Je prospěšné znát fígle, které zabírají na tu šišatou věc, co má člověk na krku. Když mu zlobí hlávka zelí - dělá samé vylomeniny, přestože není ničím jiným než balón napuštěný heliem, je to fakt celý, celičký, postavený na hlavu a jediný, co se dá snad udělat, je čekat na konec světa.
A když zrovna nepřichází, co s tím???
Glóbus v sobě někdy ukrývá žárovku, někdy tomu jsou lahvinky vybraného moku, či potoku?
Hlava není glóbus. Žárovka tam asi nežhne a ani lahve o sebe neťukají. Co je tedy zač? Náladová potvora, která si vybere vždycky ten nejblbější čas k myšlenkovým pochodům úplně o něčem jiném než by měla? Zabývající se záležitostmi, které postrádají smysl? ... Ále, všechno má smysl, i kdyby to snad měl být nesmysl, jenom je těžší tomu porozumět. ...
Přepadla mě zas nějaká ta filozofická při večéru, to je tak, když se mi nechce nic dělat, jenom blbě kecat a koukat do zdi.
Následuju si kojota a snažím se ukolébat hlavu od nesmyslů ke smyslům. To zní... hm... podezřele, se mi zdá... ale podezřelé to asi ani býti nemůže, leda tak houby s octem jsou podezřelé s celým tím svým nálevem.
Nevím, kde jsem tu hlavu vzala. Ukradla snad? ... No, to jsem si pomohla :D ... Taková potvůrka, která štve sama sebe, která řeší blbosti, která je líná, která je na sebe věčně naprdlá, která putuje vesmírem bez kyslíkový bomby, která vidí jenom to blbý a kouká do budoucnosti s takovým optimismem jako wurst na německý párty, která jezdí na kole bez kola, ... no z toho by se jeden zbláznil...
Chce to zkrátka znát ty páky, za které je dobré zatáhnout, když hlava prudí. Základem úspěchu, je zbavit se sr*cích věcí a pak se zabývat věcmi, které rehabilitují, promasírovávají závitky a které nejsou vůbec k jídlu. Jako když z Mexika přivezli hrášek s kukuřicí a schovali je do plechovky, která je prázdná. Hvězdná plechovka. Kde je obsah, kam zmizel? Odnesl se časem a prostorem do jiných míst a časů, kde jsou vejce velikostí Měsíců...
Asociace, které vyvolávají vzpomínky a utvářejí myšlenky, pochody, záchody a přechody jsou potřeba. Ani bez jednoho z toho není svět světem, jaký by měl být.
Když je lahev od vody už celá prázdná, je správné jí nechat být. Ať se věnuje svým činnostem a spokojeně nesyceně si stojí, kde právě stojí.
Zaplkat si o blbostech, vylejt se a přitom se nevymočit. Zajít někam, kde se dají dělat věci o kterých se mnohým ani nesní. Kteří nikdy nepoznají jaké to je vyprázdnit si šišku od semínek, to zas zní... proč jsem úchyl? ... Proč ty asociace jsou tak neposedné a připomínají nejrůznější skopičiny, které byly jsou a bůhví jestli budou? ... oj ... ať se jde hlava zahrabat, hrábě netřeba, pouze stačí zhasnout žárovku která nesvítí.
Údy sme prej údy z hlídy, údy svatejch, zakláníme hlavy v modru krkavci kroužej, stojíme tu proti sobě na dně propastí a nad hlavama krkavčí hlídky mávaj křídli... tvý rty, mý rty, tvůj nůž, můj nůž, čí vzkazy to jsou, tvůj bůh, můj bůh možná že nás zhora sledujou... říct, chcem si říct, jak horký jsou srdce, říct, chcem si jenom říct, jak horký jsou, až se navzájem spálíme! ...
Zrní: Království
Hlávka, i když značně promasírovaná, dělá si stále, co chce. Musí se usměrňovat, uplácet něčím, co se jí líbí, uchlácholovat a přerušovat ty asociační myšlenky. Nech toho ty... hlavo jedna mrňavá, tady máš něco pěkného na pokoukání, poslechnutí, tak drž už hlavu! ... Tak se na ní musí, prostě ji zabavit, až se unaví a spokojeně spadne na polštář. Ha a je vystaráno. To je skoro jako starat se o malé zlobivé hyperaktivní děcko... je to vyčerpávající, ale stejně se to nemůže jen tak vzdát, existuje tu přeci stále aspoň miniaturní naděje, že časem z toho vyroste...
Žádné komentáře:
Okomentovat