Na kraj světa

     Opět po roce se dostavila povinnost odjet na pár dní do míst, kde lišky dávají dobrou noc, na výuku v terénu.

     Tentokráte se nejede do východních končin, do města jež není mladé a leží pod horou mající sve jméno pravděpodobně podle dlouhoušatých hlodavců žrajících mrkvičku a sněhu. Jede se pro mě nedaleko - do míst, kde neni v podstatě ale vůbec nic, taková díra světa, slušně řečeno. Ale vlastně tam něco je - bývalé uranové doly.

     Pět dní práce, měření, vypracovávání a vypočítávání úloh, už se na to moc těšim. Spíš se mi však hodil tenhle volný čas na dodělání restů a dohnání vědomostí. Netuším jak to všechno zvládnu. Je to v prdeli... Co se mi zdá nejvtipnější je asi to, že v sobotu, kdy maj dorazit zmrzlící - Pankrác, Servác a Bonifác, se má ochladit o 15 stupňů... V pátek 28, v sobotu 12 XD... vtipné, ještě na další dny má v noci mrznout, třeba když se probudíme bude venku zase sníh, jako minule ... hih... ale snad nebude aspoň pršet.

     Aby toho nebylo málo, tak jsem si včera večer až v buse uvědomila, že jsem si všechny podklady na první zkoušku po návratu z výuky nechala chytře na koleji. Buď si zkoušky přehlásim a půjdu na matiku místo geo, jedno lepší než druhý a nebo pojedu po návratu do civilizace na kolej a budu se učit tam... ani jedno se mi nechce... nechtěj se mi dělat žádný zkoušky, všechny jsou na pytel...