Konečně nastal ten vytoužený jeden den volna... mohla jsem jet domu, ale co tam, doma je člověk pořád, nebaví mě to tam...
Nevim co psát, tak asi... hm... proč mám zase ty chutě si useknout hlavu... proč jsem tak... pitomá...
.
..
...
....
.....
......
.....
....
...
..
.
!
prd
jako vždy ... někdo má zkrátka stáletrvající štěstí...že já si ještě nezvykla... hih
Žádné komentáře:
Okomentovat