Po týdnu stráveném v domovském přístavu jsem byla nucena zabalit nějaké ty věci osobní potřeby a za ranního kuropění vyrazit vstříc turistickému pobytu v druhých nejvyšší horách Čech - Jeseníkách.
Pondělí
Pondělního rána jsem se přemístila do hlavního našeho města, jelikož mi jel vlak v 10.51 z hlaváku do Zábřehu na Moravě, alias Záhřebu. Vláčik jel načas až do chvíle, kdy jsme museli čekat asi 10 minut na mezi před jakýmsi nádražím na pomezí Čech a Moravy na vlak proti, opravovaly se koleje. Přestup v Záhřebu jsem stihla v pohodě, šest minut - to je moře času. Po půl třetí jsem směle vystoupila na nádražíčku Ostružná. Měla jsem dokonce osobní uvítací delegaci, která mě zavedla k penzionu Anežka, kde jsme měli týden přežívat. Po odložení krosny jsme vyrazili na menší vycházku, kam jinam než do kopce, kolem dvou bunkrů.
Před večeří jsme se ubytovali - vyfasovali jsme pětilůžák v podkroví. Večeře byla v sedm a uvítání v osm. Cesta nás zmohla, šli jsme spát brzy.
Úterý
Snídaně na osmou, sraz v devět. První výlet byl rozcvičovací. Docela nás to vyděsilo - obzvlášť rychlé tempo a minimum zastávek během šplhání do kopců, ale zvládli jsme to.
Cílem úterního výletu byl kopec Paprsek a nejvyšší vrchol Rychlebských hor Smrk (slabých 1126 m), na který jsme přišli po hranici. Cestou zpět byla na programu zastávka u Lesního baru (občerstvení uprostřed lesů u cyklostezky). Zkratkou přes hřeben jsme slezli zpět do Ostružné.
Středa
Druhý den. Žádný čajíčkovitý výlet, ale už ostrá turistika. Z Ostružné (asi 700m) k lanovkám, oklikou na Vozku (1377m) a Keprník (1423m) až na Šerák. Tam nějaký ten odpočinek a zpět do Ostružné přes Obří skály. Tenhle den byla hezká viditelnost, takže jsme si mohli dosytosti užít panorámata :) Někteří zvolili delší trasu, z Vozky nešli přímo na Keprník, ale udělali si zacházku k Vřesové studánce.
Čtvrtek
Třetí den, nebo-li kritický, tudíž odpočinkový. Snídaně byla posunuta až na 8.45 a sraz byl na nádraží před desátou, kdy jel vlak směrem na Jeseník. Motoráčkem o jednom vagonku jsme se přesunuli do města Jeseník. Vlak byl totálně narvaný - když se do docela dosti obsazeného vlaku nacpe přes 40 lidí, tak je sranda :D
V Jeseníku jsme vyšlapali asi 2 km do kopce k lázním Jeseník, kde měl své působiště Priessnitz. Celí zmožení jsme na chvilku zastavili u laviček, ve stínu. Zde nám byly sděleny podrobnosti týkající se odpočinkového dne. Po této pauze jsme ještě hromadně obešli lázně. Rozchod jsme dostali u léčebného potůčku s ledovou vodou, kde jsme v různých nádržkách nechali vyčachtat své uchozené nohy. Namočit se mohly i ruce až skoro po ramena. Učinila jsem i to, avšak až pozdě si uvědomila, že mám na ruce stále hodinky. Nic se jim v podstatě nestalo, stále šlapou, akorát je z nich tak trošku vlhkoměr XD - jsou zapařené, někdy víc, někdy míň :D
Pátek
Čtvrtý den se muselo vstávat brzy. Snídaně byla od čtvrt na sedm a sraz v sedm. Byl objednán autobus. Byli jsme odvezeni do srdce Hrubého Jeseníku - k přečerpávací elektrárně Dlouhé stráně. V areálu elektrárny jsme shlédli přednášku a posléze se přemístili do jádra elektrárny, přímo k turbíně, která akorát nabíhala. Randál to byl velký, podlaha vibrovala. Byl zvláštní pocit mít ruku na pár cm silném kovovém krytu, za nímž se skrýval tlak vody 50 atm a mít od sebe na dosah hřídel otáčející se rychlostí přes 420 otáček za minutu.
Po obchůzce tunelů nás autobus vzal k dolní nádrži, do které právě přitékala voda přes turbínu z horní nádrže. Navštívili jsme i horní nádrž, ta však tonula v mlze. Přes noc totiž přišla fronta a asi i trochu sprchlo. Ráno naštěstí už ne.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna zvolila delší variantu cesty do Červenohorského sedla (cíle této trasy) - kolem 25 km, druhá kratší variantu - 15 km. Každá měla své výhody i nevýhody. Delší byla delší, ale překonávala ve výšce jenom asi 200m, kratší byla samozřejmě kratší ale překonávala 650m ve výšce. Protože jsem se nechtěla hnát, vybrala jsem si kratší variantu (celkem nás na ní bylo asi 8, všechny ostatní odradilo to "hrozný převýšení"). Po čtyřech km pohodového stoupání (asi z 850 do 1491) jsme dobyli nejvyšší vrchol Jeseníků - Praděd. Bohužel mraky se honily kolem vrcholků a výhledy byly dosti mizerné. Ale stálo to za to :). V klidu jsme se na vrcholu najedli a vydali se na cestu k cíli. Přes chatu Švýcárnu a malý místní vrchol - Klínovec (1100m) jsme úspěšně došli na zastávku autobusu na Červenohorském sedle.
Autobusem jsme se dostali do Jeseníku. Nespěchali jsme na vlak jak valná část naší výletnické akce. Rozhodli jsme se nalodit až na pozdější vlak a zajít si radši v klidu do cukrárny na náměstí :D
Sobota
Poslední den jsme dostali volnou ruku ve výběru túry. Plusové body jsme měli slíbeny za zdolání nejvyššího vrcholu v okolí, fotku s domorodcem a nejvíce ušlých kilometrů. Rozdělili jsme se na skupiny o 4-6 lidech (nás bylo 8 XD), v autobuse jsme si museli zavázat oči a vyčkávat na vyzvání k výstupu. Naše skupina byla druhá vystoupivší. Neznámá pustina nebyla dlouho anonymní. Byli jsme vysazení, jistě čistě náhodou, u cedule Vítejte ve Starém Městě. Naše podezření o cíli tohoto tajného výsadku se potvrdilo. Šlo se na Kralický Sněžník.
Vzali jsme to po neznačené cestě po louce. Domnělá pozice byla ověřena u dřevařů, které jsme potkali jako první (foto s nimi bylo samozřejmostí). Přímou cestou přes les jsme konečně našli značenou cestu. Cestou k vrcholku jsme potkali mnoho lidí a s mnoha se také vyfotili. Na vrchol Kralického sněžníku se tento den konalo jakési mistrovství v běhu do vrchu (přes 13 km bych do kopce fakt běžet nechtěla). Na cestě nás minul i funící vítěz. Kvůli této akci a skutečnosti, že je sobota, byla na vršku asi miliarda lidí.
Pauzu na foto a posilnění jsme příliš neprodlužovali. Cestou dolu jsme našli i kamenné slůně, symbol našeho oboru na ČVUT. Výlet jsme zakončili na nádraží ve Starém městě. Bylo hezké se tam zas po roce a něco podívat a zavzpomínat na výuku v terénu, škoda, že se tam už nejezdí, bylo a je tam krásně :)
Tentokrát ale nesněžilo.
Večer po večeři si každá skupina připravila krátkou prezentaci svého posledního dne. Všichni zúčastnění kurzu obdrželi na závěr zápočet (pokud teda měli s sebou index).
Neděle
V 9.29 nám jel vláček, takže jsme se rozloučili s Ostružnou a odjeli směrem domů.
Cesta byla pro mě úmorná, zvlášť když jsem si začala v Praze při čekání na vlak na Cheb uvědomovat, jaký je hrozný vedro. Při cestě do Ústí to ještě šlo, pofukoval na mě věřík z otevřeného okna, ale při cestě dál jsem se málem rozpustila. Naštěstí jsem nemusela domů přes ten kilák a půl šlapat pěšky s tím svým nákladem :) Domů jsem dorazila po 9-ti hodinách cestování, kolem 18.30, uf.
Žádné komentáře:
Okomentovat