Brontosauři

Ano, podlehla jsem volání brontosauřímu. A jsem docela ráda, ale myslim, že to už nebudu opakovat. Není to úplně můj styl ...

Už nějaký ten rok, mě jedna spolužačka, podnikavá to holčina ve věci brontosauří, lákala na všemožné i nemožné víkendovky i tábory v rámci této organizace pro mladé... (16-26 let)

Odolávala jsem, tušila jsem, že to není zrovna moje krevní skupina. Ani na tenhle tábor jsem neměla zezačátku moc chuť jet. Změnilo se to, když mě cosi začalo dosti štvát a nemohla jsem si stále vyčistit hlavu od tohoto červa, který se zuby nechty držel čerstvé hlávky salátu a odmítal se pustit.

A co... v Jeseníkách je krásně a je to dost daleko na to, abych červa vyhnala. Proto jsem se někdy v květnu rozhodla, že tam pojedu.

V pátek odpoledne jsem si zabalila Zbyňďu, mou nejvíc nejlepší krosnu (jinou nemam). V sobotu ráno jsem si musela ještě zajet koupit nějaký pití na cestu a začala jsem hoodně vyšilovat... fakt se mi tam strašně moc nechtělo. Zbyňďa měl i s vodama 15kg ... a na to fakt nejsem zvyklá, navíc bylo jistojisté, že s touto krosnou na hrbu budu muset ujít min 10km a to ještě ne po rovině... ale do kopce, do velkýho kopce, z nějakých necelých 300m až skoro do 1000m ... To byl především důvod mého vyšilování. Ještě nemám úplně skvělá záda na to. No ehm... téměř hysterické záchvaty jsem potlačila myšlenkou, že tam jedu dobrovolně a vždycky se přece můžu otočit a vyprdnout se na to...

Autem jsem se dovezla do CV a ve čtvrt na jedenáct nasedla do Studenta nach Prag. Tady jsem se už smířila se svým osudem a téměř vyrovnaně mohla jet vstříc novým zážitkům... XD ...

Do Prahy jsme dorazili ještě asi o 15 minut dřív - místo po poledni, před a tak jsem měla  přes hodinu čas na přesun z Florence na hlavák. Poprvé jsem otestovala, jak se mi půjde. No, málem jsem chcípla... ale ne.. jenom mě docela dost bolely záda mezi ramenama. Byla jsem hoodně ráda, že jsem ten baťoh mohla někam zahodit na chvíli. Zbývala ještě hodina do odjezdu vlaku. A tady jsem měla sraz s jednou holčinou, která jako jediná jela přes Phu, byla ze Slaného. Měly jsme jet spolu. Opravdu se nakonec ukázala, koupily jsme si lístek pro každou asi za 360,- až do Kobylé nad Vidnavkou a nasedly do vláčiku.

Cesta utekla překvapivě rychle a po půl šestý jsme byli všichni na místě. Cestou vlakem při přesedání v Lipový-lázně jsme potkali nějaké další účastníky.

Daleká cesta kamsi na kopec

V 17.45, přesně, nás (12 lidí) na nádraží vyzvedla dívčina v letních šatech a odvedla na začátek trasy, nad nádraží k lukám k jednomu podivnému týpkovi. Zde jsme se zapsali do nějakých seznamů, podepsali jsme souhlas, nevim s čím vším a asi docházku či co. První šestice po podepsaní lejster obdržela obálku a mohla se vydat na cestu vstříc dobrodružstvím... och. Já jsem byla až v té druhé. Také jsme dostali obálku a vydali se objevovat kraje nepoznané. V obálce byla slepá mapa s vyznačenou trasou a nějaký ten návod, co máme dělat.

vyřizování oficialit

vzhůru přes luka a háje

Naším úkolem, jak jinak, bylo dojít na vyznačené místo, kde jsme si měli otevřít druhou obálku a cestou pojmenovávat neznámou krajinu. Naším cílem pro tento den, byl rybník U Dubu, kde jsme měli za úkol v dřevěném odpočívadle pro turisty a cyklisty přespat, no aspoň to mělo střechu. Naštěstí ale nepršelo ani večer, ani přes noc, ani ráno. Ale bylo tam nehorázně komárů.

luxusní ubytování

 

Ráno jsme se začli probírat docela brzo, někdy kolem půl šestý. Řádně pobodaní jsme vyrazili na další část cesty. Tentokrát jsme měli dojít do čtvrt na devět ke kostelu v Černé vodě. Naštěstí to bylo docela kousek, no asi 2 km to ale byly.

Ke kostelu asi o 10 minut později dorazila i holčina z předchozího dne. Obdrželi jsme obálku s úkolem a poučením, že ji máme otevřít až v půl desátý. Do tý doby jsme měli zjistit recept na nekynutý ovocný knedlíky a nějaké informace o obci, v které se nacházíme. Hm ... recept jsme zjistili od nějaký místní obyvatelky a informace taky, dokonce jsme se koukli i do kostela. Měli jsme to docela rychle a asi přes půl hodiny se mohli ještě nudit... otevřeli jsme obálku asi o 20 minut dřív a zjistili, že nás čeká opravdu ještě dlouuuuhá cesta a samozřejmě nehorázně do kopce. U kostela jsme byli asi 320m vysoko a měli jsme šplhat do 990m ... i nalehko je to docela makačka... natož s narvanou těžkou krosnou... hahaha...

Prej kolem desáté jsme se měli vydat na cestu. ... Sice krásně od rána svítilo sluníčko a bylo v podstatě jasno, ale od západu se docela nepříjemně blížily dešťový mraky... Rozhodli jsme se, že půl desátá je taky kolem desátý a vyrazilo se... po zelený směrem ke zřícenině Kaltenštejn.

S jednou odpočinkovou přestávkou jsme se doplahočili k odbočce k hradu. Po asfaltce, kde pořád jezdí nějaký cyklisti a svítí sluníčko to bylo docela vyčerpávající, navíc samozřejmě dokopce. Na hrad a nějaké vedlejší úkoly, kterých byla již zmiňovaná obálka plná, jsme se zhluboka vykašlali. Už tak jsme toho měli plný... všechno, trochu ... a to nebylo ještě zdaleka nejhůř... :D

Odbočku na hrad jsme minuli a šli dál. Pod začínajícím prudším kopcem jsme si ještě naposledy odpočinuli a začali stoupat.

Jak už to tak bývá, občas je štěstí opravdu přející. ... Nedlouho poté začalo pršet, prostě a jednoduše přišel slejvák, který se nechce jen tak rychle vzdát. Cesta se proměnila krapánek v bahnitý potok. Ještě jsme i chvilku bloudili, ale nakonec jsme se vrátili na správnou cestu a pokračovali dál. Bylo to nekonečné, úmorné a člověk si nemohl ani odpočinout. Když leje, baťoh se nesundavá, ale jde se pořád...

Nakonec jsme se konečně dohrabali k rozcestí s modrou, kde se potok dostával z pravice k levici. Ale lejt nepřestávalo a kopec před námi se nemírnil, spíš naopak. ... Trochu jsme začali propadat tichému zoufalství. Po pár desítkách metrů jsme se rozhodli, že najdeme první normálnější místo, zavěsíme mezi stromy plachtu a pod ní si trochu odpočinem, jinak chcípnem...

Asi hodinu jsme seděli pod plachtou, trochu jsme se převlékli do něčeho suššího a vyčkávali, jestli náhodou ten slejvák aspoň trochu nepoleví. Když v tom kolem po cestě procházela druhá skupina. Déšť trošku polevil, ale nepřestal a my se vydali znovu na cestu, byla asi jedna odpoledne a my jsme měli být ve tři nejpozději na vrcholku. Sice jsme ten vrcholek měli ještě nějak obejít a přijít na něj z druhé strany, ale demokraticky jsme rozhodli, nikdo nebyl proti, že tam půjdeme přímo po žlutý.

Kolem druhý jsme byli nahoře, rozložili jsme se tam, přikryli si věci a vyčkávali. Až někdy ve čtvrt na čtyři pro nás dorazila dvojice dalších organizátorů. Bylo zajímavé, že jak se blížila třetí hodina, obloha se začala protrhávat a začalo svítit sluníčko. To bylo snad na objednávku, nebo nevim... :D Všichni to samozřejmě přivítali s povděkem.

Šlo se z kopce, konečně! ... Dvojice podezřelých individuí, která nám naslibovala borůvkový čaj a návštěvu jejich čajovny nás zavedla do polorozbořené chatrče mimo cesty. Z hrozícího nebezpečí prodání do otroctví nás vysvobodili zbylí organizátoři a konečně nás dovedli na chatu Maxovku, kde jsme měli strávit celý týden.

Jen tak naokraj...

Celý tábor se týkal knihy Letopisy Narnie, konkrétně dílu Plavba jitřního poutníka. Táborem prostupovaly úryvky z knihy. Díky tomu začal dávat název tábora "Vypluj a leť" smysl.

Na chatě jsme vytahali krosny a všechny své věci do podkroví, kde byl účastnický útulek. Zde jsme měli své ležení. Orgové pobývali dole.

Také jsme byli upozorněni, že tuto chatu uprostřed lesů neobýváváme sami ale jsou tu s námi plši, kteří na co přijdou k snědku, tak to minimálně ohryžou, proto se jídlo zavěšovalo nebo dávalo do beden.

Pracovně zábavný pobyt

Ehm no... 

Takže bydleli jsme na Maxovce, chatě, která je stará asi 120 let, je asi 5 km od civilizace na západním svahu Studničního vrchu. Neni tam elektrika, jsou tam jedny kamna, pak plynovej sporák, nějaký palandy a nahoře slamníky. Voda je asi 50m pod chatou, kde je pramen, nebyl letos vyschlý, tak to bylo fajn. Jinak tam kousek od něj jsou dvě kadibudky - pro dívky a chlapce... až tak.

Bylo nás 12 účastníků, mám pocit a 7 organizátorů. V účastnících byly krom tří chalanů samý holky a u organizátorů byli zas 4 chalani a jen 3 divčiny.

Maxovka

Studniční vrch je obklíčen prameny, prý jich tu bylo 150, v současnosti trochu míň, celkově vody ubývá. Nedaleko odtud se nacházení lázně Jeseník, kde působil Priessnitz. Tento týpeček žil v 19. stol a léčil své pacienty prací na čerstvém vzduchu a koupelemi ve studené vodě. Jeho majetní pacienti v této době nechali vybudovat mnoho pramenů - mohyl pro natáčení vody. Kolem těchto pramenů je turistická stezka, kterou udržuje hnutí Brontosaurus a která také díky této ornanizaci stále existuje. Kolem roku 2000 na jejich iniciativu byla postupně obnovena a prameny znovuvybudovány podle dobových fotografií. 

Tenhle tábor měl za úkol opravit stezku a prameny, které byly zanesené či jinak poškozené, či zarostlé.

Teď teda k vlastnímu táboru...

Jak vypadal obyčejný den? ... Budíček v 6.30 (později se celodenní program krapánek posunul a vstávalo se až v 9 asi), rozcvička, snídaně, práce - 3 hoďky, svačina, další práce - 3 hoďky, oběd, polední klid, odpolední program, večeře, večerní program, večerka.

Měli jsme zakázaný hodinky, jediný hodiny byly na chatě nad stolem, kde se jedlo a pak u orgů, kteří hlídali čas, aby jsme se vrátili včas na jídlo z práce.

Práce
K práci tedy. Jak jsem se už zmiňovala, pracovalo se na stezce a přilehlých pramenech. První dva dny jsem byla ve skupince kosení, tedy spíš srpení zarostlých pěšinek, já jsem byla hrabač polní s hráběma. Další den jsem šla pod kopec k jednomu prameni mimo cestu, kde bylo potřeba osekat spodní větve smrků a nějak to tam poklidit - větve přenosit, aby bylo na ten pramen vidět. Další den jsem byla v kuchyni, chtěla jsem být taky jeden den v suchu a v teple a trochu si odpočinout, aby záda mě tak neprudily ... ale chyba lávky... haha... chytla jsem úplně nejvíc seksy jídlo, ... pro 19 lidí dělat brambory s karbanátkama kapustovejma... to je hodně skvělé, zvlášť oškrábat a nakrájet na malý kousky těch přes 10kg? brambor... aspoň že byly obří. Taky byla samosebou zeleninová polívka, takže všehcno tu zeleninu očistit byla taky srandička. Pak jsem smažila, asi kolem 50 karbanátků... a přismahla jsem trošku jenom dva... takže úspěch XD... A poslední den, pro mě pracovní - pátek, jsem byla zas dole pod kopcem na osekávání zas jiných větví a pak i u toho pramene.


Zábavička

Tento tábor nebyl pouze pracovní, nesl se na vlnách a to doslova. Plulo se. Dle také zmiňované knihy. Byli jsme na palubě Jitřního poutníka.
První den ani už nevim, jestli byla nějaká zábavička, myslim, že ne, šlo se hodně brzo spát, asi v devět? ...
Druhý den se ztratil jeden org - Tofl, nesoucí jméno Eustác. Nebyl na oběd... prostě se ztratil a tak bylo za úkol odpolední ho najít. Rozdělili jsme se opět do dvou skupin, těch stejných jako nazačátku a vyrazilo se. Na chvíli nám byly zavázany oči krom jednoho, který navigoval. Šlo se lesem, divim se, že si nikdo nezlomil nohu... Pak jsme v lese stavěli přístřešek, do kterýho se měli vejít alespoň 3 lidi, no zvládli jsme to, ale myslim, že moc dlouho nestál... XD ... Pomocí dalších navigačních zpráv jsme teda Eustáce konečně našli, byl Medvědím kameni, což je skalní vyhlídka na severozápadní straně Studničního vrchu. Bylo tam taky docela dost borůvek... a samozřejmě krásnej výhled na Keprník a samosebou i na Pradědečka.
Eustác ale nebyl Eustác, ale byl z něj drak, prostě se změnil v draka... měl pomalovanej ksicht a na rukou přilepený drápy (špejle s izolepou). My jsme se taky měli napatlat na ksichtících a nalepit si drápy, ale pouze stačilo na palce, prostředníky a malíčky. S touto výbavou jsme dostali další úkol, měli jsme na papír A3 nakreslit mapu Dračího ostrova. ... Pomocí přírodních materiálů. A musim říct že byla hooodně luxusní. Dokonce naše skupina tam měla i popisy, drápy namočený do borůvek docela fajně píšou... XD .. To bylo vše, pak za námi dorazila večeře. Zapadalo slunce, bylo to soo romantiš. Fakt pěkné :) Po západu se klopítalo ještě v šeru zpět.

Další zabavička... ehm... jo měl být táborák ale nebyl, protože začalo pršet, tak se sedělo dole v chatě a hrálo se na kytary a zpívalo, takový normál...

Ve středu se šlo na přednášku do lázní Jeseník a taky do bazénu. Taky začlo dost pršet a zpátky se šlo za tmy ve slejváku. Já byla ale vysmátá, měla jsem deštník, tak jsem měla mokrý jenom nohavice, nevim co jsou všichni tak vysazený na pláštěnky, když se jenom chodí a člověk nemusí mít prázdný ruce... hah :D ... skládací deštník je prostě nejlepší.

Ve čtvrtek byl konečně táboráček. Odpoledne jsme byli opět rozděleny do dvou skupinek, tentokrát trochu jinejch a měli jsme za úkol vytvořit z lesních materiálů lavičku pro polovinu skupiny - pro 3 osoby a aby byla vysoká okolo kolenou. Aby to nebylo tak jednoduchý, tak jsme museli napřed dojít na asi 5 míst, kde byly zanechány nástroje. K prvnímu místu jsme měli svázaný nohy, naštěstí jenom k prvnímu... a nezabili jsme se ... Taky aby to nebylo tak jednoduchý, tak jsem měli na ksichtě, na čelech pásku a na ní nějaké postižení, podle kterého jsme se měli k těm lidem chovat, ještě jsme jim nesměli říct co tam maj. ... Třeba někdo tam měl "ignorujte mě", "pomáhejte mi" atd ... já jsem měla... "flirtujte se mnou" ... jop chovali se ke mě jak úchyláci... bože XD...

Dopadlo to nakonec tak, že náš tým vyhrál, smontovali jsme lavičku v časovém limitu 35 minut, na který mohli sedět 3 lidi a mohli dokonce zvednout i nohy. Hahaha... druhý skupině se rozpadla... Nám jí zničili a rozsedli při sezení u táboráku :'( ...
Večer byl teda táborák a ještě taková procházka po jednom kolem chaty, samozřejmě za tmy, někdy kolem půlnoci. Už jsem toho měla za ten den plný zuby docela. Byla jsem dost utahaná a ještě se zamejšlet nad něčim při courání v lese. Ale vyhnout se zábavičce, to se jaksi nedalo. Taky mi byla docela kvalitní klajtna, měla jsem na sobě 6 vrstev a stejně nebyl hic XD..
Další den se aspoň vstávalo později.

V pátek aby se dohnal časový posun, žádný zábavička nebyla, pouze náborová akce "staň se členem brontosaurů". Šlo se spát asi před 11. a další den se vstávalo opět normálně v 6.30.

Odjezd
Já jsem si vybojovala možnost odjet už v sobotu, místo v neděli. Nechtělo se mi zkrátka přijet domu až v neděli večer, chtěla jsem mít jeden den víkendu volno. Bylo to namáhavé najít správné argumenty, ale zvládla jsem to.
Byla jsem ráda. Ve čtvrt na dvanáct jsem odcházela z chaty, abych ještě s jednou holčinou stihla vlak v 12.53? ... myslim, z Jeseníku. Stihla jsem to, měla jsem asi ještě 20 minut, když jsem přišla na nádraží, aspoň jsem si mohla dojít třeba koupit lístek a na záchod...
Z Jeseníku jsem jela 70 km asi hodinu a půl do Zábřehu, tam jsem přesedla do IC a za 2 hoďky ujela přes 200km do Prahy. Tam jsem měla asi 40 minut na přesun na Florenc, krásně to vyšlo a mohla jsem se přemístit do CV. Kam jsem po sedmý vyhladovělá opravdu dojela. Dostala jsem tam večeři, mohla jsem se konečně po týdnu umýt, dokonce v teplý vodě! ... Miluju civilizaci :D ...


Pak jsem přesedlala opět do auta a dojela do Klacíkova. Dokonce jsem úplně luxusně zaparkovala snad ještě líp než obvykle, a to jsem byla fakt už totálně utahaná a napůl spící XD...

Jak já jsem se těšila na svojí postel ... neexistuje nic lepšího než úžasná pohodlná postel... :D

Cesta z Jeseníku do Prahy, když jsem jela tentokrát sama, mě vyšla na 282,- ... zajímavé, předtim jsme jely dvě a platily jsme o 80 víc... je to nějaký podezřelý :D

Shrnutí
No, musím přiznat, že jsem ráda, že jsem tam jela. Docela mě přešla ta nehorázná depka, kterou jsem měla předtim a který jsem se nemohla vůbec zbavit. Je mi nějak teď všechno jedno a vidim všechno nějak optimističtěji. Kvůli tomu jsem tam vlastně chtěla. Chtěla jsem vypadnout někam hodně daleko a dostat se z tý blbý nálady.
Na druhou stranu mě to tam docela chvílema hooodně deptalo. Hry byly docela dobrý a program celkově se mi líbil, ALE ... nemam ráda když mi někdo celý dny diktuje, co mam dělat a když to přeženu tak i kdy si můžu dojít na záchod. Povinný hraní her mě taky extrémně nebere. Jediná hodina (a to často necelá) volna na den mi přišla hodně málo. Bylo by fajn mít třeba jedno odpoledne aspoň volný, aby si člověk třeba mohl projít tu stezku celou, nebo se projít jen tak někam... to jaksi neexistovalo, pouze organizovaná zábava. Prostě tohle nemusim. Ale tušila jsem to, že to takový bude... Takže jsem nebyla překvapená.

Ještě mě nehorázně vytáčely neustálý zdlouhavý řeči o všem. Třeba jak jsme byli v těch lázních na přednášce. Přednášku měl nějakej týpek od Brontosaurů, kterej přibližoval, jak prameny vypadaly dřív a jak vypadaní teď .. no a ten pak za náma přišel, když bylo jasný, že v tom slejváku musíme jít na zpátky na chatu (teprve se smrákalo) a položil nám nějaký otázky, jak se nám tady líbí a co řikáme na přednášku a tak... a asi hodinu trvalo než se všichni vyžvejkli, jak je to fajn a jasný že museli promluvit a zodpovědět mu to všichni... takže se dál smrákalo, jak zapadalo slunce, lilo jak z konve, my jsme usínali a trochu mrzli a čekali až se úplně setmí a až se konečně všichni dokecaj, aby jsme mohli jít až za úplný tmy... Fakt jsem měla v tuhle chvíli dost chuť všechny uškrtit ... XD

Ale přežila jsem to a ve středu se asi začnu balit a ve čtvrtek tradá zas daleko na jih... hihi...