Počítání hub a cyklistů aneb akčnost nad akčnost

Kdo nelení tomu se zelení nebo něco takovýho, hňa... :D ... to jako, že kdo se nefláká a pěstuje, tak něco vypěstuje?... asi :D

Je to nějaký náročný, pořád se něco děje, to je zajímavý, když člověk má co dělat a nekope se do řiťky. :D

Ještě něco ke konci týdne ať je to komplexní a kompletní. O pátešku jsem dopoledne zapadla do školy, byla dvojice přednášek. První, od osmi, byla numerická matematika, ha... ha ha... no ... ha... to bude vtipné, připadám si při představě zkoušky trošku podobně zoufale jako u céčka. Snad to nakonec dopadne dobře. We'll see....

Druhá byla inženýrská geodézie Nummer zwei. Docela to šlo, člověk aspoň konečně ví, o čem se povídá a ne jako o hodinu dřív na matematišce.

Po obídku jsem se zabalila a nasedla do žlutého busíku nach Chomoutov. Tam jsem si odchytla Máňu a odfrčela dom.

Toliko ke škole.

Někdy ve čtvrtek, když jsem nevěděla coby, brouzdala jsem po netu a koukala na nějaký brigádky v Pze. Je zajímavé, že jsem narazila na docela zajímavou brigádku na tenhle  víkend ne ale v okolí Phy ale Klacíkova. Bylo to počítání cyklistů na cyklostezce do Kadaně, kousek od nás. Nějak jsem dlouho nepřemítala o blbostech a napsala jsem email. Překvapivě se mi opravdu v pátek jakýsi týpek ozval. Ále zrovna v době, kdy jsem byla ve škole a nevšimla jsem si toho. Zavolala jsem mu až někdy po třech hodinách a jasan, že mi to nebral, pak mi volal znova v autobuse, znova jsem si toho nevšimla... až pak mi to teda nakonec vzal. A že tam prej nikoho furt nemá a v neděli by chtěl, abych tam šla od desíti do šesti. ... hihihi... 

O sobotce jsem byla v kostele v Boči, kterej byl výjimečně otevřenej ke svátku Václava (je to kostel sv. Václava) a pak na houbách. Tam jich bylo v jednom místě toooolik na celej vagon, ale... samý divný. Nasbírali jsme jich nakonec i docela dost - babek a sem tam nějakýho jinýho hřiba. Dokonce jeden hříbek, praváček mališký, rostl ze šišky, přenositelně. Tak jsme ho adoptovali :D

kostel v Boči od harvan :D

zakřiklý hříbek mezi divnejma houbama

Nědělka byla teda den ve znamení sčítání. S lesním tvoříčkem jsme utvořili profesionální sčítací duo a vydali se do míst delty Okawanga, bylo tam vlhko a vlezlo. Pohodlně jsem zaparkovala Máňu s výhledem na sčítací místečko. V dosahu byl i dřevěný stoleček a dvojice laviček. Přes poledne až do tří, čtyř na něj svítilo luníko, bylo to příjemné, jinak byla vlezlá vlhká zima. Pečlivě jsme zapisovali prošlé, proběhlé a projeté lidi. Od desíti áž do šesti.

nejmíň lidiček

nejvíc lidiček

Ze začátku, chvíli po zahájení práce, se na nás, konkrétně na mě, vyřítil místní čokl, ridgeback. Bylo to neuvěřitelně příjemné, když na vás běží čokl zuřivě štěkající a nemíní se zastavit. Zastavil se až tak 10 cm od mý ruky, když jsem na něj zařvala: jdi do hajzlu... :D ... nebo něco podobnýho, nevim, co přesně jsem ze sebe dostala. Naštěstí jsem se neposrala, ani nic jinýho :D ... V představách jsem ho už měla docela živě zakouslýho v ruce... seksy no... ani se ti majitelé nijak nezajímali, jestli někoho sežral nebo ne... XD... bože, to byl šok, nesnášim tyhle volně pobíhající a agresivní čokly... do buřtů s nima...

Dneska jsem musela odevzdat auto, mohla jsem se za odměnu najíst a odpoledne hezky do Praženky.

A novinka... máme na koleji šváby... pod ledničkou, seksy věc... jak je zahubit... hm...

a večer akce Prvák... XD... bože