sobota 2. června 2012

Na pokec s Devlinem

     Zástupy obživlých rozkládajících se mrtvol netoužících po ničem jiném než vás co nejbrutálněji zavraždit. Nekončící noc. Tři veselí Strýčkové a tři Slíďáci doprovázející své páchnoucí ovečky. Myslím, že neexistuje už moc hroznějších věcí. Když jsem nedávno četla Noční klub, bylo brouzdání mezi zmasakrovanými mrtvými těli pro mě občas příliš. Ale člověk si rychle zvykne, i když Noční klub ani Vyhlídku na věčnost bych opravdu nechtěla vidět ve zfilmované verzi.

Vyhlídka na věčnost
Jiří Kulhánek

     Tato mrtvolkami nacpaná knížka ale není jen o brutalitě a detailně nechutných věcech. Ty souvisí pouze s Peklem na Zemi. Kulhánek si pohrál s Dantovou Božskou komedií.

     Vyhlídku na věčnost lze považovat za volné pokračování Nočního klubu. Hlavní postavou je však někdo jiný a v centru dění již nejsou téměř nesmrtelní upíři. Jejich post zaujímají démoni a neohrožený pan Mluvčí.
     Tobiáše z Nočního klubu nahradil Jan. Pokud by jsme se tyto dva pokusili srovnat, nalezli bychom mnoho a mnoho stejných či podobných vlastností. Když nad tím tak uvažuji, ani nevím, čím se liší, krom podstaty samotné. Oba to jsou ironičtí týpečci snažící se konat dobro. I když Jan na tomto až tak příliš nelpí. Dělá věci, které se od něj čekají jako od pana Mluvčího, zaměstance Distribuční banky. Vyřizuje vzkazy. Stejně jako Tobiáš má i Jan velkou zálibu ve zbraních, jak střelných tak i sečných, obzvlášť nipponských a nenosí je pouze na okrasu, oba s nimi umí zacházet a ne šťourat se v zubech.

     Co se týká příběhu samotného, ten je napsán retrospektivně. Autor čtenáře na počátku hodí doprostřed rybníka děje, kde nikdo nic netuší. Ulicemi pochodují již zmíněné zástupy smrdutých vraždymilných mrtvol, trojice Slíďáků a Strýčků - hlavních pomocníků Hitlera, kteří z nepochopitelného důvodu hledají a nahánějí naši hlavní postavu. ...

     Nezahrávejte si s Peklem... není to legrace. Pokud si chcete pokecat s hlavou pekla - panem L, Luceferem, či familiérně Devlinem, nesekejte mu hned hlavu, i v pekle musí být pořádek.

     Setkání se starými známými z Nočního klubu bylo fajn (i když mohlo být delší), spolu s novými známými to nemělo chybu.

Žádné komentáře:

Okomentovat