Kooky je prostě divný

NEČÍST ! ... fakt ... jsou to jenom kecy bez děje... opravdu... něco smysluplnějšího bude příště...

No, ehm, vůbec nevim, jestli tenhle příspěvek mám vůbec tvořit. Budou to jenom kecičky na dvě věcičky, potřebuju se jenom vykecat a nějak není nikde jinde dostatečný prostor... a nikdo mě neposlouchá... XD ... ale jako on by se někdo našel, ale ... to je jedno ... Bude to prostě o človíčkovi, co je divnej... :D

Pro začátek jedna úplně nejvíc nejlepšejší zpráva... před chvílí jsem rozbila talíř! ... No, není asi nejlepší, dobře no... myslím, že asi pochvalu nedostanu... když ta jedna blbá lahvička prostě musela spadnout na okraj toho talíře a rozfláknout ho... ááá ...

Už je to docela dlouho, co jsem napsala nějaký super filozofický článek, kde ze sebe vysoukávám slova až z paty.

Zaměřím se na takový celkové uskupení uplynulých skutečností v minulých letech ...

Nějaký shrnutí a nahrnutí a přehrnutí se dělávají na konci roku, na Silvestra v odpoledních hodinách nebo až večer. Silvestr není ... bude až ... za chvíli, já mám ale chuť si trošku utřídit myšlenky teď a ne až někdy...

a vlastně si to ani nikdo číst nemusí... píšu si to jenom pro sebe, takový druh samomluvy.

Shrnula bych trochu vývoj od doby, kdy jsem začala psát tenhle blog. Bylo to v prváku na vejšce, někdy v listopádu. Jop, to se toho moc nedělo, škola, škola, ... sem tam nějaký koncert myslim, ale nic moc rozvíjejícího.

Pak přišel nový rok s dvěmi jedničkami na konci. Tam se taky nic moc extra psychedelického nestalo. Teda už si ho moc nepamatuju, myslim, že jsem měla jenom normální depky, nic moc extra výraznýho... XD

Pak přišel další rok s 12 na konci, který měl být ukončen konečně příjemným koncem světa... no a ten nepřišel ... jop tak tenhle rok jsem byla už ve větší řiťce, nechci to rozpatlávat, abych ze sebe dělala většího divnýho človíčka než jsem ... ale no ... byl v tom někdo, kdo na mě nekašlal, ale kašlal...jo jsem divná a chápu věci jinak... okej.. XD

A pak přišel ten největší borcovskej roček s tou seksy 13 na konci. Tedy minulý rok. ...

To byl tak odpornej rok... zejména jeho první polovina... no hnus, humus. Už asi od začátku roku jsem měla docela solidní nervy, nevim z čeho, když byl všude klid, prostě jen tak do pléna (nuda dělá nějvětší problémy, člověk se probírá krávovinama) ... 

Nebylo by to celý zas tak děsný, kdyby se to neprojevilo tim, že jsem nemohla spát. A to že člověk nespí dobře jednu, dvě noci a pak padne mrtvej a dospí to, to je v cajku... ale když člověk spí tak 3, 4 hodiny denně po dobu... pár týdnů... tak je hooodně v prd*li. Občas jsem měla trošku světlejší chvilku a spala jsem trochu líp... a to bylo pak krásné, konečně jeden den jsem mohla normálně vnímat?! ... úžasný ... a pak jsem spala zas na houvno...

Byla jsem tak v řiti, že jsem měla strach i z toho, co bude za hodinu, jestli někde nepadnu, neomdlim nebo se nestane bůhví co... no fuj, už nikdy to nechci zažít ... Všechno je v pohodě, když člověk může normálně spát... a za tim si stojim...

Zkrátka, bylo to opravdu ohromně zábavné. Nakonec to skončilo lítáním po doktorech, práškama na spaní a antidepresivem, na kterém jsem ujížděla až někdy do prosince.

Na jaře, v tom nejvíc seksy období, se objevil zas jeden oklobáček... ale byla to celý jenom taková hra, zkrátka a jednoduše byla jsem hračka, která když přestane bavit, tak jí přeci odhodíme, že... neřikam, že to chvílema nebylo moc fajn, ale těch chvilek bylo opravdu minimum oproti těm všem humusům.

No, z toho jsem taky nebyla zrovna nejvíc v pohodě.

A konečně vymazlený letošek. Zatím můžu prohlásit, že na ten rok minulý zdaleka nemá, naštěstí. Ale i tak byl zatím hodně mackovskej. Oklobáček se opět bjevil na scéně a totálně mě opět dosr*l ... že já jsem tak sprostá... ale jinak slušněji se to vyjádřit moc nedá. Když už jsem si řikala, jo, už ho znam a vím, co od něj čekat... tak ... haha... no to bych si fakt nevymyslela. Zjistila jsem, že jsem byla jenom maloučká naivňoučká holčička jujujuju... Ještě to bylo asi týden před mýma narozkama... fajn, co jsem komu udělala, že potkávám frajírky, které nezajímá nic jinýho než jsou oni sami? ... asi týden jsem byla totálně v řiťce. ... no... pak to bylo trochu lepší, ale celkově od tý doby to neni úplně růžový. Taková houpačka, někdy v klidu v pohodě a pak ... au au... 

Tyjo, nechci už být jenom něco, co se hodí, když je zrovna nuda, a když není, tak se zase odkopne... to je tak hnusné! Nevim, že to těm lidem nedochází, že to není zrovna fajn, nebo jsou to takoví hajzlíci, že je to baví. Jsem ráda, že taková nejsem a nikdy, doufám, nebudu.

 .... a je zbytečný se něčim takovým vůbec zabývat... ztráta času...
ještě co mě taky docela štve...

Úplně mě dostává, když si s někým píšu a dotyčný v půlce najednou přestane odepisovat, z ničeho nic se odmlčí a vůbec nemá nutkání to třeba osvětlit, neřekne jednoduše: "hele už musim jít, ahoj..." nebo potom: "promiň, musel jsem do prčic..." prostě prd... Přijde mi slušný pozdravit nazačátku a nakonci se rozloučit... nebo jsem divná a tohle je nenormální?
Nebo třebas někomu napíšu, je očividné, že si to dotyčný, či ná přečte a stejně neodepíše, ani za hodinu, ani za den, či týden... to si pak připadám jako totální hovínko, s kterým se nemá asi ani cenu bavit... tak fajn...

Nejsem nějaká super vychovaná a zaměřená na etiketu, ale přijde mi krapet nevychované tohle chování. Já se snažím chovat k ostatním tak, jak bych chtěla, aby se chovali ke mě. Dobře, někdy mi to nevyjde, protože jsem třeba zrovna děsně nepříjemná a bez nálady, ale jinak se snažím držet tohoto kréda.

Těmto nevychovancům bych ráda vzkázala:

Chtělo by to trochu víc ohleduplnosti a nehledět jenom sobecky před sebe na svoje zájmy a strkat do všech lokty ať uhnout... ale to je jedno, stejně se nikdo nezmění...

Prostě, když chci být aspoň trochu optimistická a v pohodě a chci trošku normálně žít a užívat si, že je všechno v cajku, tak se to poto... jak já můžu být optimista... XD ... pak nemám být tak ironická a moje vnímání reality tak pokřivené pesimismem...

Co bych chtěla? ... no já ani nevim, jestli má smysl si něco přát ...

Ale aspoň něco, když zatlačim XD... tak třeba bych chtěla nemít ty šílený depky a najít ten ztracenej optimismus, co ve mě zahynul... už někdy kolem střední :D ...

nakonec...

nějak se mi tuhle na netu, na tom seksy assbooku, zalíbil jeden citát... to jen tak na závěr tohoto podezřelého povídání, které si doufám, nikdo nepřečte, nebo budu za ještě větší ... divnou osobu :)

Jo, měla jsem nějakou filozofickou chvilku a deptá mě, že jsem pořád podrážděná, jak vzteklej pes... proto jsem napsala tenhle divnej příspěvek...i když pochybuju, že to nějak pomůže ... pes by potřeboval nakopnout do kulí... a nebo by to něco nebo někoho konečně chtělo že... :D

(ale haha ... už v nic nevěřim, nihilismu zdar!)

možná bych to fakt měla smazat, aby si to přece jenom někdo nepřečetl... XD

... ten tvůj život je nějak málo punkovej... ... haha XD