Návratem do domoviny ocitla jsem se ve světě spáleném srpnovým kulatým ošklivým čímsi vysícím vysoko na obloze. Naštěstí toto cosi nemá absolutistickou moc a čas od času je nuceno předat místo na nebi mraku, či mrakům. Oblaka načechraná často více než smetana, tmavší než temný hvoz a mručící více než rozmrzelý pes překryjí příležitostně modré pláně nad hlavami, uf, ještě že tak...
Jeden takový žhavý den, pondělní, kdy byl zdolán dosavadní teplotní rekord, přelezla bouřková mračna přes místní hory, ale až nějaký km za námi. Nad našemi hlavami bylo rozhraní, na jedné straně modré nebe a na druhé černota s blesky. Ven jsem se rozhodla vylézt až večer, kdy se kulatý fujtajbl chystal svítit zase někde jinde. Malé soukromé setkání proměnilo se v setkání trošku větších rozměrů. Při příjemném kvasnicovém piváku se rozrostla naše čtveřice na pětici. Vycházkovou chůzí jsme prošli parkem, mohli jsme si už pomalu ale jistě začít svítit očima na cestu. Nakonec jsme zaparkovali na náměstí a rokovali až do jedný za zadnicí rytíře. Konečně bylo příjemně, proč takhle nemohlo být přes den??
V úterek jsem se také příliš nepohybovala po žhavém vzduchu. Až odpoledne jsem vystrčila nos a pořídila si v městečku nějakých těch pár kilometrů vzdáleném několik užitečných věcí! Asi tou nej nej je Boris... akorát je chudák stále v krabici a vytáhnu ho a sestavím až na koleji, bude si muset ještě chvíli počkat, chudák. Druhou věcičkou jsou nové černé brejlišky... bohužel se mi ty staré podruhé porouchaly :( ... kník ... třetí věcí je už jen obyčejná černá náplň do tiskárny.
Středa .. hm... nevim ... asi nic ... XD
Čtvrtec, jop, tak dneska dopoledne jsem se konečně odhodlala a vydala se zdolat Měděnec s Mědníkem. Zadařilo se! Hodinu a půl jízdy nahoru - průměrně 8 km/h a dolu trošku rychleji za 20 min ... s max 51.1 km/h ... celkem něco kolem 23 km, převýšení asi 600m (nahoru) => 1200m, chich.
Hezký výlet :)
Už jenom tři dny zbývají než budu muset téměř na 14 dní opět odjet na další výuku v terénu... jak se mi nechce loučit se s dny volna a nicnedělání. Mozek si zvykl nepřemýšlet, au, to bude bolet... Jak se mi tam nechce a jak se mi tam chce... hm... achjo...
Žádné komentáře:
Okomentovat