Já tak miluju středy, jsou tak seksy, jsou tak ve středu dění, jsou tak děsně mňau... Především to úplně nejvíc nejlepšejší cviko od 8. 00 ... ještě od osmi... přesně... by se z toho jeden oto... možná i poto... hihihi...
Jsem byla dneska tak nadšená zas ze všeho :D ... Ráno jsem nějak nestíhala tjošku. Přišla jsem děsně asi o půl minuty pozdějc na to skvělý úžasný a nejvíc boží cviko a už měl docházku prošlou, ne... no... ani nevim, jestli si mě zapsal, že jsem dorazila, asi je mi to celkem jedno, jsem děsnej rebel XD
Nějak je mi poslední dobou toho víc jedno, ale to je jedno, vlastně, nebo dvojí... ale stejně mě to deptá... :D
... potlouká se, kouká po hvězdách...
UDG: Zvědavá
No, ještě k tomu cviku, byla to úchvatná numerická matematika, kde se vlastně nepočítá. Člověk tam tak sedí, hledí, má, když je hodně pracovitej otevřenej Scilab či Matlábek a zkouší napsat nějakej prográmek, kterej by splňoval ty věci co píše na tabuli. Jo, on tam napíše postup, jak se to má počítat, ale převést do fungujícího skriptu... hem... ještě na nás tak hledí a čeká na výsledky, asi je taky naprdlej, že toho moc neuděláme a že tam jen tak sedíme a blbě hledíme... ale jako co? ... Fajn no... Motivace nějak není, nikdo nechápe, ale že by se někdo zeptal, na to taky neni moc síla... To je v prdeli... celý... ani nevim, jestli jsem zažívala tady na škole nějaký větší zoufalství než tady... Na papír si leda tak píšu ... "jsou to sračky"... až tak jsem dlaždicovitá, fakt mě to síří... hodně. Nechápu proč takovou chujovinu vůbec máme.
Jasný, v geodézii vlastně neděláme nic jinýho než programujem výpočty vlastních čísel a vektorů z libovolných seksy matic... Dumáme nad tím jak 25 milionama bodů prokládat nějaký plochy, aby norma chyb byla asi 1 cm... dennno denně... Proč používat nějaký grafický programy na aproximaci ploch, když si to můžu naprogramovat třeba v céčku... joooo... seksy... nechápu... ani asi chápat nechci...
Bohužel asi to budu muset nějak prožrat... já to chci mít za sebou a mít něco... co má smysl?
To jsem si jenom potřebovala postěžovat, jak to mám náročné... na hlavu :D ... tři předměty a jeden totálně na houby, druhej tak napůl a ten poslední, no nějak to pude...
Dneska jsme psali druhej testík započtovitý z teoretický geodézie, no, uvidíme, jestli aspoň tenhle napíšu :D ... příští týden si hodíme asi opravu toho prvního... hm hm... :D
Od jedenácti jsme dneska vyrazili na trávníček před školu si zaměřit druhou úlohu z inženýry. Já a majne kolegyň, menší, jsme si vytáhli černého Petříka. Já jsem se krčila a ona se natahovala.
Ve skupině čtyř měřili tentokrát jenom dva. Ještě jsme měli starý přístroje Theo 010B s nádstavcem na kuželíka. To bylo jak sehraně měřit s jednorožcem :D. Tyjo, naštěstí mi to vyšlo ... a vlastně všechno vyšlo všem, tak to bylo dobré :)
Tádadádadá... týtý týýýý fííííííí...
Asi si budu pískat... co jinýho na práci... aby se člověk z toho všeho nezbláznil na hlavu? XD
fu-u-uu uuuu ... ještě, že je zejtra čtvrtek... a volnoooo! ano....
No a jak je teda celkově? To nikdo nechce slyšet... Všichni chtějí slyšet: Ano, mám se úplně suprově, mám osluníčkovanej každý den. Užívám si život plnými doušky, není nic krásnějšího... ooooo ....
No, asi nesplnim těmhle lidičkám jejich sen, jsem to prostě já... kokos.... Takže se mám úplně mucíkovatě, chvílema úplně totál nejvíc nejmucíkovatěji dokonce. Já nevim, já jsem asi fakt kreténislava, která se babrá v lejničkách a pořádně se v tom vyžívá, i když jí to fakt nebaví, ale asi se na tom stala závislá... jako feťák... Třeba teď, po dnešku si řikam, že bych fakt měla konečně něco začít brát. ... něco vtipnýho... třeba vtipnou kašičku. Kdybych si ze sebe nedělala srandu a nebyla tak rozkošně ironická, tak bych nevim, byla asi 300x už někde... nevim... no... prostě asi je dneska špatnej den, teda ne zas tak špatnej, ale je to naprd zkrátka. ... ale ono bude určitě líp, vidim to, že by to mohlo přijít, plus mínus, kolem toho 30. února...
Optimismu a joskošňoušké úžasňoučké a mucíkovaté náladišce zdar, nazdar... už chápu spolubydlu, co furt vyjadřovala své nadšení ve formě... já chci umřít... ! ...
Jsem otupělá, je mi to všechno a u zadnice, ať se třeba svět postaví na hlávku a odjede do jiný dimenze... još...
Já chci doktora... s modrou budkou....! pomoc...
sere mě to... všechno...
na závěr se omlouvám za ta ošklivá slova... ale ty to vyjadřují úplně na jedničku...
dobrou tedy a sladké a lahodné sny plné sluníška... :D
... Hniju, hniju, hniju. Hniju hniju hniju. Mám všechno, mám přeplněnou, hlavu mám přeplněnou hlavu, mám hlavu. Další plný den, vyhrávám, vyhrávám tohle je zlatý věk, tohle je počítačová hra...
Tyjo, je hrozně fajn taky někdy zjistit, že pořád existují ještě nějací kamarádi, kteří se na vás nevyserou a snaží se vám nějak šikovně pomoct, protože jim na vás záleží... ík, já mam hned lepší náladu.. hihi... mam kam utéct... jop... to se mi líbí... like it! ... chce to jenom dohodnout plán útěku, vyprdnout se na všechny ty kekely a odjet preč...
už se mi ani nechce si rvát hlavu... a to stačilo tak málo... jenom prohodit pár slov... danke :)
ale fakt už dobrou :D
No a jak je teda celkově? To nikdo nechce slyšet... Všichni chtějí slyšet: Ano, mám se úplně suprově, mám osluníčkovanej každý den. Užívám si život plnými doušky, není nic krásnějšího... ooooo ....
No, asi nesplnim těmhle lidičkám jejich sen, jsem to prostě já... kokos.... Takže se mám úplně mucíkovatě, chvílema úplně totál nejvíc nejmucíkovatěji dokonce. Já nevim, já jsem asi fakt kreténislava, která se babrá v lejničkách a pořádně se v tom vyžívá, i když jí to fakt nebaví, ale asi se na tom stala závislá... jako feťák... Třeba teď, po dnešku si řikam, že bych fakt měla konečně něco začít brát. ... něco vtipnýho... třeba vtipnou kašičku. Kdybych si ze sebe nedělala srandu a nebyla tak rozkošně ironická, tak bych nevim, byla asi 300x už někde... nevim... no... prostě asi je dneska špatnej den, teda ne zas tak špatnej, ale je to naprd zkrátka. ... ale ono bude určitě líp, vidim to, že by to mohlo přijít, plus mínus, kolem toho 30. února...
Optimismu a joskošňoušké úžasňoučké a mucíkovaté náladišce zdar, nazdar... už chápu spolubydlu, co furt vyjadřovala své nadšení ve formě... já chci umřít... ! ...
Jsem otupělá, je mi to všechno a u zadnice, ať se třeba svět postaví na hlávku a odjede do jiný dimenze... još...
Já chci doktora... s modrou budkou....! pomoc...
sere mě to... všechno...
na závěr se omlouvám za ta ošklivá slova... ale ty to vyjadřují úplně na jedničku...
dobrou tedy a sladké a lahodné sny plné sluníška... :D
... Hniju, hniju, hniju. Hniju hniju hniju. Mám všechno, mám přeplněnou, hlavu mám přeplněnou hlavu, mám hlavu. Další plný den, vyhrávám, vyhrávám tohle je zlatý věk, tohle je počítačová hra...
Zrní: Vězni
(...)
Tyjo, je hrozně fajn taky někdy zjistit, že pořád existují ještě nějací kamarádi, kteří se na vás nevyserou a snaží se vám nějak šikovně pomoct, protože jim na vás záleží... ík, já mam hned lepší náladu.. hihi... mam kam utéct... jop... to se mi líbí... like it! ... chce to jenom dohodnout plán útěku, vyprdnout se na všechny ty kekely a odjet preč...
už se mi ani nechce si rvát hlavu... a to stačilo tak málo... jenom prohodit pár slov... danke :)
ale fakt už dobrou :D
Žádné komentáře:
Okomentovat