Na počátku věku datujícího se od úsvitu nové třiapadesátiny léta posledního, čili dvoutisícího a dvanáctého k tomu, se setkala dvojice jedinců na křižovatce svých osudů. Obloženi nákladem nejrůznějšího tvaru, tíhy a barvy s chutí nejraději odhodit vše a zalézt do hlubokých sklepení, než se vydat na dlouho plánovanou dalekou cestu na východ, se rozhodli na sestup z hor do údolí, kde jezdí nejen železniční oř, ale i prostředky čistě neekologické požírající nejen cestující ale i benzín. Neovládaje teleporty, či jiné zcela obyčejné přemišťovací techniky, byli nuceni zahodit svou pýchu a nechat se dopravit do jiného kraje potupně, hromadně a zprostředkovaně, jako obyčejní lidé.
Plán nerozplánovaný do posledních detailů vycházel. Ocitli se tam, kde se ocitnout měli, v době kdy bylo zamýšleno. S mezizastávkou v ubytovacím sídle tvorů nořících se do knížek a místa rozdávajícího pocestným nudle, rýži a jiné zajímavé pokrmy se jedinci přemístili do dalšího centra hromadně zprostředkujícího cesty. Byli tři.
Jedinci se obklopili svými přítulnými věcmi osobní potřeby. Jeden měl na zádech dokonce Froda. Vedeni jedním členem výpravy vykročili jistým krokem východním směrem - kolem staveniště plného zákeřně číhajících stavebních strojů, do temné uličky, kolem podezřelé budovy tvářící se naoko jako školní zařízení dále do další ulice. Bylo to tam. Nápis velikosti "velké" se zubil z drobně oprýskané budovy místního kina. Odvážná výprava si na recepci vyzvedla uvítací náčiní a šla si na předem vybrané místo postavit svůj špionážní stan.
Bylo to docela překvapení. Zakrytý prostor, na kterém se krom léta obvykle hraje hra s bruslemi a hokejkami byl poloprázdný. Obavy kvůli narvanému prostoru byly zbytečné. U vchodu trojici zaskočil místní ochránce pevnosti. S tajemným výrazem zanechal žonglovací činnosti a zkontroloval čerstvě vyfasované růžovoučké papírky. Zbroceni potem z cest a ještě více z teploty na lední ploše bez ledu zvládli cestovatelé úspěšně postavit svou špionážní základnu. Proč špionážní? Inu, to jest jednoduché, dalo se z ní pohodlně pozorovat okolní dění.
Co teď?
Základna postavena a její okolí prozkoumáno. Vydali se tedy propídit širší okolí a centrum dění. Žlutý koláč na obloze pálil a čaroděj z věže na obzoru se jen smál. Ještě ani nikam nedošli a už chytili mor, plicní, po pár dnech se jim splnil sběratelský sen a schytali i mor dýmějový. Nakaženi morem pokračovali beze strachu dál k místu konání.
Trojice se rozhodla všechny budovy takticky prohledat. Nakonec se uhnízdila v nejchladnější místnosti, na první přednášce jejich pobytu - My little pony: Friendship is magic. Dva jedince ze trojice velmi překvapila oblíbenost tohoto seriálu u mužské části osazenstva, nechápali. Mužskou částí byla většina v místnosti, nechápali. Seriál neviděli a ani po něm příliš netoužili. Třeba by se ještě nakazili něčím nebezpečným. Nebezpečně to vypadalo...
Následovala Historie Středozemě Třetí věk. Týpek, co toto přednášel, byl opravdu týpkem. Vyznat se v celé historii Středozemě... drsné. Pokračovali na Japonskou svatbu - tradiční až moderní a různé její kombinace. Až přišel okamžik, který změnil celý zbytek jejich pobytu - Obětování Temného.
Následovala Historie Středozemě Třetí věk. Týpek, co toto přednášel, byl opravdu týpkem. Vyznat se v celé historii Středozemě... drsné. Pokračovali na Japonskou svatbu - tradiční až moderní a různé její kombinace. Až přišel okamžik, který změnil celý zbytek jejich pobytu - Obětování Temného.
Napínavě vypadající přednáška nakonec nedopadla tak dramaticky, ale i tak měla silné dopady. Neobvykle poloprázdná místnůstka byla osazena Hlídkaři - podivnou akční skupinkou působící na EfEfku. Hlídkaři (pro někoho nezasvěceného) vycházejí z knížek Sergeje Lukjaněnka Noční hlídka, Denní hlídka, Šerá hlídka a Poslední hlídka (případně i Temná hlídka od Vasiljeva). Tato skupinka je rozdělena dle knížky na Temné a Světlé - Denní hlídku a Noční hlídku, které se navzájem kontrolují. Mezi nimi stojí ještě Inkvizice kontrolující obě skupiny. Členové hlídek jsou řekněme správně trhlí a akční. Na EfEfku se často nudí a vymýšlejí všemožné činnosti. Již téměř tradičně přelézají v noci přes zeď na hřbitov a tam obětovávají vybranou oběť, kterou se již mnohokrát stal jejich oblíbený naivní Citron. V noci lezou na střechy budov, či se vydávají na jiné akční noční vycházky. Na přednášce nezasvěcené zasvětili do akcí, které provedli a pozvali na tradiční noční vycházku na hřbitov spojenou tentokrát i s přespáním (na hřbitov se musí přelézat plot, protože je v noci zamknutý a ještě v místě kde není kamera).
Přítomní se dozvěděli i o Hlídkách trvale působících v některých městech po ČR - v Brně či v Praze a o akcích, které se konají i v jíných městech, jako např. nedávno v Pardubicích, kde se odehrál lov na upíra. Naše trojice byla unešena až do chvíle, kdy se dozvěděla, že v Praze působící Hlídka je dosti drsná. Před vstupem do ní musí člověk vyplnit dotazníček, o tom co snese a nesnese. Jedné holčině to prý asi nedošlo a zaškrtla, že vše snese, no... a teď má přes celou paži jizvu, jak jí rozřízli ruku a nasypali do ní sůl, nebo někoho jiného zas nechali nějaký ten den v jámě... člověk si v pražské hlídce musí opravdu rozmyslet, co snese a co ne... V Brně a jinde jsou prej normálnější (vyměklejší).
Další den se Hlídkaři rozhodli, že budou soutěžit v tom, kdo nejvíc lidí obejme (trojice předpokládala) - za každé obejmutí si propiskou na sebe napsali čárku.
Od desíti se výprava vydala ještě na poslední přednášku prvního dne - Yaoi aneb pobavte se na jejich účet - základní pojmy (seme x uke - jejich druhy, ukázky). Poté zanechala festivalení a odebrala se na odpočinek do svého špionážního stanu. Předtím se ještě odsolili. Překvapivě dusivé klima se stalo v noci přijatelným, neuvěřitelné.
Ráno, kterému stále kralovala žlutá kulatá věc na obloze a způsobovala zasolování přítomných, bylo objeveno náměstí s bankomatem a obchod. Čaroděj se stále zákeřně ksichtil.
Od desíti se rozhodla trojice navštívit další přednášku, která jim změnila celý zbytek pobytu, nebo spíše to, co se dělo po přednášce. Keltskoirská hudba s kpt. Jackem. Po této přednášce se trojice vydala dále šmejdit po okolí a narazila právě na kpt. Jacka. Přesněji řečeno kpt. Jack narazil na trojici. Společně se bavili asi hodinu na téma Game of thrones, i když dva jedinci z trojice skončili pouze u prvních dvou dílů série a nemohli se bavit o dalších dílech. Na řadu přišla i další témata týkající se hudby a dalších filmů či seriálů... prokecalo se zkrátka dost času. Kpt. Jacka pak trojici opustil, a ta se vydala hledat jídlo.
Přesyceni smaženými nudlemi se výprava odhodlala k maratonu. Od tří zabloudila na Legendu jménem Zatoichi (brutální nářez - přednášející měl zajímavou slovní zásobu), Tradiční hudbu v moderním hávu (seznámení se starými tradičními japonskými nástroji v moderní hudbě), od pěti pak na Titanic (další přednášku kpt. Jacka), nenechali si utéct ani Novou hlídku (nový díl od Lukjaněnka, předčítání prvních pár amatérsky přeložených kapitol), Dothraki - jazyk ze Hry o trůny a maraton zakončili Světem Zaklínače. Bylo devět. Co dál? ... potkali kpt. Jacka, nebo on je. Večer se protáhl s deskovými hrami až do dvou dalšího dne. "Už je zítra", ozvalo se překvapeně po půlnoci. Nemohlo se končit dříve, večer lilo a bouřilo. Čaroděj se už nesmál.
Středeční ráno se nevstávalo, pouze jeden jedinec vstával. Tento den měl nabitý Hunger Games až do večera. Zbylí dva členové se váleli až do půl jedenácté. Po nákupu, šmejdění a hraní her se dostali na přednášku Věda kontra iracionalita Jiřího Grygara, poté zabloudili na Sedm chutí japonské hudby a zaslitali si u Benedicta Cumberbatche. V šest se konalo střetnutí se třetím členem. Od sedmi byla další přednáška kpt. Jacka - Mystická hudba. Dále se pokračovalo u Podivuhodných japonských sportů a Alternativní historie Japonska. Až zase přišla na řadu hodina her a od 23. film Hunger Games. Po odsolení a odsmradění šli špioni spát.
Spáči vstávali hezky ráno, šli opět vykrást banku a obchod a v jedenáct skončili zase u Japonska. Zábavné televizní pořady a Asijské reality show, Japonci jsou opravdu ujetí, maličko :) . Od jedný byly Radosti i strasti společného psaní. Dostavil se hlad. Proto se výprava vypravila do pizzerie na těstoviny. Od pěti se zúčastnili Souboje Pokemonů a od sedmi Filmových trailerů. Díry vyplnili hrami a couráním. Dokonce zašli téměř až k čarodějově věži!
Večer nebylo v programu nic zajímavého. S kpt. Jackem si zahráli pár her a trochu svého spoluhráče vyděsili svým chováním. Kradení kostiček a záchvaty smíchu asi kpt. Jack příliš nechápal, nakonec utekl k jiným spoluhráčům a trojice osiřela.
U výletníčků začala naplno fungovat místní speciální vysoce návyková voda a proměnili se v Hlídkaře. Po hraní na kytárky v sídle videoher se rozhodli jít na hřbitov. Ukázalo se, že jeden člen - Anton je opravdu k ničemu. Jakýkoliv smysl pro orientaci ve tmě postrádá. Jeho černé sluneční brýle ho sice chránily před oslněním měsícem, avšak kvůli nim byl téměř slepý. Trošku nepraktický hlídkař... Hřbitov nakonec přeci jen nalezli za pomoci mapy, byl ale obklopován nebezpečně vypadajícími nestvůrami, a proto ho obloukem obešli. Stateční hlídkaři.
Po návratu se Hlídkaři opět setkali s kpt. Jackem, který je vylákal na výpravu za tajemnou světélkující kulatou věcí. Bohužel, místní začali vypínat svítící přízrak na dobu konání EfEfka, protože jim tam prý chodili divní lidé XD a tak se šlo na třešně. Bylo překvapující, že se Anton cestou nezabil, ale on ve své slepotě asi viděl :D
Ve čtvrtek přibylo na EfEfku asi tak milion lidí a stadion se začal topit nocujícími. Fronta čekajících na zakoupení vstupenky byla nekonečná, smažili se na slunci, a to všechno kvůli Minecrafu, začal Minecon. Čaroděj se smál.
Páteční ráno se proměnilo v ráno balící. Po tradiční návštěvě obchodu byla na pořadu přednáška My boss my hero a pak? rozloučení s muzeem figurek - figurky vetřelce a velké vetřelčí na pohmat příjemné ruky a .... hry... poslední hraní her, až do půl druhé. Následovalo srdceryvné loučení s kpt. Jackem a další balení. Špionážní stan beze stopy zmizel a sním i špioni.
Sluneční kotouč opět visel na modrém nebi a čaroděj se smál. Cesta do kopce po rozpálené asfaltové ulici byla úchvatná. Škoda že nebyla ještě mnohem delší. Všichni litovali.
Cesta dvěma železničními oři do hlavního našeho města proběhla bez časových obtíží. V druhém oři byla trojice obklopována na chodbičce bezpočetnými zástupy lidmi procházejícími se po vlaku, divili se, že neskončili politi nejrůznějším pitím.
V hnízdu železničním ořů se skupina rozpadla. Každý se vydal jiným směrem. Jeden za dalším ořem, druhý za nákupem a metrem směřujícím k ubytovacímu sídlu a třetí za metrem, busovitým kolovitým prostředkem a nakonec také ořem.
Uf, to je román, to nikdo nedočte XD... každý se zděsí a uteče, ale já se tak snažila :D
Kdo nepoznal, tak jsem byla na 17. ročníku Festivalu Fantazie v Chotěboři. Konal se a ještě se koná od 29.6. až do 8.7. Program byl opravdu velice a velice bohatý, každý si mohl nalézt to své. Konalo se strašné množství přednášek, soutěží, promítání, autogramiád. Po celou dobu byla k dispozici i rozsáhlá herna deskových her a videoher, od stříleček, přes všemožné strategie, sportovní až po taneční. Bylo toho hafo. Hafo fantasy. Tak příští rok na viděnou :D
Žádné komentáře:
Okomentovat