V luzích a hájích I.

     Rok se sešel s rokem a na turistiku přišla chvíle.

Pátek

     O pátečním odpoledni dne jednadvacátého, měsíce sedmého, léta páně dvoutisícího dvanáctého vyrazilo se na cestu, do hlavního našeho městečka.

Sobota

     O den později, o sobotním odpoledni byla v plánu cesta na severovýchod, do středu Českého ráje, do skalního města Hruboskalského. S přestupem v Turnově z autobusu na další autobus jsme dorazili na Hrubou skálu k zámku. Nějakých 10 minut odtud jsme měli ubytování. Po složení věcí do vyhrazeného pokoje jsme šli prozkoumat okolí - nádraží a zámek. Na cestu bylo akorát, hic nebyl. Dokonce to večer vypadalo na déšť.

Neděle
     Na neděli přišla na program první turistika. Přechod Hruboskalského masivu po červené. U zámku jsme však na rozcvičení vylezli na Prachovnu, bývalý hrad. 

Než jsme konečně zamířili na červenou, odbočili jsme k Adamovu loži a posléze po žluté na Mariánskou vyhlídku a až ke hřbitovu horolezců (není to hřbitov v pravém slova smyslu, pouze skála s cedulkami českých horolezců, co zemřeli různě po světě). Vratíli jsme se zpět a chytili se červené, na které bylo mnoho vyhlídek. Od rudé jsme se odpoutali ještě při zacházce ke Kopicovu statku, kde majitel statku v okolních skalách uplatnil své umělecké cítění (prostě vandal XD).

 

 

      Na červené jsme ještě potkali hrad Valdštejn a vyhlídkovou skálu Hlavatici. Cesta nás zavedla do Turnova a dále až na Hrubý Rohozec. Jak jsme se shodli na závěr potulek po luzích a hájích, prohlídka Hrubého Rohozce byla nejhezčí. Tak zachovaný zámek včetně interiéru se často nevidí.

 

 

     Po nákupu jsme se vláčkem vrátili zpět. Dokonce jsme objevili i zkratku z nádraží na ubytování.

Pondělí
     Druhý den turistický se maličko přitvrdilo - jelo se do Prachovských skal. Konkrétně vlakem do Jinolic a odtud pěšky na Prachovské skály, kde jsme je protoulali asi s milionem dalších lidí. 

 

 

      Po dostatečném ztracení ve skalách jsme se rozhodli opustit návštěvnické centrum Českého ráje a pěšky dojít do Jičína. Po ochlazení o víkendu se citelně oteplilo. Nás však ani všudypřítomné teplo nezastavilo. Přes Rumcajsovu světničku, úžasný výhled z kopce Brada a Ossarium - památník střetu vojsk v roce 1866, jsme opravdu večer dopochodovali až do Jičína. Proutoulali jsme centrum a z místního opravovaného nádraží, kde jsme kromě nepříjemných dělníků nikoho jiného nepotkali, jsme odjeli zpět na Hrubou skálu.

 

 

 

Úterý

     Třetí den je den kritický, proto byla zvolena "odpočinková" túra na Malou skálu. Autobus od zámku nás zavezl až do obce Malá skála. Po nějaké pěkné turistické značce jsme vyrazili do kopců. Po úmorném stoupání se před námi vyloupla vyhlídka na celé městečko ležící na březích řeky Jizery.

 

      Ještě o kousek výše se nalézal hrad Vranov, nebo-li Pantheon. Po náročné prohlídce jsme se začali přemisťovat k hradu Frýdštejnu. Vedro bylo úmornější než předchozího dne. Turisté se však snadno nevzdávají a do kopce se potí usilovně dál.

     Zpět na Malou skálu jsme to vzali přes Drábovnu - pravěké sídliště.

 

 

 

 

Středa

     Po "odpočinkovém" dni na nabrání sil se muselo vstávat časněji než obvykle. V půl osmé se muselo vycházet. Na programu středečního dne byl symbol Českého ráje Trosky a jeho nejvyšší bod - Kozákov (744 m).

     Dle plánu jsme dorazili na Trosky, chvíli po otevření, v půl deváté. Bez zástupů lidí jsme prolezli hrad a odhodlaně pochodovali dolů do Rovenska pod Troskami. Tam nám jel po jedenácté autobus na vrchol Kozákova. Před přesunem jsme stihli ještě objevit zvonici s obrácenými zvony.

      Autobus nás sice vyvezl až na vrchol Kozákova, ale cestu dolů jsme museli už šlapat sami, až na Hrubou skálu - přes Sedmihorky a Myší díru. V lázních Sedmihorky začalo hřmít, bouřky nás nedohonily, utekli jsme jim, neměli jsme to naštěstí daleko.

Čtvrtek

     Přemístění busmo do Libošovic nás přiblížilo k hradu Kost. Ze dvou prohlídkových okruhů jsme si vybrali ten základní. Dozvěděli jsme se něco o historii hradu, jako tradičně na prohlídce a prohlédli si muzijní kousky zbraní a obrazů, aby tam alespoň něco bylo, dle slov průvodkyně. Z vybavení hradu se kromě černé kuchyně v podstatě nic nezachovalo. Na nádvoří jsme si prohlédli ukázku sokolníka.

     Údolím Plakánek jsme vyrazili směrem k Sobotce. Příjemnou procházku údolím vystřídala úmorná cesta po asfaltce. Slunce pálilo, stín nikde. Hrůza a děs. Životy nám zachránila restaurace. Na vytrávení po vydatném obědě jsme vylezli na zámek Humprecht.

Pátek

     Závěrečným výletem v Českém ráji byla oblast Mužského, západně od Turnova. Vlakem do Turnova a dalším vlakem do Březiny jsme se konečně dostali do oblasti. Přes Studený průchod jsme zabloudili na Drábské světničky - asi 30 místnůstek vytesaných do skal s krásnými výhledy do okolí -  od Mladé Boleslavi až k Turnovu.

 

 

      Přes průchod jsme se vrátili zpět na rozcestí. Nabrali jsme směr Mužský - nejvyšší místní vrchol, kopec (463 m). Opět jsme se maličko vrátili a nabrali směr hrad Valečov. Vedro bylo opět příšerné. Po cestě zavřená hospoda z důvodu dovolené nás hodně oslabila. Na hradě naštěstí občerstvení zavřené nebylo.

     Pěšo jsme došli do vesnice jménem Dneboh, odtud busem do Turnova a zpět na Hrubou skálu vláčkem.

     To byl pro nás poslední den první část turistického pobytu ve vlasti české. V sobotu jsme se přestěhovali severním směrem, ale o tom až příště. Jsem již tuhá jako ťuhýk a nevidim. Je tma XD ... proto zanechávám svého snažení a odkládám ho na příště. ...

Určitě jsou tady hromady překlepů, ale nechce se mi to po sobě číst... možná někdy :D

>>