sobota 24. ledna 2015

Vybudulínkovaná

Hem... hem asi sobě nerozumim ... :D jsem psychopat ...


Leze mi to na hlavu. Mé milé tělíčko, když už neví co by... tak si něco aspoň vymyslí. Hele, bolí tě záda, hele ty nebudeš moct spát, ty budeš z toho pěkně zdeptaná... No, co to je? :D


Tyjo, člověk když nespí, tak si začíná brzo říkat vyřízeně a zdeptaně; hele, ty někde skončíš v příkopu, tebe to někde už fakt složí. A ono pořád nic. Ne že bych chtěla. Spíš bych chtěla, abych si tohle nemusela řikat a bylo to v pohodě. Ono je jednoduchý si říct, tohle nesmíš řešit, ale hle... ona ta hlava přece jenom někde v koutě řeší kokotinky a prudí. Já nějak nevim, co s tim. Já už jsem tohle jednou měla před dvěma rokama a ono se to nějak uklidnilo, protože se situace taky nějak uklidnila a začlo se něco dělat a ne chcípat akorát. Kdybych věděla, že to za měsíc bude v cajku... ale nikdo nic o budoucnosti neví... facku na mě... prostě to bude v pohodě, musí! ... tečka

Teď mam být konečně spokojená, že na mě někdo nekálí a já místo toho nespim a jsem mimoň.  Celá rozhozená, to je vtipný na jednu stranu vlastně.
Každej mi chce s tim nějak furt pomáhat, ale on je na sebe člověk vždycky jenom sám. A musí si poradit sám, nikdo jiný to za něj neudělá. Když tak člověk nespí, nebo se probere v noci, je všude kolem tma, všichni chrápou spokojeně a on akorát tak leží a čumí na hodiny, je to dost psycho, zvlášť když další den má být použitelný... a když to trvá víc jak týden, nebo ještě dýl... a začne brát prášky na spaní, který se maj brát jen v nouzových případech... jenom aby nečuměl do stropu a na hodiny a byl chvíli mimo. Sice ten spánek není odpočinkový, ale aspoň je člověk chvíli mimo... Fakt psychopat... 

Co s tim? ... heh...snažim se fyzikálně aspoň utahávat, ale kolem je zas tolik bacilózních věcí.

Den mi připadá dlouhej jak tejden ... a dost s obtížema se soustředim... to je radostí na tom světě. Asi aby fakt nebyla nuda nebo nevim... Asi moc věci řešim. Hm... tak jo no :D ...

Asi je pravda, že problémy na dušičce se projeví vždycky, když je už konečně klid a neni vlastně vůbec důvod k něčemu takovýmu. Človíček pak má čas myslet na píčovinky a srát se nevědomě, i když nechce.

Chtělo by to tu dušičku vyžehlit... :D

No toliko ke všemu... se uvidí...

Žádné komentáře:

Okomentovat