Pracovní útrum

Je neuvěřitelné, jak ty dny a nevim co ještě, odbíhají rychlostí blesku do dálek tak vzdálených, že nejsou ani vidět. Ještě nedávno jsem měla před sebou tři týdny velice tvrdé dřiny v pracovním procesu a hle, vše je již najednou v háji zeleném, či nějakém podobném porostu...

Poněkud jsem něměla náladu ani sílu uklohnit nějaký odstavec myšlenek, který by ještě ke všemu měl dávat alespoň krapet smysl. Dnešek je asi nějaký vysoce podezřelý v tomto ohledu.

Za tu dobu, co jsem byla děsně zaměstnaná a odpoledne většinou proválela či dokonce prospala, se toho příliš mnoho neudálo. I když asi něco ano, furt se něco děje, jinak by nebyly dějiny...

Asi největší událostí se stalo pořízení nového mobilu. Kvůli simkartě navíc jsem si musela pořídit nový telefon. No jasný, že jako nemusela, mohla jsem někde vylovit starej ošoupanej a mít tak seksy dva telefony, ale poněkud se mi nechtělo. Tahat dva mobily místo jednoho? ... To se mi opravdu nechtělo. Proto jsem výřila vlny skryté v optických vláknech ale i hmatatelnější obchody reálného světa, abych vyhledala požadované. Lov se zdařil. V jednom z hmatatelných obchodů jsem se odhodlala zanechat pár peněz a odnést si domů v krabičce nového spolužijícího. Sice se jím stal úplně někdo jiný, než jsem zamýšlela původně, ale jsem spokojená. Je to bílý Lilek Grónský :D

Jinak se asi neudálo nic moc významnějšího. Asi jsem tu nezmiňovala nebo zmiňovala, já už nevim, paměť mi neslouží, že jsem začala konečně samostatně jezdit čtyřkolovým vozem po silnicích. No, veliký úspěch po 4 letech XD ...Díky tomu jsem podnikla několik výletů do bližšího, či vzdálenějšího okolí. Bylo to fajné.

Nop. Teď jenom tak mírně k věcem, při kterých si část mé kebule dělá, co chce. Ano, stále si dělá, co chce, ale už to má uvnitř alespoň trošku srovnané. No, je to s ní chvílema veselé pořízení XD... ale to nic... já si tady jenom tak plácám játra, aby řeč nestála.

Co se bude díti dále? Především asi to, že se prázdniny na nějakou chvilku vzdálí do povzdálí a vrátí se školní povinnosti. Sekla jsem s měřením v práci, kde jsem strávila skoro celé prázdniny, tak co jiného bych mohla dělat, než jet zas měřit? ... Ale tentokrát se po mně bude chtít nejspíš, abych i trochu přemejšlela... to bude bolet, po té dlouhé době.

Zítra odjíždím na přestupní stanici blíže našemu skvělému hlavnímu městu, abych v pondělí odfrčela do dálek východních, do jednoho Nenového Města pod Zaječím Louženíkem. Poslední výuka vůbec. Hem, hem...

Tě pic