V luzích a hájích II.

     Pokračování je tu, jak lze jednoduše vyvodit z těch pár slůvek vévodících těmto řádkům. Budu se držet tradice započaté v prvním díle, nebo-li poskromnu textu a vícero fotek. Jsem línějšího rozpoložení a nechce se mi smolit sáhodlouhé popisy. To až někdy, až se opět ozve střevo :)

Sobota

     O sobotě jsme se museli vystěhovat do devíti z pokoje. Věci jsme si nechali v kuchyni pod ochranou správce a vyrazili do okolí. Přes Myší díru jsme došli do lázní Sedmihorky, tentokrát nás bouřky nepronásledovali, tak jsme tu strávili čas čekání na autobus. Asi hodinu před odjezdem busu jsme se vrátili pro tašky a polezli na zastávku. Autobus nás odvezl do Turnova, vláček do Liberce a další vláček do Horního Podluží. Po krátkém zaváhání jsme objevili ubytování. Po cestě nad Německem byl kvalitní slejvák.

     Večer jsme se šli trochu projít abychom poznali blízké okolí.

Neděle

     O neděli jsme opět vyrazili na turistiku. Na programu před námi ležel blízký nejvyšší kopec - Jedlová s vysílačem a rozhlednou na vrcholu. Počasí přálo, konečně se ochladilo.

Po cyklostezce jsme dopochodovali do Jiřetín. Přes místní křížovou cestu jsme nabrali první výškové metry. Cestou nás konečně potkaly i nějaké ty lesní plody - maliny a pod vlekem dokonce i nějaká ta borůvka. V Českém ráji už byly pryč.

     U restaurace pod rozhlednou čekala v oploceném výběhu na nové majitele 4 štěňata. Spokojeně si hrála až unaveně zalehla a nerušeně spala, aby nabrala dostatek sil.

      Na rohlednu jsme samozřejmě vylezli. Bylo zataženo, nad Německem dokonce pršelo. Panorámata moc nebyla.

     Po červené jsme slezli z Jedlové a vydali se přes zříceninu hradu Tolštejn směrem na ubytování.

     V lese nás potkala bouřka. Asi nikdy jsem takto ještě nepřečkávala bouřku. Měli jsme však štěstí, ani ne 5 minut před příchodem lijáku se před námi vylouplo odpočívadlo i se stříškou. Rozhlodli jsme vyčkat událostí příštích a posvačit. Bouřka se přihnala, jeden blesk dokonce uhodil nedaleko nás. ... Asi po hodince přestalo pršet úplně a s deštníky proti kapkám ze stromů jsme pokračovali v cestě až na  místo spánku.

Večer jsme zabloudili ještě k nedalekému rybníku, na jehož břehu stojí technická památka - zachovalý větrný mlýn holandského typu, Světlík.

 

Pondělí

     Druhý den pobytu na čerstvém lužickohorském povětří jsme zavítali do oblasti, kde se rozkládá vojenské opevnění z předválečných let.
     Ze železničního uzlu (malého nádraží uprostřed hlubokých lesů), Jedlová, jsme se chytili turistického značení provádějícího nás lesními cestami kolem větších a menších řopíků, potkali jsme jich něco kolem 15.

     Cestami bez jediného človíčka jsme došli až do plánovaného cíle cesty - Mlýnů. Protože bylo ještě brzy, rozhodli jsme se dojít o nějaký ten kilometr dál, do Kytlice. A jelikož po silnice to není zábavné, zvolila jsem lesní pěšiny. Byly maličko přes kopec, bylo mi trochu nadáváno XD... ale cesta byla fakt hezká, opět bez lidí :)
     Do Kytlice jsme také přišli brzy, ale naštěstí nám akorát jel dřívější vlak. Naplánováné to bylo přesně, akorát při nástupu do vlaku začalo poprchávat.

Úterý

     Skoro stejná trasa vlakem jako den předtím - do Rybniště, do Jedlové a odtud do Svoru. Celkem projeté asi 4 vlakové zastávky. Tento den nás čekalo zdolání nejvyššího kopce Lužických hor - Luže, ležicího na hranicích s Německem (793 m). Kousek za Svorem začalo pršet, naštěstí to byla jenom krátká přeháňka dající se přežít s deštníkem nad hlavou. Cestou jsme krom zříceniny hradu Milštejn potkali i borůvky a pár dalších bunkrů.

 

 

 

      Před výstupem na vrchol jsme se posílili svačinou. Z Luže byl lepší výhled než z Jedlové, byla lepší viditelnost. Mlžně jsme zahlédli i typickou siluetu Bezdězu.

     Dále vedla cesta po hranicích, a to doslova - kličkovali jsme mezi hraničními kameny, chvílemi jsme byli v Čechách, chvíli zas v Německu. Do Horního Podluží, kde jsme měli ubytování jsme došli pěšky, přes Lesnou a Jiřetín.

Středa

     Odpočinkovější den přinesl návštěvu Nového Boru a procházku ke Sloupu v Čechách s prohlídkou hradu a krátkým turistickým okruhem v okolí s výhledy - i s jednou rohlednou, která se pod nohami návštěvníku maličko chvěla.

      Na hradu Kost jsem objevila na stěně zajímavý příběh z díla Gargantua a Pantagruel - o tom jak si vytírat zadek od hoven... ehm, hezké počtení přeji XD

Ve středu byl už opět hic. Návrat zpět do Nového boru byl upocený XD...

Čtvrtek
     Předposlední výlet. Bylo velké vedro. Nás to však nezdolalo, jenom skoro... Cestou vlakem, tentokrát opačným směrem, jsme se dostali do Hrádku nad Nisou. Naše ochozené nožičky nás zavedly až do Jablonného v Podještědí. Cestou jsme potkali jednoho slepýše a nějaký ten bunřík. Zastávku jsme si udělali na zámku Lemberk. Před smrtí žízní a vedrem nás zachránil chladivý, prý zázračný pramen sv. Zdislavy z Lemberka - poslední české osoby prohlášené za svatou.

 

      V Jablonném jsme se zchladili v místním dominikánském klášteře a bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Po téměř hodinové prohlídce jsme akorát stihli vlak do Liberce. Ani po nás průvodčí nechtěl zaplatit, nějak nás přehlédl, a tak jsme jeli do Liberce zdarma :D
     Po hodince strávené v Liberci jsme se opět odebrali na mezinárodní vlak - z Čech přes Polsko a Německo zpět do Čech a jeli do Horního Podluží.

Pátek

     Probudili jsme se do pršivého rána. žádná další túra plánována nebyla. Kolem jedenácté přestalo pršet. Opustili jsme hraní společenských her a šli se projít. Od dvanácti jsme se nechali provést štolou sv. Jana Evangelisty. V Jiřetíne poobědvali a před krátkým bouřkovým deštěm se schovali v cukrárně. Netrval opět dlouho a vydali jsme se přes Dolní Podluží opět do kopců, za prameny Křemelné a zpět kolem Světlíku.

Sobota

     Chvíli po čtvrt na jedenáct jsme nasedli na vláček směr Děčín a vydali se domů :)
<<

Uf, a je to. Už se mi to zas nechce číst, omluvte hrubky a překlepy... já je někdy opravim... možná :D