Konec světa ač předpovězen s vysokou pravděpodobností od mayské nebo kdejaké jiné civilizace, nenastal. Nadešel večer, přišlo i další ráno a nic. Rok 2012-tý a ještě k tomu jednadvacátý prosinec nepřinesl slibované.
Nastal rok 2013, 2014 a nic.
Co s tím? Hm... nějak nevím. Věci se mají různě a vlastně stejně.
Asi by bylo docela fajn, kdyby toho 2012 byl konec světa, aspoň by byl klid. Představovala jsem si to ... něco jako stisknout čudlík na televizi a tím jí vypnout. Prostě z ničeho nic nic. Jenomže to je bezcenné takového úvahy, protože to bylo před dvěma roky.
Za ty dva roky se toho událo docela dost a vlastně taky nic. Občas bylo docela fajn, někdy bylo tak ucházejícně a zbytek času no... nechci být sprostá, jsem přeci slušné děvče XD ... bylo normálně.
Za ty dva roky jsem se asi změnila. Jsem o to víc ironická, častěji podrážděná a chvílema i dost nepříjemná. Samá pozitiva se rozvíjí, koukám. ... XD
Ale to je celý jenom z toho, že se sama akorát tak deptám, místo toho abych poslechla radu starého mudrce a všechno hodila za hlavu. Pro ty co všechno neustále hází za hlavu a věcmi, co jsou krapet nepříjemné se zásadně nezabývají a vyhýbají se jim, je to lehký, uznávám. Já jsem holt ten kojot, co má místo hlavy asi zadumaný kedluben, který bych si nejradši občas urvala a prodala ho na trhu s otroky, ať pozná, zač je toho loket. Chtělo by to konečně tu trapnou kedlubnu naučit fakt, že nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně... XD
Ale to je celý jenom z toho, že se sama akorát tak deptám, místo toho abych poslechla radu starého mudrce a všechno hodila za hlavu. Pro ty co všechno neustále hází za hlavu a věcmi, co jsou krapet nepříjemné se zásadně nezabývají a vyhýbají se jim, je to lehký, uznávám. Já jsem holt ten kojot, co má místo hlavy asi zadumaný kedluben, který bych si nejradši občas urvala a prodala ho na trhu s otroky, ať pozná, zač je toho loket. Chtělo by to konečně tu trapnou kedlubnu naučit fakt, že nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně... XD
... tak proč se neustále něčím deptat? Nevím, prostě mě různé věci stále síří, někdy víc a někdy míň. Že to časem přejde? No, docela pochybuju. Jsem realista pochroumaný ne zrovna dle představ vyvíjícími se událostmi. Ale co si pořád jenom stěžuju? Vždyť v podstatě nemám na co. Ale tak tady můžu, tady je to celý na vlastní nebezpečí.
Aby tady bylo taky něco na povzbuzení:
„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“
Aby tady bylo taky něco na povzbuzení:
„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“
J. Werich
Já jsem pochopila už dávno, že se nemá člověk deptat věcmi, co ho štvou, jednak je tak opravdu nevyřeší, ale budou ho zaručeně deptat o to víc. Je pěkný tohle všechno vědět, ale hůř se to převádí v život.
Lepší je se koukat z okna.
Toť z toho filozofického směru asi dost. Zjistila jsem ve čtvrtek, že zas takový extrémní filozof nejsem. A místo psychického procvičování ducha bych se věnovala občas raději něčemu více fyzickému... V jednu ráno na filozofování nějak nemám už hlavu, zvlášť když mám další den zkoušku :D ... och božíčku, to bylo ... nevím, jak to pojmenovat, ... podezřelý :D
No ale zpátky k věci.
Před týdnem jsem dokoukala seriál Fargo (2014). Je opravdu hodně dobrý... S Freemanem v hlavní roli takového hajzlíka. Prej to byla jenom první season, co daj do druhý? No snad to nebude e-e.
Jinak co se událo ve školních škamnech a ve věcech toho se týkajícího? Zápočty ze všech úctyhodných tří předmětů jsem získala. Takže skvělý.
Ze všech předmětů máme zkoušku a jednu už mám. V pátek jsem udělala inženýrskou geodézii v předtermínu. Jenom dvě zkoušky zbývají na zkouškový... fijů fijů, mohla bych si pískat, kdyby jedna z toho nebyla numerická matematika, na kterou musíme udělat jeden úkol, který nevím úplně přesně jak zrealizovat. Tuhle matiku jaksi moc nechápu... seksy...
Ale letos na to kašlu i na teoretickou geodézii, co má zítra - v pondělí předtermín, ani mě nehlo, abych se na něj třeba začala učit a snažila se to udělat teď ... fuj. Kašlu na školu. Až příští rok!
To by bylo tak pěkné se věnovat a zabývat něčím, co by člověka bavilo a místo povinnosti by to bral jako koníčka. Ale ... já nevím, ...asi nevím, co bych chtěla. To už spíš vím, co bych nechtěla. Pak mě naprdne, když to co nechci se stane... jak naschvál.
Nejspíš je nejlepší nic nechtít a nic si nepřát, ničím se nezabývat a být totální flegmatik, co je mu všechno u zadnice.
Proč to tady pořád rozebírám. Asi mě něco štve... a nemůžu s tím nic udělat. No nic. Asi mě štve to že nejsem ten totální flegmatik. Já bych jím ale stejně asi nechtěla být, co maj flegmatici za život, když je jim alles jedno a na ničem ani nikom jim nezáleží?
Zpět zas k uplynulým ne tak dávno vzdáleným událostem.
Ve středu jsem večer od osmi, teda asi od půl devátý byla na koncertě Vypsaný fixy, konečně. Už asi ty dva roky jsem se chtěla na ně podívat před Vánoci do Lucerny, ale až letos to vyšlo. Už půl roku jsem měla koupený lupeny. Samozřejmě i letos bylo vyprodáno, ale jenom týden dopředu.
Tentokrát to nebyl jenom vánoční koncert ale také koncert k 20. výročí skupiny. Byli tam i dva hosté - Supice ze 3 sester a Matěj Homola z Wohnoutů.
Velký sál Lucerny je opravdu velký a bylo tam také velké množství lidí. Necpali jsme se před pódium, to by byla holá sebevražda. Asi jsme na to už moc starý. Taková mačkanice, takový vedro, ale bylo to fajn :D
Až do okamžiku kdy jsme se ocitli v sále, nám nedošlo, kdo jim bude dělat předkapelu. Nebyla totiž nikde uvedená, jenom že v rozpisu bude hrát od čtvrt na devět do devíti. Ale kdo to je? Vrtalo nám v hlávkách zelí. Celá tour se jmenovala Před náma jedeme my. Nějak nám to nedošlo, no nic, třeba příště :D
Jinak co se událo ve školních škamnech a ve věcech toho se týkajícího? Zápočty ze všech úctyhodných tří předmětů jsem získala. Takže skvělý.
Ze všech předmětů máme zkoušku a jednu už mám. V pátek jsem udělala inženýrskou geodézii v předtermínu. Jenom dvě zkoušky zbývají na zkouškový... fijů fijů, mohla bych si pískat, kdyby jedna z toho nebyla numerická matematika, na kterou musíme udělat jeden úkol, který nevím úplně přesně jak zrealizovat. Tuhle matiku jaksi moc nechápu... seksy...
Ale letos na to kašlu i na teoretickou geodézii, co má zítra - v pondělí předtermín, ani mě nehlo, abych se na něj třeba začala učit a snažila se to udělat teď ... fuj. Kašlu na školu. Až příští rok!
To by bylo tak pěkné se věnovat a zabývat něčím, co by člověka bavilo a místo povinnosti by to bral jako koníčka. Ale ... já nevím, ...asi nevím, co bych chtěla. To už spíš vím, co bych nechtěla. Pak mě naprdne, když to co nechci se stane... jak naschvál.
Nejspíš je nejlepší nic nechtít a nic si nepřát, ničím se nezabývat a být totální flegmatik, co je mu všechno u zadnice.
Proč to tady pořád rozebírám. Asi mě něco štve... a nemůžu s tím nic udělat. No nic. Asi mě štve to že nejsem ten totální flegmatik. Já bych jím ale stejně asi nechtěla být, co maj flegmatici za život, když je jim alles jedno a na ničem ani nikom jim nezáleží?
Zpět zas k uplynulým ne tak dávno vzdáleným událostem.
Ve středu jsem večer od osmi, teda asi od půl devátý byla na koncertě Vypsaný fixy, konečně. Už asi ty dva roky jsem se chtěla na ně podívat před Vánoci do Lucerny, ale až letos to vyšlo. Už půl roku jsem měla koupený lupeny. Samozřejmě i letos bylo vyprodáno, ale jenom týden dopředu.
Tentokrát to nebyl jenom vánoční koncert ale také koncert k 20. výročí skupiny. Byli tam i dva hosté - Supice ze 3 sester a Matěj Homola z Wohnoutů.
Velký sál Lucerny je opravdu velký a bylo tam také velké množství lidí. Necpali jsme se před pódium, to by byla holá sebevražda. Asi jsme na to už moc starý. Taková mačkanice, takový vedro, ale bylo to fajn :D
Až do okamžiku kdy jsme se ocitli v sále, nám nedošlo, kdo jim bude dělat předkapelu. Nebyla totiž nikde uvedená, jenom že v rozpisu bude hrát od čtvrt na devět do devíti. Ale kdo to je? Vrtalo nám v hlávkách zelí. Celá tour se jmenovala Před náma jedeme my. Nějak nám to nedošlo, no nic, třeba příště :D
Taky úplně neočekávaně jsem zahlédla o pár metrů před sebou svýho vedoucího bakalářky, letos čerstvého docenta, tak toho bych tu opravdu nečekala... :D
Na závěr nás zachránila voda, vychlazená půllitrová lahvička obyčejný vody. Ale asi byla ze zlata, chtít po lidech za ní 50,- no nevim no... :D ale zachránilo nám to život.
Už je to osum let, co jsme byli poprví na koncertě fixy, co dělala předskokana skupině Horkýže Slíže. Fixu jsme do tý doby neznali. Ale získala si nás svými texty. Roztočíme mrtvýho čápa nad hlavou... a dědo, pojď do Lunaparku... na to se nezapomíná. Fakt už je to osum let. Prosinec 2006. Wau, fakt si připadám jako důchodce. Pořád vzpomínat, co bylo. Co to je? Fix už laudon :D
To ještě v tý době fixa nevyprodávala Lucernu ani Slížáci. To je ještě moc lidí ani neznalo.
Ve čtvrtek to byl studijní den, teda snažila jsem se něco naučit. Večer se trošku protáhl, ale to už bez učení, na to jsem kašlala krapet. Šla jsem spát někdy po druhý a probrala se díky močovýmu měchýři před osmou... ráno si celkově nějak moc nepamatuju. Nějak jsem napůl spala. Ale úspěšně jsem se umyla, oblíkla a odešla na desátou do školy na přednášku a od jedenácti na zkoušku. Ve třech. Byly tři příklady a dva jsem vykoumala překvapivě dobře ale ten třetí, nebylo to těžký ale zamotala jsem se a musel mě asi 3x usměrnit abych se dobabrala do cíle ... Ale dostala jsem B, tak co a navíc jsem zvyklá že jsem B-lbá, tak A-mbiciozní nejsem abych musela mít A :D
Na závěr nás zachránila voda, vychlazená půllitrová lahvička obyčejný vody. Ale asi byla ze zlata, chtít po lidech za ní 50,- no nevim no... :D ale zachránilo nám to život.
Už je to osum let, co jsme byli poprví na koncertě fixy, co dělala předskokana skupině Horkýže Slíže. Fixu jsme do tý doby neznali. Ale získala si nás svými texty. Roztočíme mrtvýho čápa nad hlavou... a dědo, pojď do Lunaparku... na to se nezapomíná. Fakt už je to osum let. Prosinec 2006. Wau, fakt si připadám jako důchodce. Pořád vzpomínat, co bylo. Co to je? Fix už laudon :D
To ještě v tý době fixa nevyprodávala Lucernu ani Slížáci. To je ještě moc lidí ani neznalo.
Ve čtvrtek to byl studijní den, teda snažila jsem se něco naučit. Večer se trošku protáhl, ale to už bez učení, na to jsem kašlala krapet. Šla jsem spát někdy po druhý a probrala se díky močovýmu měchýři před osmou... ráno si celkově nějak moc nepamatuju. Nějak jsem napůl spala. Ale úspěšně jsem se umyla, oblíkla a odešla na desátou do školy na přednášku a od jedenácti na zkoušku. Ve třech. Byly tři příklady a dva jsem vykoumala překvapivě dobře ale ten třetí, nebylo to těžký ale zamotala jsem se a musel mě asi 3x usměrnit abych se dobabrala do cíle ... Ale dostala jsem B, tak co a navíc jsem zvyklá že jsem B-lbá, tak A-mbiciozní nejsem abych musela mít A :D
Kvůli tomu, že jsem se obávala, že se zkouška protáhne, jsem si koupila místenku na bus po půl šestý z Florence. Ano i tento autobus stavil 10 minut chůze od koleje, ale musela jsem vycházet skoro o hodinu dřív abych se dopravila na Florenc, protože místenku z Dejvic prostě neprodávaj. Vrrrr...
Ale než jsem se musela vypravit na bus, zbyla ještě chvíle se zajet podívat na Staromák na trhy, nabrat vánoční atmosféru... No kdyby nebyl docela hic na to že je pár dní do Vánoc a žádný sníh tak možná... ale takhle nic moc.
Večer jsem teda úspěšně odjela z Phy. V Chomoutově jsem si chtěla vzít jako normálně auto a odjet domu, ale ono se zjistilo na poslední chvíli, že nesvítí levý světlo? A to trošku ve tmě vadí, zvlášť levý... Aspoň že přestalo už pršet. Hodinu jsme vyměňovali žárovku, ještě k tomu na dvakrát. Poprví jsme totiž místo normálního světla omylem vyměnili dálkový, no sranda ... ale zdařilo se :D
Ale než jsem se musela vypravit na bus, zbyla ještě chvíle se zajet podívat na Staromák na trhy, nabrat vánoční atmosféru... No kdyby nebyl docela hic na to že je pár dní do Vánoc a žádný sníh tak možná... ale takhle nic moc.
Večer jsem teda úspěšně odjela z Phy. V Chomoutově jsem si chtěla vzít jako normálně auto a odjet domu, ale ono se zjistilo na poslední chvíli, že nesvítí levý světlo? A to trošku ve tmě vadí, zvlášť levý... Aspoň že přestalo už pršet. Hodinu jsme vyměňovali žárovku, ještě k tomu na dvakrát. Poprví jsme totiž místo normálního světla omylem vyměnili dálkový, no sranda ... ale zdařilo se :D
Po cestě domu aby těch divných věcí nebylo málo jsem na 10-ti km potkala v protisměru dva sypače, a to bylo 8 stupňů? ... No nechápu, asi moc náročný na mě :D
Včerejšek taky byl nějaký náročnější. Jelo se do Němec do Seiffenu, kde byla zima jak v morně. Foukal ledovej vítr. Cestou do Mostu jsme se v Klínech aspoň stavěli na jídle... takový zvěřinový medailonky s ostružinovou omáčkou, ňami! Pak navštívit pár míst v Mostě a nakonec přes Chomoutov a Glóbus, kde naštěstí měli do desíti, zpátky do Klacíkova... uf.
A dneska odpoledne se dodělávalo cukroví... Vánoce můžou přijít, až teda Ježíšek zabalí dárky, nějaký... :D
Včerejšek taky byl nějaký náročnější. Jelo se do Němec do Seiffenu, kde byla zima jak v morně. Foukal ledovej vítr. Cestou do Mostu jsme se v Klínech aspoň stavěli na jídle... takový zvěřinový medailonky s ostružinovou omáčkou, ňami! Pak navštívit pár míst v Mostě a nakonec přes Chomoutov a Glóbus, kde naštěstí měli do desíti, zpátky do Klacíkova... uf.
A dneska odpoledne se dodělávalo cukroví... Vánoce můžou přijít, až teda Ježíšek zabalí dárky, nějaký... :D
Žádné komentáře:
Okomentovat