Někam

     Jako poctivý človíček se řídím instrukcemi napsanými na papíru, jenž jsem obdržela asi před měsícem. Docházím tam, kam po mně chtějí. Nechávám si ohmatávat záda, občas dostanu elektřinou, občas mě namočí do špinavé vody. Takový ohmatávání není vůbec špatný (ještě když ohmatávač neni starej hnusnej dědula :) ) pokud to teda neznamená násilné přetáčení trupu a snahu zlomit vám vaz...

Radosti všedních dní

Volné chvíle míhají kolem. Přinášejí zajímavé události - některé milé, jiné méně. Človíček se nenudí, jenom občas...

Chotěbořž aneb hlídky, sídlo čaroděje a pot

      Na počátku věku datujícího se od úsvitu nové třiapadesátiny léta posledního, čili dvoutisícího a dvanáctého k tomu, se setkala dvojice jedinců na křižovatce svých osudů. Obloženi nákladem nejrůznějšího tvaru, tíhy a barvy s chutí nejraději odhodit vše a zalézt do hlubokých sklepení, než se vydat na dlouho plánovanou dalekou cestu na východ, se rozhodli na sestup z hor do údolí, kde jezdí nejen železniční oř, ale i prostředky čistě neekologické požírající nejen cestující ale i benzín. Neovládaje teleporty, či jiné zcela obyčejné přemišťovací techniky, byli nuceni zahodit svou pýchu a nechat se dopravit do jiného kraje potupně, hromadně a zprostředkovaně, jako obyčejní lidé.

      Plán nerozplánovaný do posledních detailů vycházel. Ocitli se tam, kde se ocitnout měli, v době kdy bylo zamýšleno. S mezizastávkou v ubytovacím sídle tvorů nořících se do knížek a místa rozdávajícího pocestným nudle, rýži a jiné zajímavé pokrmy se jedinci přemístili do dalšího centra hromadně zprostředkujícího cesty. Byli tři.