Pracovní idylka

Pracovní idylka...  skoro jako kobylka.... haha, zas to střevo zlobí a kdyby se do toho nepřidávala i hlava, to je zas dvojka k pohledání...

Druhý týden pracovní mám za sebou. Tentokrát byl ucelený a ne jako minule, kdy začínal až ve středu. Nějak mi připadá, že tenhle pracovní rytmus se až příliš rychle stal stereotypem. Něco jako když nasednete na velblouda, vyrazíte do pouště a už druhý den vám přijde, že tou pouští jedete snad rok. Možná to bude tím, že tuhle brigádičku mám třetí rok a dělá se v podstatě stále "stejná" práce. Tahle práce sice nikdy není stejná, ale pracovní styl je stejný.

Do kanclu chodím na půl osmou, což znamená vstávat tak o hodinku dřív, nějak mi to nedělá ani problém, bývám většinou před budíkem vzhůru. Kancelář si asi před necelým měsícem přestěhovali z areálu u Blatenský na Spořickou. Myslela jsem si, že to budu mít blíž, ale chyba lávky. Sice nejdu přes celý město, ale v podstatě rovně za nosem jednou ulicí na pokraj civilizace, ale ta ulice má 2 km ... I když tenhle týden a ten další to je pohodička, vozim si zadnici hezky v autě.
Přijedu si teda na tu půl osmou do prácičky. Už tam jsou. Minulý týden jsem pracovala s Milošem, jedinym zaměstnancem, šéfík měl dovolenou. Tenhle týden tam byl zas šéf a Miloš si dovolenkoval na chatě.
Kolem osmí, plus mínus, krát a děleno se vyjíždí za prací. Aby těch novot nebylo málo, tak krom přestěhování, maj i nový auto... není zbrusu nový... je to také velká bílá terénní Mazdička s korbou, taková velká potvora s náhonem na všechny 4 ... což je na těch stavbách fakt jako dobré... s normálnim autem... no au... no ale zpět z těch nekonečných odboček.

Jede se teda kolem tý osmý za prací. Tentokrát se nedělá v bližším okolí, protože několik let zpracovávaný úsek R7 se v prosinci zprovoznil, ale jako hlavní pracovní náplní je asi 3 km dlouhý úsek R6. Je to část plánovaného obchvatu Lubence, ale jako... ty 3 km, je jako když prdnou někam. Takové trošku k ničemu, co odnikud nikam nevede, ale já do toho můžu tak kecat XD... Práce se prej rozjely někdy na jaře a šéfík tam chytl zakázku na zemní pláně, dál to prej bude dělat někdo jinej... hm... nj konkurence číhá všude za stromem... Jo a maj tu nehorázně děsný bahno. To je tak děsně jílovitý, to trochu namokne a je děsná sranda... je prostě až za ušima... přítulná červenka :D

Pak se dělá u Velemyšlevsi taky obchvat, ale tam se ještě ani nehráblo, jenom se zatim zatloukaj kolíky uprostřed pole. My tam děláme bodový pole. Máme koupený už seksy 2,5 m dlouhý tyče ke stabilizaci na cedulku, jsou těžký a velký jak tři krávy... :D No to bude sranda, jestli to tam budem nějak zakopávat ... XD ... Vytyčovali se tu zatim jenom GPSkou bodíky budoucího pole, asi příští tejden se stabilizují a pak budou se zaměřovat už strojem. ...

Taky se dělá něco v Novym sedle za Varama, tam už se staví taky asi dvěstě let. Jsem tam byla už po prváku něco vytyčovat, co jsem byla u nich poprví. A ještě zatim poslední zakázečka je v CV na třináctce, se opravuje jeden mostík přes Blatenskou. Tady jsme něco vytyčovali a občas se tu něco zaměřuje, zítra se má dělat dilatace... myslim, ale to si šéfík musí ošéfovat sám, ale on je děsně samostatnej... :D

Z práce chodim tak nějak porůznu. Jednou jsem přišla ve dvanáct, protože jsme jeden den nikam nejeli, jenom urovnávali sklad, ale třeba včera jsem dorazila až někdy před čtvrtou. Dneska jsme taky nikam nejeli za prací a nakonec to dopadlo tak, že šéfík po mnoha změnách jel do Prahy s krabičkou ke stroji, aby mu jí tam přeinstalovali a já šla domu už někdy v půl desátý... aspoň jsem měla čas na jiný věci.
Moc jsem se nenudila, zajela jsem pěkně nakoupit do Globusu, pak se naobědvala, zajela načerpat naftové papání Máně, zabalila se posléze a pak teprve jela do Klacíkova, abych vyložila věci a stavila se pro jednu pracující. Pak jsem zas jela jinam nakoupit, vytřít chodbičku a za ptákem oklobákem papouškovskym mu dát zob, páč páníčci si dovolenkují ... Nakonec se musela sklidit nějak ta úrodička broskvová a rajčatová na zahrádce. Večer se čistily broskve, páč se pekl koláč... no ... tyjo, furt něco.

Takových věcí co se stíhá, ... neuvěřitelné. Lepší než sedět na pérdelce a řešit voloviny.

No, i když se zdá, že je pořád co dělat a čím se zabývat, i tak se vyskytnou chvíle dumání o všech možných blbostech nebo neblbostech, těžko říct, co to je. Nějak jsem v těchto chvilkách zabloudila i sem a četla si pár starých hlodů. Nějaký jsou tak dobře psaný, tyjo, fakt se mi líbí... a co jsem z toho teda zjistila? Přišla jsem na to, že se změnilo za ty až 4 roky opravdu velké kulové XD ... Nikam to celý nemíří, mi připadá. Trochu mě štve, že akorát plejtvám časem a nic z toho, nikam se neposouvam. Jasný no, mam titul... jo, ten má dneska každej druhej skoro...

Nikam jsem se za ty 4 roky nedostala, asi trošku smutné, hlavně když se vezme fakt, že v mých letech, před nějakýma 20-ti, 30-ti lety už skoro všichni to měli v hlavě srovnaný, věděli nebo tušili, co v životě chtěj a měli to nějak rozumně rozběhlý. A já? Jsem stejně mimo jak po matuře... malá blbloučká holčička, která za dva roky jde do práce vstříc "kariéře", o který nemá ale vůbec šajnu.

Mě to tak štve. Jenom neustále sedět na zadnici a na něco čekat, až se něco stane... a ono se neděje ale vůbec nic! ..... takový ztráty času, nekonečný zbytečný čekání na Godota... ale umim s tim něco udělat? ... ne... Prostě dál budu sedět na zadnici, dokud mě něco k něčemu nedonutí...

Mi připadá, že je tahle situaci asi úplně normální v současnosti. Dneska jsou dětičky hrozně brzo dospělý, ale v týhle podobě zůstávají až nějak moc dlouho. ... Čím to? Dřív bylo běžný, že už kolem dvacítky, nebo mírně po měli už svůj život, rodinu a tak... ne? Dneska jsou dětičky doma až do bůh ví kdy... a akorát se flákaj a nemají představu o vůbec ničem, hlavně jsou líný cokoliv řešit... 

Já nevim... jsem asi kojot.

... a tak mám taký plán... ... kéž by ... XD

Nevim, jestli je je poznat, co tím chtěl básník říct... asi ne, já to vlastně taky ani nevim.
Vim... velký prd! ... to řekl, to řekl... to jsem řekla já.