Osmý týden semestru jsem strávila lebedíc si v knížce. V pondělí byl poslední den před propadnutím rezervace v knihovně. Po škole jsem na ni jako zázrakem nezapomněla a vydala se tam. Nedaleko Václaváku na mě baculka trpělivě čekala.
Noční klub
Jiří Kulhánek
Uplynul nějaký ten pátek, kdy jsem četla normální knížku. Proto není divu, že jsem zcela propadla jejímu kouzlu. Čtyři stovky stránek jsem za pár dní slupla jako malinu.
Noční klub jsem měla na svém seznamu už docela dlouho. Ve zdejších knihovnách klubíka však nevedou a v knihkupectví bohužel také ne. Byla jsem proto velice zvědavá, co je vlastně zač.
Nyní po přečtení se již ani nedivím faktu, že je tuto knížku tak náročné získat. Jiří Kulhánek má úžasný styl psaní. Nepamatuji si, zda-li jsem někdy četla knížku plnou tak úžasného sarkasmu a nadledu.
Zpočátku jsem byla trochu vyvedená z míry při vší té popisované brutalitě, ale postupem času jsem si zvykla. Asi je to jedna z mála knížek, co bych opravdu nechtěla vidět ve zfilmované podobě :D
Ale pozor - o pouhopouhé brutalitě tahle knížka zdaleka není, pouze dokresluje situaci.
Co bych mohla říci celkově o tomto literárním počinu? Úžasně čtivé - pohltí čtenáře a nenechá ho na pokoji až do poslední stránky. O ději se záměrně vůbec nechci zmiňovat, sama jsem byla ráda, že jsem nevěděla zhola nic, jenom to, že se tam nejspíš budou vyskytovat nějací upíři a příběh se odehrává v Praze :)
Jak ráda bych chtěla mít v držení druhý díl... bohužel musí počkat, škola čekat nechce...
na závěr maličká ukázečka:
Vzal jsem černocha za bradu a otočil ho tváří k sobě. Křupnutí vlastní páteře ho asi trochu překvapilo, protože vypadal udiveně. Z koutku úst mu vyhrkly sliny, a než sem vlezl, měl s dojít na záchod. Chytil jsem ruku s berettou a z bezprostřední blízkosti vyřešil zbývajícímu Afrofrancouzovi problém s lupy. Nebyl to sice ten nejkudrnější, ale od hořícího prachu mu vlasy chytly fakt velmi pěkně - měl je něčím napajcované, protože plály jako fakule. Ve vetešnictví bylo rázem mnohem jasněji a ze stropu teď pro změnu padali přiškvaření pavouci.
Protože kulka černoušovi prolétla temenem a urvala mu spodní čelist, ani nevypadal, že mu požár vadí.
Noční klub - Jiří Kulhánek str. 387
Nyní po přečtení se již ani nedivím faktu, že je tuto knížku tak náročné získat. Jiří Kulhánek má úžasný styl psaní. Nepamatuji si, zda-li jsem někdy četla knížku plnou tak úžasného sarkasmu a nadledu.
Zpočátku jsem byla trochu vyvedená z míry při vší té popisované brutalitě, ale postupem času jsem si zvykla. Asi je to jedna z mála knížek, co bych opravdu nechtěla vidět ve zfilmované podobě :D
Ale pozor - o pouhopouhé brutalitě tahle knížka zdaleka není, pouze dokresluje situaci.
Co bych mohla říci celkově o tomto literárním počinu? Úžasně čtivé - pohltí čtenáře a nenechá ho na pokoji až do poslední stránky. O ději se záměrně vůbec nechci zmiňovat, sama jsem byla ráda, že jsem nevěděla zhola nic, jenom to, že se tam nejspíš budou vyskytovat nějací upíři a příběh se odehrává v Praze :)
Jak ráda bych chtěla mít v držení druhý díl... bohužel musí počkat, škola čekat nechce...
na závěr maličká ukázečka:
Vzal jsem černocha za bradu a otočil ho tváří k sobě. Křupnutí vlastní páteře ho asi trochu překvapilo, protože vypadal udiveně. Z koutku úst mu vyhrkly sliny, a než sem vlezl, měl s dojít na záchod. Chytil jsem ruku s berettou a z bezprostřední blízkosti vyřešil zbývajícímu Afrofrancouzovi problém s lupy. Nebyl to sice ten nejkudrnější, ale od hořícího prachu mu vlasy chytly fakt velmi pěkně - měl je něčím napajcované, protože plály jako fakule. Ve vetešnictví bylo rázem mnohem jasněji a ze stropu teď pro změnu padali přiškvaření pavouci.
Protože kulka černoušovi prolétla temenem a urvala mu spodní čelist, ani nevypadal, že mu požár vadí.
Noční klub - Jiří Kulhánek str. 387
Žádné komentáře:
Okomentovat