Papír na hlavu, mloci co nemluví a poetický zob

Je dost blbej stav, když člověka nic nebaví, nejradši by ležel v posteli, čuměl na strop, nebo by úplně nejradši usnul a probudil se tak za sto, až dvěstě let. Kolem ho nic nezajímá a všechno je mu jedno. Naštěstí tyhle stavy se mi teď docela vyhýbají, nebo se dotknou jen lehce z dálky jakoby chapadlem, aby ozkoušely, jestli mají dobrou živnou půdu k seberealizaci.
Je dost jiných věcí, co se musí udělat. A to je dobře.

Tak povznášející je konečně mít věci pod kontrolou a nejenom pořád na něco bláhově čekat. ... ha... na Cersei ... :D

Ne že bych najednou sršela optimismem, ale už tolik nesršim pesimismem :D  a to se zatraceně počítá... kvík (:

Je dobré čas od času se odhodlat a stát se indiánkou, co se řídí příslovím...

„Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“

... mi včera jeden tvor z lesa poslal odkaz na článek nějaký ženský, musím ho sem dát :D

ZJISTÍ-LI ŽENA, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE JÍ VELMI DRAHÝ, TAK…
• tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období
• diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil
• setrvává, protože co by tomu řekli ostatní jezdci na mrtvých koních
• setrvává ze soucitu k mrtvému koni
• snaží se uvěřit, že je lepší mrtvý než žádný kůň
• s kamarádkami vymýšlí, jak oživit mrtvého koně
• ptá se kamarádek, jak ony samy jezdí na mrtvých koních
• přesvědčuje sebe a okolí, že tento kůň je jí osudem určený, ať živý nebo mrtvý
• vyvíjí smysluplné aktivity, aby nemusela na svého mrtvého koně myslet
• nakoupí lepší potravu a doplňky do stáje a snaží se mrtvého koně oživit
• absolvuje pokročilý kurz jezdectví se specializací na jízdu na mrtvém koni
• zvažuje pro a proti života s mrtvým koněm
• porovnává průběžně s ostatními, jak hodně je její kůň mrtvý
• upraví kritéria určující, zda je kůň mrtvý
• zaplatí věštkyni, aby předpověděla další osud mrtvého koně
• jde na terapii, k léčiteli a na kurz, aby pochopila svého mrtvého koně
• křísí svého mrtvého koně k životu, protože vzdávat se člověk nemá, když mu o něco jde
• prohlásí, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm nedalo ještě chvilku jezdit
• prohlašuje, že se jí noha zasekla ve třmenu a nemůže z mrtvého koně sestoupit
• prohlašuje, že si na mrtvém koni vždycky přála jezdit
• vyhrne si rukávy a nosí mrtvého koně sama
• trpělivě čeká, až se kůň sám zvedne

To mě docela rozesmálo :D ...

No nic zpět k témátku.

Ve čtvrtek jsem ze sebe musela udělat člověka. Od jedný v Betlémský kapli jsem měla totiž promoci. No, docela jsem se divila, že jsem ze sebe fakt něco normálního dokázala vytvořit :D ... No nic... Měli jsme tam být už asi o 40 minut dřív, že nám jako řeknou co a jak. Nakonec jsem i našla místo, kam jsme se měli dostavit a byli jsme poučeni jak se seřadit, jak jít, kde si sednout a jak si dojít nahoru pro náš skvělý a úchvatný diplomek... :D ... och

Překvapivě to docela odsejpalo a za necelou hodinku bylo po všem. Odebrali jsme se do vedlejší ulice k Chlupatýmu duchovi na jídlo. Mají to tam hezké a jídlo opravdu dobroučké.

Pak jsme se už odcivilněli a zamířili do Pankráckých krajin. V místním nákupním centru jsem si vybrala odměnu za promoci... kalhoty XD... ale jako pěkné, červené a velice přítulné :D

Další den jsme vyrazili do žoo do Tróje, už jsem tam nějaký 3 ročky, asi, nebyla a byla jsem zvědavá na novej výběh pro hrošíky a sloníky a taky na před pár měsíci otevřený pavilonek pro velemloky. To jsou tak zajímavý stvoření. Karlos, největší, dočasně zapůjčený velemlok na nás napřed upřímně prděl. Byl pod hladinou přehozen jak prádlo přes větévku ocasem k nám... ale... pomalu a velice klidně se otočil až opět visel přes větev pod vodou ale tak, že na nás zíral. No, ono zíral se to asi nedá úplně u něj říct, protože má očička opravdu mališká... fakt jsme čekali jestli promluví, on však nic... škoda.

asi tak visí často :D ...

Celej pátek docela solidně pršelo, chvílema až slejvákovitě.

Obešli jsme celou zoo, krom snad horní části, kde jsou docela nezajímaví kopytníci. Večer se šlo na jídlo k číňanům.

O sobotce ráno jsme se přemístili zpět do Klacíkova.

Celý tento den tu probíhala akce - promenády, taká akciška na konci léta, něco jako ukončení sezóny. Opět tu byly nějaké ty kapelky. My jsme se rozhodli navštívit koncert pouze jediné z nich, Zrní, od čtvrt na sedum. Začínalo se o nějakou čtvrt hodinu později, než pořádně naladili a uchystali se. Musím přiznat, že mě opravdu dostali. Už nějakou dobu je tak trošku znám. Jejich písničky, ne že by se mi nelíbily, ale nebylo to úplně ono... ale teď? ... ííík ííík, oni se musí vidět naživo. ... takový naboso skotačící štíhloučký zpěváček ty jejich písničky dokáže přeměnit v Něco... :D ... typově mi ty texty lehce připomínají fixu, prostě tekutý surrealismus.

Večer jsem si pořídila jejich alba, krom toho nejaktuálnějšího, které vyšlo předevčírem a krásně jsem se nechala ukolébat k spánku... kví... k :)

... :)

Tak jsem neodolala a koupila jsem si to nejnovější, hih... na začátku listopádu budou mít křest v Pze ve Staropramenu... hihi :D