středa 22. října 2014

Podzimní přemítání

Jak se tak lopotím tadyhle a tamhle a onehle nějaký ten pátek a jak si můj rozkošný globus vylejvá různé myšlenky po okolí až všechno nakonec kvalitně pocmrndá, rozhodla jsem se, že i já pocmrndám další místo někde na nějakém serverovském pamětníkovém přístroji...
Nebude to mít opět asi nějakou hodnotu uměleckou, jenom to budou další kecičky o různých věcech, tentokráte o těch, co mě deptají. Teda aktuálně ani moc ne... přece jenom začíná sněžit :D ... na horách, poprví letos... hih...

Jinak tohle jeeeee... třístý výlev! ... prosím, potléééésk! :D

Za dlouhé roky studia své neposedné hlávky zelí, vydedukovala jsem, co mě neskutečně dokáže vytáčet, že jsem jak dlaždič, naprdlá jak ani nevim co... jako já :D a příjemná jak... slimák v oku?

Asi v mnohém nebudu výjimkou ani vyjímkou, prostě obyčejné věcičky...

1) neskutečně mě vytáčí zbytečné věci...
Když se o něco člověk snaží, sedí nad tím milion let, zabývá se tím hrozně dlouho a je z toho hovno.
To jsou tak nehorázné ztráty času, kdy je člověk naprdlej, že mu něco nejde a stejně výsledek nepřijde... na zabití... Tohle mě děsně vytáčelo třeba na výuce v terénu z Geodézie 3,4. Seděli jsme celej den nad podělanym vyrovnáním a ... nic nic nic ... Nebo úlohy z TCV1 a 2? ... To samý ... Týden bádání a prd. Kdyby se na to člověk rovnou vykvák, tak by měl taky houby, ale byl by na tom líp...
Mít věci pevně v rukou. A když člověku o něco jde, že to vyjde... to by bylo sakra krásné. Ať už jako úloha do školy nebo něco úplně jinýho...
Mají vůbec nějaký smysl činnost bez závěru? Milování bez "vyvrcholení ... noci" :D  je taky děsně k nasrání ne?
Není všechno potom jenom zbytečná ztráta času, peněz, nervů, všeho? Na co studovat milion let, když se na to člověk vykvajzne těsně před koncem? Proč rozdělávat věci, když se nedodělaj a zdrhne se někam pryč?
Zbytečný... proto věci ráda dokončuju. Přece, když už do toho člověk tolik investuje, tak to jen tak nezahodí ne? Proč by to měl vzdát jenom proto, že je to zrovna chvíli nepříjemný a síří ho to? Jak je to potom úžasný moct se poplácat a říct si: Si fakt borec, žes to zvládl! a bejt na sebe fakt zaslouženě pyšnej.
Zkrátka nemám ráda lidi, který místo, aby chvílema nepříjemný věci nějak vyřešily, zvládly je, tak se na všechno vykašlou a zdrhnou. Jsou to obyčejní srabíci. Pak si můžou leda tak nadávat a litovat toho, nebo třeba ne... toť otázka pro pana ocáska.

I když je asi fakt, že někdy je nejlepší od rozdělaných věcí utéct - hodit je za hlavu, ale... myslim, že to platí opravdu pro výjimky. Když je to už fakt špatný a klady útěku mnohonásobně převáží klady pokračování...

2) celkem novinka, vytáčí mě opravdu hooodně bezmoc
Občas to souvisí s tim předchozím, ale není to to samé.
Když vám o něco jde, snažíte se jak blbci toho dosáhnout a hle najednou se zjistí, že ono to ale vůbec nezávisí na vás, jak to celý dopadne. Můžete se třeba rozkrájet a stejně dosáhnete leda prdu. To je tak deptající. Říkáte si, ty volku, proč já jsem se vůbec snažila, dělala ze sebe akorát tak blbečka, když to prostě celý nemělo vůbec smysl, bylo to totálně zbytečný?... zas ta zbytečnost...
Nemít věci pod kontrolou, muset se spoléhat a záviset na někom jiném a do někoho vkládat plané naděje je dost pitomý. Dotyčného zájmy se nemusí s těmi vašemi shodovat. Úplně nejhorší je snad narazit na ignoranta, sobce a zkrátka blbce, nebo, probůh, ještě někoho takového, který má nutkání si na vás léčit své mindráky a něco si dokazovat, to je zas jiná věc.
Ať už v práci, škole a nebo kdekoli jinde, je dobré být sám svým pánem a moct se vždycky spolehnout sám na sebe. Člověčiště si pak taky může nadávat leda tak samo sobě :D

3) stará známá ignorace
Nevim, tohle mám asi ještě z malého roběcího stavu. Když jsem krapet hysterčila, tak mě rodiče ignorovali, aby mě to přešlo. A tohle fakt nemam ráda doteď ... Ne, že když hysterčim, sere mě, že si mě nikdo nevšímá, to ani ne... ono je to docela přínosné, nechat věci uležet a řešit je se studenou hlavou...
Ale štve mě neskutečně ignorace při komunikaci. Už jsem to taky tady dřív zmiňovala. Přijde mi to jednoduše nevychovaný. Někomu napíšete, dotyčné osobě zpráva dojde a prd. Mám v téhle chvíli nějak zakódováno, že si připadám jako totální lejno, kterého se asi nemá ani cenu všímat.
Okej, seksy, dík... XD

4) blbý kecy a přetvařování
Mám ráda, když věci, co jsou řečený, platí a jsou myšleny vážně. Sama, když mám dát někomu k něčemu slovo, něco slíbit, tak si to hooodně dobře rozmyslim. Někomu díky tomu dávat plané naděje k něčemu..., není fajnový, skoro možná, je to dokonce i hnusný. Ráda jsem upřímná a hraju na rovinu, na oplátku očekávám to samý. .. jsem to ale naivka :D
Taky nemám ráda planý řečičky, který nejsou vůbec pravdivý, ale jsou řečeny jenom proto, že je někdo zrovna v tu chvíli chtěl slyšet. Jo, někdy je dobrý někomu lhát, protože to fakt potřebuje, ale ten dotyčný to hlavně nesmí skoro okamžitě prokouknout! ... základ úspěchu ... když už je někdy potřeba lhát tak inteligentně ne? a ne jak kretén...
Sliby chyby a nelhat - totálně okatě... hmmm, amatéři.

5) zatajování
To je asi vše dostatečně řečeno jedním slovem. Prostě mám ráda, když vím, na čem jsem a ne, že musím jenom donekonečna odhadovat, jak to teda vlastně ve skutečnosti je. ... blablabla ... jsou to taky děsný ztráty času ne?
Řeči jako: Víš já jsem ti to nechtěl říkat, protože jsem ti nechtěl ublížit... XD ... jasný no, tak jako když je to něco, co nemá šanci jen tak lehce prasknout, tak proč ne... ale hm... když se to zanedlouho stejně prostě provalit musí... tak proč to nechávat na pozdějc, když to bude ještě míň příjemný a ublíží to ještě víc? ... mimo mé chápání... seksy...

6) čekání
Čekání na Godota. Čekání na něco, nekonečné, zbytečné ... Až se někdo jiný rozhoupe k něčemu, jestli vůbec. ... fuj... nebrat. Nečekat a sama něco udělat. Život není přece nekonečnej, ne?
Kdo si počká, ten se dočká? ... Myslim, že spíš vystojí ďůlek, naivňoučkej snílešek, život není pohádeška.

O to víc si zkrátka dokážu vážit těch, kteří jsou milí, upřímní, neslibujou jenom nesmyslný krávoviny a všechno jenom do zblbnutí zbytečně neprotahujou. Je jich bohužel míň než šafránu... Je vůbec někdo takovej?

A nakonec slavná nambr sevn... ojeá...

7)
Kdo mě štve ze všech nejvíc a nejradši bych tomu člověku občááás jednu vlepila?... Správná odpověď ... Jsem to já!... ano, ano... je pozoruhodné, jak dokážu sám sebe štvát, asi jsem dvakrát. Měla bych se sama se sebou konečně usmířit, zakopat válečnou sekerku a společně táhnout za jeden špagátek. Byla bych pak nebezpečná mačowoman, pro kterou nic není nemožné, ou jeá :D ... Tak to je zatraceně propracovaný plán do budoucna... XD 

No, to je asi tak v kostce vše :D ... co, sere Vás taky něco? ... diskutujte dole v komentářích... XD... tam bude zas rušno.... wau :D

To je zkrátka a zdlouha celé tak, když se snažíte vylézt z podprdele ven a vybudovat si zábradlí, aby jste tam zas po chvíli okamžitě nezahučeli.

Ou, lejno jedno, měla bych jít taky něco dělat... třeba si umejt zuby :D

Žádné komentáře:

Okomentovat