No co k tomu říct... no je to sranda
Nepsala jsem dlouho, tož to je pravda. Ono to ani nějak moc nešlo. Byla jsem totálně mimo. V tom smyslu, že jsem ztrácela sama sebe. Hrabalo mi, utápěla jsem se v depresivních stavech úplně extrémních.
Byla jsem fyzicky vycucaná, ale do tý Prahy jsem prostě musela jet protože jsem tam měla školu, doktorku, psychologa, fyzioterapie... prostě tak nějak. Lítala jsem furt někde.. i když bych nejradši byla zalezlá doma v klidu v posteli, ale v tý jsem stejně nevydržela jak jsem byla vynervovaná už ze všeho.
Stále nespavost, teda spavost s práškama a čekání na psychiatra. ... Táhly se tyhle sráčoviny na můj vkus až moc dlouho. Ty dva měsíce mi přišly jako rok... Každej den tak dlouhej, těšila jsem se na večer jak zalezu do postele vezmu prášek a konečně vypnu. Bylo to děsný, příšerný ... fuj.
Milý přítel mi taky moc nepřidal, místo podpory mi nakonec dal vědět, že hrozně trpí tim, jak se vidíme tak krátce a že radši bude sám, protože je mu tak líp, že mu tohle nedělá dobře... hm dík tyjo. Ale že jako můžem bejt kámoši... já ale od určitý doby ze vztahu na kámošení nepřecházim, to zas nedělá dobře mně. Ale to bylo pozdějc až v blázinci.
Chodila jsem asi 3, 4 týdny do školy. Ale nemohla jsem do ní nic moc dělat. Nedokázala jsem se na úlohy soustředit, nezvládala jsem a ještě víc se deptala a stresovala tim, že za chvíli se to odevzdává a že se píše test a bla bla... Bylo mi blbě jak fyzicky, totálně utahaná, tak psychicky. Ona to začla psychika a odneslo to tělíčko, ono jedno bez druhýho moc nefunguje. Nedokázala jsem se rozhodovat vůbec a stal se ze mě totálně nezodpovědný člověk. Ztrácela jsem se. Nic mě nebavilo, nic jsem nedokázala dělat. Jenom čumět na net na nějaký nemoci a způsoby sebevraždy. ... byla jsem hodně zoufalá. Ale zjistila jsem že se zabít stejně nedokážu a že hlavně vůbec nechci se vraždit.
Pak konečně nadešla chvíle návštěvy psychiatra, který mi měl konečně pomoct s tim spanim a celkově s tim mym vydeptanym stavem. Ale taky se to nějak nepovedlo a jenom v rychlosti mě probral a napakoval dalšíma práškama. Měla jsem toho už dost. ... Ono to bylo ještě trošku složitější, byla v tom ještě jedna psychiatrička ke který jsem měla původně jít až následujícího dne po tomhle doktorovi, kterej byl dohozenej přes známý... no to je jedno... prostě jsem se pokusila otrávit práškama. Já jsem se nechtěla zabít, ale už jsem byla tak ze všeho zoufalá, že nevim co mam dělat a nikdo mi furt s timhle nepomáhá a pořád je to jenom horší a horší... nehezké to bylo.
Ono to celý bylo stejně způsobený už kvalitními depresivními stavy a zážitky z minulých let. Jenom se to prostě extrémně projevilo ve chvíli, kdy jsem mohla mít šťastný přímo ideální vztah. Mam v sobě nějak zakodovaný, že chci vztah ale mam z něj nehoráznej strach, že dotyčného ztratím, že se na mě vykašle, opustí mě a že mě to bude hodně bolet. No a problém je na světě. Přestala jsem díky tomu strachu spát a měla hrozný úzkosti. ... až to nakonec vyústilo v tu otravu.
Probrala jsem se nevim po kolika hodinách v noci nějak v nemocnici na kapačkách s měřidly tlaku a tepu na sobě a zavedenou cévkou, aspoň maličká výhoda že nejsem chlap. Další den jsem byla ještě mimo moc si nepamatuju, o co jsem se snažila, psala jsem zprávy ale moc mi to nešlo, nějak jsem asi tři čtvrtě hodiny volala s přítelem ale vůbec nevim, co jsem mu řikala a jak jsem působila asi dost mimo od tý doby se se mnou moc už nebavil, nebo spíš tak nějak odtažitě, tak jsem to celý ukončila tu komunikaci... chudinku jsem nějak zlikvidovala... Neměl zájem mi pomáhat ... To je vidět že mu záleží hlavně na sobě a pak někde až jsou ti druzí, možná tim že je jedináček? ... to je fuck
Postupně se to zlepšovalo, jak ze mě vyprchávaly ty prášky. Já jsem konečně měla lepší náladu, že jsem v nemocnici, kde se konečně něco se mnou děje... že si mě někdo všímá... tyjo... to nepochopí nikdo kdo něco podobnýho nezažil.
No a tak mě po pár dnech ještě takovou malátnější převezli do blázince do Petrohradu. Tam jsem se konečně nějak srovnala. Zabývali se mnou odporníci a já se nějak uklidnila a začla docela spát. Jenom se to asi po týdnu zkomplikovalo tím, že se mi objevila v krku angínka, která ale angínkou nebyla, byla to počínající mononukleoza a kvůli ní mě odtamtud vyhodili. Ještě aby toho nebylo málo se mi po celym těle objevil rozkošný ekzém.
Odjela jsem do phy ke svý doktorce a na sono břicha na který jsem byla už měsíc objednaná a pak konečně domu, kde jsem teď. Určení že mam mononukleozu nastalo tohle úterý, ve středu mě vyhodili a odjela jsem do Phy a včera jsem přijela domu.
Unavená jsem pořád tak nějak, ale už mi to docela myslí a jsem sama sebou. Po tý psychický stránce to je lepší ale bude se s tim muset ještě něco udělat. Psycholožka v tom blázinci, fakt hrozně příjemná a milá ženská docela mladá, mi udělala nějaký psychologický rozbor a doporučila že až se fyzicky trochu vyléčim z tý mononukleozy, ať absolvuju psychoterapeutický pobyt ve Šternberku nejlépe, že tam byla na praxi a že je to tam fajn. Uvidim ono by se dalo tohle udělat i v Beřkovicích třeba... prostě uvidim, doufam že se z tý únavy někdy vyhrabu... a že tělíčko nebude mít moc následky těhle letošních sráčovin...
Dostat strachy a úzkosti pod kontrolu a být normálním fungujícím člověkem to by bylo hezký. Moct normálně fungovat, zabývat se bez stresů povinnostmi, hezkejma věcma, koníčkama nějakýma... a užívat si život a ne ho protrpět jako dosud.
Ten ekzém mam od pondělí, kdy se objevil jemně na kolenou. Už ho mam po celym těle ale jako nějak extrémně nesvědí, nevim co s nim ani doktorka to nevěděla. Prej je to reakce určitých antibiotik (Duomox s amoxicilinem) na ten vir mononukleozy, zajímavý, že se to objevilo až 4 dny po vysazení těhle prášků. Akorát ani doktorka nevěděla co s tim... Doufam že to někdy časem zmizí, je to dost hnusný a kůže je hrozně citlivá. ... Achjo XD
Takže na školu seru už dlouho a tenhle semestr asi už budu celej, stejně se to nedá už dohnat... doufam, že se do začátku dalšího semestru dostatečně srovnam abych byla zas normální. Aspoň v rámci možností a mohla normálně žít.
Jedinou výhodu co tohle sračkování má, že se mi nahromadily díly Vikingů a teď se můžu rovnou koukout na 4 :D
... hauk
Žádné komentáře:
Okomentovat