Konec je nepříjemně blízko. Desátý týden otevřel svou širokou náruč. Zase melu kraviny ...
Jak se mi to tak pozdává, tak je to všechno v kýblu. Jeden z mála posledních týdnů nám všem utahuje smyčku kolem krku. Stále mi toho hromada chybí. Já bych tak ráda všechno vypracovala a měla klid. Ale. U většiny netuším, jak na to. Připadám si jako gumový medvídek s hlavou plnou ani ne tak gumy jako pilin. Nepobírám, nechápu, jsem znechucená a mam chuť nic nedělat. To jediné se mi docela daří, protože, jak jsem již zmiňovala, stejně neznám postup.
Tak hrozně ráda bych konečně dělala něco, co by mě fakt bavilo, s čim bych se zabavila, vyhrála, smysluplně strávila čas. Zatím jenom sedim celý dny na prdeli u počítače snažím se o něco, s čim stejně nehnu a nebo mi to trvá tak 20 let. Pak nemam být polámaná podobně jako mraveneček po nucených pracích na stavbě dálnice.
Zprávy z geo jsem odevzdala zatím tři. Tu třetí dneska. První mi vrátil dvakrát. Druhou zatim jednou, uvidíme jestli mi ji zas zítra nestrčí, to je otázka. Co však není otázka, ale je jistota, že mi zítra vrátí tu třetí. Už ani nedoufám v zázrak. Ještě zítra budeme psát z geo druhý zápočtoý test, chich. Aby toho nebylo málo, už máme z geo vypsané zkouškové termíny! Juchů... já jsem v prdeli...
Nevim jestli má smysl se tady zmiňovat o tcv - teorii chyb 2, ... asi ne.
Není tohle horší než týrání zvířat? Co jsem komu udělala, asi jsem hodně zlobila a nebo se blbě rozhodovala, proč vinit okolí, když si za věci většinou můžou lidi sami.
Nakonec se s tim stejně budu muset sama nějak poprat, nikdo jinej to za mě neudělá a co mi jinýho zbejvá? Nemam si vlastně na co stěžovat, hihi.
nechcete radši králíčka?
Žádné komentáře:
Okomentovat