opravu den D, už nás tam nemínili zdržovat. Byla jsem ráda a už jsem uvažovala, že jestli mě nebudou chtít pustit, tak požádam o revers... Chtěla jsem prostě pryč z toho uřvanýho oddělení a mít po ruce výpomoc.

Propuštěli mezi 11. a 12. hodinou. Dětská doktorka říkala, že spíš ve dvanáct, protože nějak nestíhala. Z gynekologickýho hlediska jsem byla v pohodě už pár dní a na vizitě mě propustili už den předtím.

Už po jedenácté dorazil manžel s mou mamkou. Akorát jsem krmila divou zvěř. Na oběd jsem už neměla nárok, ale má maminka byla tak skvělá, oběd uvařila a přivezla s sebou, ne do nemocnice ale na doma.

Kolem 12. si nás zavolala dětská doktorka do jídelny - ty které propouštěli. Poučila nás o tom, co to všechno dostáváme za lejstra a jak se máme chovat - kdy se přihlásit k naší dětské doktorce a kdy kam vyrazit na nějaké vyšetření, které nás čeká apod. Na pokoj pak za mnou přišla doktorka či sestra z gyndy a předala mi propouštěcí zprávu i za ně - pro mou gynekoložku, kterou mám navštívit po šestinedělí.

Poté jsme prďolu převlékli z erárního oblečení, navlékli do všeho možného a zapasovali do autosedačky, do vajíčka. Ten den krásně svítilo sluníčko, ale skoro mrzlo. Manžel si dokonce pro nás přijel v půjčeném autě od svého taťky, čili dědy. Nemusel pro nás jet v našem golfíkovi ale v superbu, taková provilegia jsme měli.

Přes Prahu jsme projeli v pohodě, kolem poledne v sobotu žádný velký provoz v Praze nebyl.
Doma na nás čekal můj taťka a vše bylo nachystané a připravené. Manžel se činil.

Prďolu jsme nechali v sedačce a mohli se pustit do oběda. Po o jel manžel ještě pro něco a já mohla na chvíli zalehnout, dokonce jsem usnula!

Byli jsme konečně doma!

pokračování příště...