Desetidenní výročí připadlo na dnešek. Je to již desátý den, kdy mám možnost věci související se školou odhodit do tmavého kouta a nepohlédnout do něj dobré tři měsíce.
Co jsem za to desetidenní prováděla? ... Nějak nic. ... Snažila jsem se investovat chvíle volna do usmíření rozhádaných zad, která se rozhodla, že tentokráte nechtějí stát zády. Nadějné vyhlídky na domluvu zádového hněvu se musely odsunout o dva týdny. Dříve ve zdravotnictví nemají čas. A tak si užívám krásné chvíle se svými milými občas více či méně připomínajícími se zádíčky. Jenom škoda, že se jich člověk nemůže zbavit...
Asi přede dvěmi, či třemi dny se proměnilo počasí jarní v tropické. Dusno objímající vše v dosahu se zahryzlo do kraje. Pro obveselení se občas přivalí bouřka...
Zítřek bude den přemístění. Naposledy ve školním roce se plánuji protoulávat ulicemi maloměstského velkoměsta. Ráda bych se alespoň jedenkrát dostala s kolečkovitými botami na procházku, když jsem si je asi před měsícem přivezla. Naplánováno jest i několikero setkání a co dál? Možná nějaké to kino a ... uvidí se ještě, dle nastanuvších okamžiků.
A příští týden odstěhování...
Žádné komentáře:
Okomentovat