úterý 18. listopadu 2014

Pan náš milý prezident

Neodpustím si to. Vydám se jednou do vod politických...

Chtěla bych ze sebe vyseparovat pár slov, které dopadnou na hlavu. Státu. Nebudu nadávat, přijde mi to pod úroveň vykřikovat nějaká sprostá slova a házet vejci na všechny strany. Škoda vajec, radši si z nich udělat omeletu.
Každý má právo nějaký být, ale když je člověk prezidentem, měl by své choutky s touto funkcí neslučitelné na dobu svého funkčního období odhodit pod postel a nebo pro jistotu velmi hluboko zakopat na zahradě, třeba na Vysočině.

Přímá volba prezidenta ČR
Odehrála se na počátku léta páně 2013, v tom krásném roce s třináctkou na konci. Byla první svého druhu alespoň v novodobé historii. Jestli někdy došlo k přímé volbě v minulosti, tak to nevím, takové znalosti nevlastním. Přímá volba hlavy státu. Och. Nezvykle vysoká, no spíš vyšší, volební účast v současnosti. Tooolik roztodivných uchazečů. ... 
Původní favorit číslo jedna, Jan Fisher, se do druhého kola voleb vůbec nedostal. Dostala se tam již téměř profláknutě známá dvojice Zeman a Schwarzenberg.
Abych přidala i vlastní názor, protože tohle je zcela můj článek plný mých úplně vlastních řečiček. Ani jeden kandidát se mi nelíbil. I když jeden o mnoho víc, než ten druhý. A to pan Miloš Zeman. Už od začátky, kdy byli známí kandidáti, jsem si říkala, hlavně ne Zeman... pak taky ne Avatar a japonec... A copak se nestalo... Ano, pan prezident Zeman! Sláva, hosana.
Zeman se mi zkrátka již od začátku nelíbil, volila jsem proto v druhém Karla Schwarzenberga, který nemá úroveň vesnického ožrali. Bohužel v té době ani v současnosti na prezidentskou funkci podle mě nemá. Kdyby byl o 20 let mladší, byl by zajisté jedním z nejlepších prezidentů, které tato země zažila... ale ... dneska už ne.
No, zkráceněji řečeno, odehrálo se druhé kolo voleb a byl zvolen Milošek. Co k tomu víc dodat.

Po vyhlášení výsledků strana méně početná, ale o to více příkladná v navštěvování volebních místností, slavila úspěch. Ano, protlačili na hrad svého vyvoleného.

Nakonec po zveřejnění výsledků voleb to všechno rozsekl tehdejší prezident:
"Ve volbě prezidenta zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí."
Vtipné, když se vezme styl celé předvolební kampaně, ale to nechme být, ať si každý udělá obrázek dle sebe...

Ano, Milošovi se konečně splnil sen být Hlavou.
Během voleb se totálně rozdělila společnost, která se však časem alespoň nějak v rámci možností zase přiuklidnila. Ti, kteří s výsledkem nesouhlasili, umlkli a tiše se začali věnovat počítání dnů do konce funkčního období a Hlava jim byla někde. ... dokud...
Výraznější ohlasy se začaly ozývat až kolem parlamentních voleb a s tím spojenou tvorbou nové vlády. Samozřejmě totálně nezaujatý a nestranný pan prezident dělal nejrůznější brikule, aby sestavení vlády, co nejdéle oddaloval a jednoduše zcela obyčejně bojkotoval. Nevím, asi si užíval získanou pozornost. On zkrátka musí být středem pozornosti. Nejspíš má nějaké komplexy z minulosti, kdy si ho nikdo nevšímal, bůh ví...

Situace se opět trošku uklidnila, ale o Zemanovi bylo stále čas od času slyšet. Ať už to byla v současnosti tak proslavená "virózka" při vyzvedávání korunovačních klenotů, kde byl jasně pan prezident nameten z návštěvy ruské ambasády, nebo novodobější návštěva Číny a jeho výroky tam pronesené, či obdarování svého slovenského kamaráda nejvyšším vyznamenáním, za co vlastně nikdo neví...
Korunku všemu nasadil před pár dny, před výročím 25-ti let od 17. listopadu 1989, kdy se vyjádřil v tom smyslu, že se vlastně 17. 11. na Národní třídě vůbec nic zvláštního nestalo, policisté byli vlastně strašně slušní a milí a že občas někomu jednu majzli obuškem, bylo zcela běžné na tehdejších demonstracích.
Podle mě náš pan milý prezident už roupama neví, jak by se dostal do středu dění. A tak mele, co ho napadne, aby se o něm mluvilo, aby společnost akorát tak rozděloval na dva nesmiřitelné tábory a sám se zezhora kochal pohledem na to, jak se to rve mezi sebou... aneb dva se perou a třetí se směje. Jak výstižné.
Společnost se rozdělila na jeden tábor, co našeho milého pana prezidenta zbožňuje a bude zbožňovat, ať udělá cokoli, protože je to jejich milý Miloš a na tábor druhý, který ho od začátku neměl rád a ke kterému se přidávají mnozí další, kteří mají představu, že prezident by měl být nestranný, slušný a vychovaný, neměl by pronášet cokoli, co ho napadne, zejména ne v zahraničí a zkrátka být vizitkou své země. ... Jestli je to v současnosti vizitka naší republiky, tak jsme asi dost v hnoji...

Inu, vždyť si Zemana 54.8% z 59% voličů zvolilo (to je jak výpočet obsahu tuku v sýru :D)... tak proč všichni jenom remcají? Mají chodit k volbám... a nebo.. a to spíš, nemá být přímá volba prezidenta, protože u nás to jednoduše nefunguje. Kdyby byl Zeman zvolen normální cestou, domnívám se, že by společnost tak rozdělená nebyla ... a hlavně, on by nikdy neprošel.

To jest celé: Ať si každý myslí, co chce, dělá si, co chce a říká si, co chce, když není prezidentem.

Toť můj skromný názor... ještě že nejsem prezident, no potěš... to by ještě chybělo :D

A ještě na závěr malý žblechtík... Je docela vtipné číst komentáře pod zprávami o Zemanovi na novinkách. Je tu krásně vidět, že ti komentující a likeující a unlikeující krááásně reprezentují současnou společnost. Ti, co milují Zemánka a je to pro něj nej prezident na světě a ti druzí, špatní, co ho nemají rádi a ti první je automaticky berou za uctívače Karla... okej proč ne, svět lze brát takto černobíle, kdo rád zjednodušení, protože složitější věci nestráví...
Já si myslím, že nejlepší je být ten třetí a jenom se smát (: ... v tom má Zeman pravdu XD

Tak tě pac někdy příště u něčeho nepolitického zas :)

Žádné komentáře:

Okomentovat