Hlava, živočišný tvor, žijící si svůj vlastní život.
Tělo je jen otrok poslouchající své nadřízené, i když i ono občas dokáže rebelovat proti vlastním...
Kdyby Hlava byla celistvým kusem, kde jednotlivá ozubená kolečka otáčející se ve své rutinní práci pracují jako jedno jedinné, jak krásně by se žilo. Ten útvar podobný melounu, však v mém případě nevykazuje ani minimální náznaky soudržnosti. Jak se v tom dá žít? Rok dvoutisící a dvanáctý k tomu všemu, má v sobě pravděpodobně zvláštní auru, která ještě více napomáhá vnitřním silám převládnout nad těmi vnějšími. Kdyby tomu bylo všude ve vesmíru, vše by se zhroutilo. Má Hlávka zelí je v tomto směru asi výjimečným předmětem. Bohu dík? - Bohu nedík.
V jeskyně plné rozpouštějících se krápníků žijí dvě stvoření. Jednomu z nich připadá zdejší klima jako kouzelné místo plné fantastické atmosféry - lenostimilný Snílek. Jeho druhovi se tam nelíbí. Pro něj je tu příliš vlhko, zima, neútulno, ještě by mohl nastydnout! Chce se odstěhovat. - pracovitý Pragmatik. V místnůsce propojené s jeskyní úzkou štěrbinou sídlí Centrum. Snílek s Pragmatikem zde mají nepravidelné služby. Jak často se střídají, to záleží čistě na jejich rozmaru. Někdy se stává, že ve stejnou chvíli chtějí oba ovládnout Centrum. Je to boj. Aktuálně mezi nimi nepanuje zrovna přátelská atmosféra.
Snílek plodí samé hezké, nadějné vyhlídky, které jsou však okamžitě zlikvidovány Pragmatikovými pravdami. ... aby se z toho jeden neposr*l už...
V Hlavě zuří boje. Výsledkem boje, trvajícího téměř rok je odevzdanost, bezmocnost, lenost něco udělat. Pragmatik těšící se na konec světa převládá nad svým kolegou. Snílek se ale tak snadno nevzdává a hryže, kde se dá. "Bude líp, věř mi!"... "Nes*r, bude všechno na ho*no jako doteď"...
... Krásný to život XD
Žádné komentáře:
Okomentovat